Vysoké Tatry byly pro vysokohorské turisty do konce 80.let jedinou velehorskou možností. Nemaje zahraničních horských lákadel, mohl jsem se Vysokým Tatrám věnovat intenzivně a bez zbytečného rozptylování. Vynikající přípravou bylo vytrvalé studium horolezeckého průvodce "Vysoké Tatry pro horolezce" od Františka Kroutila (1. díl: Kriváň - Východná Železná brána, r.v.1974; 2. díl: Východná Železná brána - Sedielko, r.v.1976; 3. díl: Sedielko - Kopské sedlo, r.v.1977). Po půlročním seznamování se s horopisem Tater a popisem cest jsem v červenci roku 1977, v doprovodu Ivana, začal poměrně rázně, a to výstupem na Kriváň se sestupem přímo k Zelenému plesu kriváňskemu žlabem z Daxnerova sedla.
V následujícím dni jsme vyrazili s Ivanem na Gerlach přes Batizovskou próbu (orientační potíže ve vrcholové partii). Gerlach jsem potvrdil o šest týdnů později dalším výstupem a přidal jsem si Širokou vežu z Priečneho sedla. Nutno podotknout, že Gerlach poskytuje mohutný horský zážitek v kompaktní, nelámavé skále a mé návraty na něj nebyly motivovány jeho pozicí v hierarchii tatranských vrcholů. S chutí jsem si výstup zopakoval v hlubokém sněhu na podzim r.1980. A pro své přátele a syna Adama jsem přidal čtvrtý výstup v r.1997, tedy po dvaceti letech od své prvotiny.
Po mnoho let jsem používal krátkodobé pobyty v Tatrách, do nichž se vešly dvě až tři tůry, což vzhledem k dopravní vzdálenosti nebylo optimální. Vhodnější, avšak s ohledem na nutná přejíždění a dlouhé nástupy rovněž ne ideální, byly týdenní pobyty pod Tatrami (Štrba, Ploštín, Štrbské Pleso - zde alespoň bez každodenní přepravy autem). Na podzim r.1989 šťastná náhoda v podobě uvolněné objednávky pobytu na Zbojnícke chatě od HO Bystřice p.H. ukázala, že optimum představuje týden na horské chatě. Bez časových ztrát při nástupu k vyhlédnutým objektům a bez dlouhých večerních sestupů až pod Tatry lze absolvovat i ty nejzajímavější výstupy v poklidu a bez časové tísně.

Při akci "Zbojanda - září 1989" byly zvládnuty následující cesty:
Javorový štít hřebenem z Javorového sedla, Svišťový štít z Divé kotliny, Svišťový štít ze Svišťového sedla, Hranatá veža ze Svišťového sedla, Kresaný roh z Rovienkového sedla, Velický štít od Polského hrebeňa, přechod Prielom - Polský hrebeň - Východná Vysoká - Kupola - se sestupem Studeným sedlem do Velké Studené d., přechod Zbojnícka chata - Varešková priehyba - Slavkovská kopa - Slavkovský štít - Starý Smokovec - Hrebienok - Zbojnícka chata (to byl odpočinkový den!), přechod Zbojnícka chata - Priečne sedlo - Široká veža - Sedielko - Malý Ladový štít - Ladový štít - a zpět přes Malý Ladový š.- Sedielko - Malou Studenou d. - Priečne sedlo. Poslední uvedená túra nabídla opravdu velkolepý zážitek. Pro našince zřejmě "nej" celých Tater. Počasí bylo proměnlivé, naštěstí však beze srážek. Poslední dva dny bez hygieny, zamrzl přívod vody. Odchod z chaty v 10cm sněhu. Zbojnícka chata (1960m) s mnoha zářivkami na stropě a přesto bez elektřiny, o to však skvělejší. Každovečerní rituál provozovaný personálem, a to přinesení petrolejky do tmavé šestnáctilůžkové noclehárny, spojené s pronesením kouzelného slova "večera" (ráno opačný postup a "raňajky"), měl trvale kouzlo. Ubytování sdíleno s přívětivým horolezcem Slavo Vajdou a jeho spolulezcem jménem Miro. V družné spolupráci s nimi jsme během pobytu zdolali všechen Fernet, který měl chatař k dispozici. Velká Studená dolina má velice širokou nabídku horských objektů, během jednoho týdne ji nelze vyčerpat. O úspěšnosti každé horské akce však rozhoduje počasí, stav a kvalita sněhu, což bylo ověřeno při některých dalších pobytech v tatranských chatách.

