Září 2000 a počtvrté v Julských Alpách, tentokráte však slovinských. Zdejší perly, Triglav (2864m)
a Jalovec (2643m) nelze pominout. Takže jedeme směr Mojstrana, dolina Vrata, Aljažev dom (1015m). Zastavujeme u závory, která podivně znemožňuje dojet zbývajících 200 metrů vozovky k smutně vyhlížející a stinné chatě. Venku prší. Jdeme se poptat na noclehy. Zde vysedává několik místních tetin, zřejmě personál - máme přijít až v 17 hodin. Zpátky do auta a pospáváme. Na druhý pokus jsme už správně časově orientováni a získáváme místa v "skupna ležišča" pro 15 lidí. Dobré, jen trochu temné na ranní balení. Hned ráno časová ztráta půl hodiny - ztratil se Petr. Od karabiny míříme na Tominškovu cestu. Máme sebou enormní zásoby vody, takže trochu dřina. Ale pestrá cesta, v exponovaných místech dobře zajištěná, výšku nabírá, na rozdíl od cesty Prag, rozumně. V pohodě až ke spojení s cestou Prag na horním zlomu severní triglavské stěny. Vodní zdroj v tomto místě prověří trpělivost - 1 kapka/1 sec. Slalom stoupajícím dnem triglavského kotle, plném děr a vhloubení, s mraky těsně nad hlavou, je tou nejméně příjemnou částí akce Triglav. Ubytování na chatě Triglavski dom na Kredarici bez problémů, kapacitu má chata velkou. Obdrženo papírové povlečení na jedno použití. Do večera ještě daleko, v 16 hodin jdeme nalehko na Triglav. Máme to blízko, cesta není obtížná, jištění dobré, hezký vzdušný hřebínek z Malého Triglavu. Po 17. hodině jsme sami na vrcholu a zkoušíme Aljažev stolp zevnitř - chmurno a tísnivo. Mraky se polepšily, podvečerní rozhledy na všechny strany. Po sestupu se věnujeme vyhřívání u kachlových kamen. Ráno znovu nalehko na vrchol, po 8. hodině nahoře. Tentokrát na vrcholu plno, počasí skvělé, výhledy rovněž, od Jadranu po Jalovec, Mangrt, italské Julské Alpy, možná i Grossglockner a Grossvenediger. Všichni fotografují, jen Polák, kterého známe ze včerejška, si výhledy kreslí. Až si vše nakreslil, vyslyšel mou prosbu a pořídil nám vrcholové foto.
Jdeme dolů na Triglavski dom pro batohy a nepříliš vábnou cestou Prag sestupujeme do doliny Vrata k autu. Následuje Mojstrana, Kranjska Gora, sedlo Vršič, dále směr Soča. Máme vodácký tip na penzion Lovec v Soči s levným stanováním. Při sjíždění z Vršiče testujeme ceny kempů. S klesající výškou klesají i jejich ceny. Penzion Lovec, s vycpaným medvědem v hale, nemá v ceně konkurenci a sociální zázemí má uspokojivé. Majitel, i přes nesčetné pobyty bujarých českých vodáků zde, má vytrvale slabost pro Čechy, což dokumentuje listováním knihou hostů.
V nevalném šedivém a vlhkém počasí následuje odpočinkový den. Jeho náplní jsou toulky po okolních zajímavostech a prohlížení efektních peřejek Soči, tekoucí kolem penzionu. Další den vzhůru do Trenty a horskou silničkou kolem chaty Koča pri izviru Soče až kam dopravní značení autu dovolí - asi tak kilometr. Odsud snadno, ale zdlouhavě a namáhavě na chatu Zavetišče pod Špičkom (2064m). Chata miniaturní, společenská místnost mikroskopická. Zavetišče však lahodí oku stavbou i pozicí, nájemci jsou srdeční. Navíc má skvělou terasu s přímým výhledem na Triglav. Díky dlouhému setrvání v infocentru Trenta je již pokročilé odpoledne, na vyčkávání večera však příliš brzy. Kolem čtvrté odpoledne vyrážíme nalehko, jen s přilbou a s dohodou o obratu k chatě v šest večer, na obhlídku cesty na Jalovec. Obhlídka končí v dohodnutých šest večer na vrcholu Jalovce. Cesta nenudí. Exponovaná místa traverzu masivu Vel.Ozebnika jsou jištěna ocelovým lanem, následuje plochá chodecká partie Na Jezercih a z ní strmý žlab s ocelovými trny na hřeben Jalovce. Odsud snadno a velmi vzdušně na vrchol. Krásné večerní výhledy na blízký Mangrt a jemu protilehlý Triglav. Návrat na terasu před chatou současně se zanikajícím večerním svitem. Všichni z nás mají už přes okno radost, netřeba noční záchranné akce. Jako poslední máme na programu Mangrt. Ze Soče do vesnice Kal-Koritnica, odsud vpravo proti toku Koritnice směr Itálie. Kilometr před hraničním přechodem znovu vpravo na úzkou horskou silnici s nekvalitním povrchem. Za silnici se platí, hned dole vybírá slečna mýto. Řadou tunelů a mnoha vzdušnými serpentinami se dostáváme na soustavu parkovišť (1950m) pod slovinskou chatou Koča na Mangrtskem sedlu. Odtud přes Mangrtske sedlo (2166m) k rozdvojení (2273m) italské a slovinské cesty na Mangrt - pod sebou pozorujeme italské kluky dolézající dříve jedinou přístupovou cestu z území Itálie na Mangrt, krásnou, velmi vzdušnou a namáhavou ferratu od bivaku Nogara. Pro další postup volíme lehčí italskou cestu, která traverzuje po místy zajištěných severovýchodních terasách vrcholový blok až na východní hřeben (2485 m) a podél něj se po stupních od jihu vrací na vrchol. Terasy exponované, jižní přístup na vrchol nepříjemně suťový. Na vrcholu plno. Vynikající je výhled na blízký Jalovec i vzdálenější Triglav. Italská strana nabízí Jof Fuart, Jof di Montasio, jezerní dvojčata Laghi di Fusine a hluboké údolí Val Rio del Lago, sevřené mezi hradbami M.Canin a Jof di Montasio. Přístup autem do výšky téměř 2000 metrů zaručuje velkou návštěvnost tohoto vrcholu, s tím se musí počítat. Po sestupu přejezd do Itálie a před návratem domů nocováno na našem oblíbeném místě u Lago del Predil.
Dosažené vrcholy:

• Triglav (2864m) - 2x, z toho jednou večer po 17. hodině, jednou ráno po 8. hodině
• Jalovec (2643m) - 1x, a to v rámci předběžné obhlídky terénu večer v 18 hodin
• Mangrt (2677m) - 1x

V této části Julských Alp stojí za pozornost ještě Škrlatica (2738m), Prisojnik (2547m) a Razor (2601m).