Julské Alpy - Slovinsko
Kompletace Julských Alp:
Září 2000 a počtvrté v Julských Alpách, tentokráte však slovinských. Zdejší
Aljažev dom
perly, Triglav (2864m) a Jalovec (2643m) nelze pominout. Takže jedeme směr Mojstrana, dolina Vrata, Aljažev dom (1015m). Zastavujeme u závory, která podivně znemožňuje dojet zbývajících 200 metrů vozovky k smutně vyhlížející a stinné chatě. Venku prší. Jdeme se poptat na noclehy. Zde vysedává několik místních tetin, zřejmě personál - máme přijít až v 17 hodin. Zpátky do auta a pospáváme. Na druhý pokus jsme už správně časově orientováni a získáváme místa v "skupna ležišča" pro 15 lidí. Dobré, jen trochu temné na ranní balení. Hned ráno časová ztráta půl hodiny - ztratil se Petr. Od karabiny míříme na Tominškovu cestu. Máme sebou enormní zásoby vody, takže trochu dřina. Ale pestrá cesta, v exponovaných místech dobře zajištěná, výšku nabírá, na rozdíl od cesty Prag, rozumně.
Triglavski dom na Kredarici
V pohodě až ke spojení s cestou Prag na horním zlomu severní triglavské stěny. Vodní zdroj v tomto místě je jen pro trpělivé a potřebné - 1 kapka/1 sec. Slalom stoupajícím dnem triglavského kotle, plném děr a vhloubení, s mraky těsně nad hlavou, je tou nejméně příjemnou částí akce Triglav. Poslední výšvih k chatě Triglavski dom na Kredarici už je optimistický. Ubytování bez problémů, kapacita chaty je velká. Obdrženo papírové povlečení na jedno použití. Do večera ještě daleko, v 16 hodin jdeme nalehko na Triglav. Je to blízko, cesta nijak obtížná a všude zajištěná, hezký vzdušný hřebínek z Malého Triglavu. Po 17. hodině jsme sami na vrcholu a zkoušíme Aljažev stolp zevnitř - chmurno a tísnivo.
Triglav, my a Aljažev stolp
Mraky se polepšily, podvečerní rozhledy na všechny strany. Po sestupu se věnujeme vyhřívání u kachlových kamen. Ráno znovu nalehko na vrchol, po 8. hodině nahoře. Tentokrát na vrcholu plno, počasí skvělé, výhledy rovněž, od Jadranu po Jalovec, Mangrt, italské Julské Alpy, možná i Grossglockner a Grossvenediger. Všichni fotografují, jen Polák, kterého známe ze včerejška, si výhledy kreslí. Až si vše nakreslil, vyslyšel mou prosbu a pořídil nám vrcholové foto.
Jdeme dolů na Triglavski dom pro batohy a nepříliš vábnou cestou Prag sestupujeme do doliny Vrata k autu. Následuje Mojstrana, Kranjska Gora, sedlo Vršič, dále směr Soča. Máme vodácký tip na penzion Lovec v Soči - levné stanování. Při sjíždění z Vršiče testujeme ceny kempů. S klesající výškou klesají i jejich ceny. Penzion Lovec, s vycpaným medvědem v hale, je cenově bezkonkurenční a sociální zázemí má uspokojivé. Majitel je, i přes nesčetné pobyty bujarých českých vodáků zde, vytrvalým příznivcem Čechů, což dokumentuje listováním knihou hostů.
Kemp penzionu Lovec. Jsme tu sami
V nevalném šedivém a vlhkém počasí následuje odpočinkový den. Jeho náplní jsou toulky po okolních zajímavostech a prohlížení efektních peřejek Soči, tekoucí kolem penzionu. Další den vzhůru do Trenty a horskou silničkou kolem chaty Koča pri izviru Soče až kam dopravní značení autu dovolí - asi tak kilometr. Odsud snadno, ale zdlouhavě a namáhavě na chatu Zavetišče pod Špičkom (2064m). Chata je to miniaturní, společenská místnost mikroskopická. Zavetišče však lahodí oku stavbou i pozicí, nájemci jsou srdeční. Navíc má skvělou terasu s přímým výhledem na Triglav. Díky dlouhému setrvání v infocentru Trenta je již pokročilé odpoledne, na vyčkávání večera však příliš brzy. Kolem čtvrté odpoledne vyrážíme nalehko, jen s přilbou a s dohodou o obratu k chatě v šest večer, na obhlídku
Jalovec v šest večer. Stíny jsou už dlouhé
cesty na Jalovec. Obhlídka končí v dohodnutých šest večer na vrcholu Jalovce. Cesta je to zábavná. Exponovaná místa traverzu masivu Vel.Ozebnika jsou jištěna ocelovým lanem, následuje plochá chodecká partie Na Jezercih a z ní strmý žlab s ocelovými trny na hřeben Jalovce. Odsud snadno a velmi vzdušně na vrchol. Krásné večerní výhledy na blízký Mangrt a jemu protilehlý Triglav. Návrat na terasu před chatou současně s posledním večerním svitem. Všichni z nás mají už přes okno radost - netřeba noční záchranné akce.
Posledním na programu je Mangrt. Ze Soče do vesnice Kal-Koritnica, odsud vpravo proti toku Koritnice směr Itálie. Kilometr před hraničním přechodem znovu vpravo na úzkou horskou silnici s nekvalitním povrchem.
Mangrt, vrcholový kříž
Silnice je placená, hned dole vybírá slečna mýto. Řadou tunelů a mnoha vzdušnými serpentinami se dostáváme na soustavu parkovišť (1950m) pod slovinskou chatou Koča na Mangrtskem sedlu. Odtud přes Mangrtske sedlo (2166m) k rozdvojení (2273m) italské a slovinské cesty na Mangrt - pod sebou pozorujeme italské kluky dolézající dříve jedinou přístupovou cestu z území Itálie na Mangrt, krásnou, velmi vzdušnou a namáhavou ferratu od bivaku Nogara. Pro další postup volíme lehčí italskou cestu, která traverzuje po místy zajištěných severovýchodních terasách vrcholový blok až na východní hřeben (2485 m) a podél něj se po stupních od jihu vrací na vrchol. Terasy exponované, jižní přístup na vrchol nepříjemně suťový. Na vrcholu plno. Vynikající je výhled na blízký Jalovec i vzdálenější Triglav. Italská strana nabízí Jof Fuart, Jof di Montasio, jezerní dvojčata Laghi di Fusine a hluboké údolí Val Rio del Lago, sevřené mezi hradbami M.Canin a Jof di Montasio. Přístup autem do výšky téměř 2000 metrů zaručuje velkou návštěvnost tohoto vrcholu, s tím je nutno počítat. Po sestupu přejezd do Itálie a před návratem domů nocováno na našem oblíbeném místě u Lago del Predil.
Dosažené vrcholy:
  • Triglav (2864m) - 2x, z toho jednou večer po 17. hodině, jednou ráno po 8. hodině
  • Jalovec (2643m) - 1x, a to v rámci předběžné obhlídky terénu večer v 18 hodin
  • Mangrt (2677m) - 1x
V této části Julských Alp stojí za pozornost ještě Škrlatica (2738m), Prisojnik (2547m) a Razor (2601m).