Následující akcí byla "Brnčalka - září 1990" a tyto výstupy:
Jahňací štít hřebenem z Predného Kopského sedla, Belasá veža z Kolového sedla, Kozí štít od Velkého Bieleho plesa přes Východnú Koziu štrbinu se sestupem z Vých.Koz.štrbiny do Červenej doliny, Kežmarský štít ze sedla pod Svišťovkou přes Malý Kežmarský štít a sedlo Horná Kežmarská štrbina se sestupem do Huncovské kotliny, Ždiarska vidla ze Širokého sedla. Při výstupu na Kežmarský štít přes Malý Kežmarský štít čeká zájemce exponované překonání příkré puklé plotny, obtížnost UIAA II, a pokračování přes velké stupně strmým a vzdušným hřebenem na M."Kežmarák". Samotný vrchol zapůsobí na návštěvníka svou polohou - Lomnický štít má na doslech a 1000 metrů hluboký pohled k Zelenému plesu příjemně mrazí. Počasí nebylo sice ideální, nad 2000m byl mokrý sníh, viditelnost v některých dnech dosti omezená, díky čemuž byl sestup z Belasej veže orientačně nesnadný. Naštěstí však jediný den s vichřicí byl dnem odpočinkovým v Tatranské Lomnici. A hned po něm následoval výstup na Kežmarský štít v ideálním počasí, které předchozí vichřice přinesla. Poslední odskočení do Belanských Tater, v šedivém a vlhkém dni s mizivou viditelností, připravilo po obtížném hledání spádnice na Ždiarskou vidlu, na strmém sněhovém poli a v bílé tmě téměř "po hmatu", nečekané a milé překvapení - vrchol byl asi metr nad ostře ohraničenou horní vrstvou těžké oblačnosti, z níž vyčnívaly jen vrcholové partie těch nejvyšších vysokotatranských objektů. Závěrečné vynoření se z mraků ve dvou krocích bylo nezapomenutelné.
Chata pri Zelenom plese (1551m) je sice relativně nízko, jako základna má však vynikající polohu. Nabídka krásných tůr zde naplní více nežli jeden týden. Nájemkyně, bývalá lyžařská reprezentantka Jana Šoltýsová-Gantnerová, je přívětivá, personál rovněž. Vaření v "horolezecké kuchyňce" pod vstupním kamenným portálem, toť místní atrakce: Večer se příjemně kují plány na další hrdinské činy ve sklepním baru.

Po dlouhé odmlce přišla akce "Slezan - září 1996" s tímto výsledkem:
pokus o Končistou z Batizovské doliny ukončen pro velké množství nesoudržného sněhu už na Pastrnákových zubech, dva průstupy do závěru Velické doliny s jedním dosažením Polského hrebeňa ve strmém a tvrdém sněhu s obtížným sestupem, Slavkovský štít z Hrebienku, Prielom Velkou Studenou dolinou s návratem stejnou cestou.
Tento pobyt nám kladl překážky od samého začátku. Výjezd na Sliezsky dom (1670m) po horské silničce z Tatranské Polianky skončil beznadějným zapadnutím do sněhu v poslední zatáčce, asi 200 metrů od Sl.domu. Příští den byl věnován přesunu aut na parkoviště. Počasí máme vytrvale velmi proměnlivé, od slunečna až po šedou tmu, sněhové přeháňky, silný vítr a především nad 2000m více než metr různorodého sněhu, jehož kvalita a výška závisela na větrné expozici - místy návěje kolem 2 metrů. Slavkovský štít, jindy bezproblémová vycházka, nás pouštěl vzůru neochotně, od Nosu nenesoucím sněhem. Vrcholová partie, nepříjemně strmě zaoblená do 800 metrů hluboké Veverkovy rokle, byla tvrdá na mačky (které jsme si "chytře" nevzali). Na vrcholu bylo nutno setrvat velmi krátce, v silném větru naše nevýrazná výstupová stopa rychle mizela a viditelnost byla omezena na několik metrů. Takováto situace na oblých vrcholech není nic dobrého, jednoznačná cesta vzhůru nabízí směrem dolů neurčitost 360°. Vycházku za pivem na Zbojandu jsme si zpestřili úspěšným pokusem o nalezení a dosažení Prielomu v hlubokém, neprošlápnutém sněhu, při téměř nulové viditelnosti - zajímavé orientační cvičení v jindy snadném terénu.
Sliezsky dom, betonový artefakt, není hezký ani útulný. V případě ideálního počasí však výstupy z Velické doliny a blízké Batizovské doliny nabízejí náplň na celý týden. Jde o ideální východisko především pro výstup na Gerlach. Z Gerlachu však v právě panujícím počasí padaly velké sněhovo kamenné laviny, takže na něj nebylo možno pomýšlet. A rovněž ani na plánovaný traverz Velických Granátů po Granátové lávce až na Polský hrebeň. Na této orientačně složité cestě hrozí za omezené viditelnosti velké obtíže s udržením směru a překračování mnoha strmých žlabů, jsou-li vyplněny nedržícím sněhem, představuje krajní nebezpečí.

Akce "Brnčalka - září 1999" nás odměnila neskutečně krásným bezoblačným počasím, které vydrželo celý týden a přineslo tyto skvělé výstupy:
Čierný štít z Velké Zmrzlé doliny, Baranie rohy z Velké Zmrzlé doliny přes Baranie sedlo s návratem Malou Studenou dolinou přes sedlo pod Svišťovkou, Kežmarský štít z Huncovské kotliny přes Huncovské sedlo s návratem stejnou cestou a odbočením na Huncovský štít, Kolový štít z Velké a Malé Zmrzlé doliny přes Čierne sedlo, Jahňací štít hřebenem z Predného Kopského sedla.
Zvláštností pobytu byl jeho souběh s Adamovou astronomickou praxí na Skalnatém plese a Adamův sólovýstup na Lomnický štít od Lomnického sedla. Na rozdíl od prvního pobytu, kdy jsme zvolili cestu lanovkou na Skalnaté pleso a sestup k chatě ze sedla pod Svišťovkou, jsme tentokrát vynášeli své zásoby poctivě klasickou přístupovou cestou z Tatranských Matliarov. Úvodní podnik, výstup na Čierny štít, byl historicky prvním kontaktem s velkolepou Velkou Zmrzlou dolinou. Čierný štít je velice zajímavý objekt, přátelský a vstřícný rožnovský horolezec Silva Kocián, který samotařil na vrcholu, byl ještě zajímavější. Následující, 10 hodin trvající okružní cesta přes Baranie rohy s pivní siestou u Teryho chaty, nám přinesla rovněž přátelské vrcholové setkání, a to s horolezci "krajany a známými známých", kteří pokračovali z Baraních rohů dále hlavním hřebenem. Z Baraního sedla vede cesta na vlastní vrchol charakteristickým nakloněným vrcholovým platem, dále svéráznou hřebenovou roklí a její hranou. Cesta na Kežmarský štít přes Huncovské sedlo byla v ideálním počasí snadná, návratové posezení na travnatém vrcholu Huncovského štítu pohodové. V odpočinkovém dni se v Tatranské Lomnici dozvídáme, že tak jasné, teplé a stálé počasí zde nebylo mnoho let - máme vyjímečné štěstí. Silva nám při sestupu z Čierneho štítu ukázal snadný a zajištěný průstup do Malé Zmrzlé doliny. Proto neváháme a vydáváme se příští den na mírně spletitou cestu na Kolový štít. Dosažení vrcholu není obtížné, jen výšvih do Čierneho sedla vzdoruje strmostí a velmi malou členitostí. Drobná suť na tvrdém podkladu, nic příjemného, zvláště v sestupu. Závěrečná cesta na Jahňací štít, již důvěrně známá, nám přinesla v nádherném počasí důstojné zakončení pobytu.

Zatím poslední ve Vysokých Tatrách byla akce "Zbojanda - září 2002" s nabídkou výrazně limitovanou počasím: dosažení sedla Prielom, Svišťový štít z Divé kotliny, Široká veža přes Priečne sedlo.
Zvědavost velí navštívit nově postavenou Zbojníckou chatu, jejíž z dřívějška nám známá podoba lehla v roce 1998 popelem. Vůdčí osobnost obnovy "Zbojandy", chatař od nepaměti (1973!), Ludo "Edo" Záhor, vyřídil kladně písemnou objednávku pobytu, takže vzhůru. Výstup z Hrebienku provází mokro, později déšť, který přechází ve sněžení. Po cestě úraz z uklouznutí, jasné to varování pro dny budoucí. Noclehárnu má chata stejně jako před požárem šestnáctilůžkovou, má však výrazně světlejší dřevěné obložení. V předsíňce stavitelé zbudovali sympatickou kuchyňku a umývací kout s tekoucí vodou. Tudíž netřeba chodit kvůli hygieně do nečasu. Nesmyslné zářivky ze společenské místnosti zmizely, osazený stylový elektrický lustr chvílemi svítí. Přibyla levná ubytovací kapacita ve střešním prostoru - 20 míst. Sedmým divem chaty je centrální vysavač. Před chatou se buduje dřevěná terasa k posezení. Beze změny zůstalo venkovní WC nad roklí i se svým zavíracím mechanizmem dveří, pověstným svou razancí. Tak nepříznivý začátek pobytu nám neposkytl ani Sliezsky dom před šesti lety, vichřice se sněhem a bílá tma nás držela dva dny u karet. Třetí den přinesl po poledni bezvětří, slunce a pohled na hluboký sníh. Jedinou vhodnou aktivitou po dnech čekání bylo zdlouhavé brodění se na Prielom. Údiv a pobavení přinesla komunikace se svéráznou skupinkou ryzích horských amatérů, jejichž počínání v hlubokém sněhu bylo naprostou kuriozitou a vedlo až ke ztrátám částí výstroje. Procházkou do Prielomu, nepříliš to avantgardním počinem, jsme si však výhodně připravili stopu pro příští den a idylický zimní výstup z Divé kotliny na Svišťový štít. Nahoře hřejivo a skvělý výhled na blízké Ladové štíty. Tímto vydařeným dnem přechodné zlepšení počasí skončilo a následoval sestup do Starého Smokovce k autu za účelem doplnění stavu "optimizmus povzbuzujících" nápojů, jejichž příruční zásobě dalo nevlídné počasí a stálé vyčkávání řádně zabrat. Poslední volbou byl výstup na Širokou vežu přes Priečne sedlo za silně omezené viditelnosti. Ve vrcholové partii orientační nesnáze, sníh nesoudržný.
Pobyt na nové "Zbojandě" byl zkouškou trpělivosti a připomenutím známého faktu, že pro úspěšnost horské akce je přízeň počasí podmínkou zcela klíčovou.

Sumarizace všech dosažených vrcholů a zajímavých sedel ve VT za období od r.1977 do r.2014:

• Svinica (2301m) - 1x
• Kriváň (2494m) - 8x, z toho dvakrát za zimních podmínek
• Ostrá (2349m) - 1x
• Krátka (2374m) - 1x
• Furkotský štít (2405m) - 5x, z toho dvakrát za zimních podmínek, provedena záchranná akce ve strmém vysněženém žlabu ve spádnici vrcholu - za to obdrženy po sestupu na Štrbském plese dvě velké borovičky od zachráněného
• Hrubý vrch / dříve Triumetal (2428m) - 2x, a to za zimních podmínek
• Predné Solisko (2093m) - 1x
• Štrbský štít (2385m) - 3x, z toho jednou za zimních podmínek, dále jeden pokus ukončen asi 15m pod vrcholem kvůli vodnímu ledu
• Satan (2421m) - 2x
• Koprovský štít (2363m) - 1x
• Mengusovské sedlo (2307m) - 1x
• Hincova veža (2377m) - 1x
• Rysy (2499m) - 4x
• Končistá (2537m) - 2x a jeden pokus ukončen pro špatný stav sněhu na Pastrnákových zubech
• Zadný Gerlach (2630m) - 1x, první pokus přes Vých. Batizovské sedlo ukončen asi 50 m pod vrcholem pro časovou tíseň, den poté úspěšný výstup přes Tetmajerovo sedlo
• Gerlach (2655m) - 4x, z toho jednou za zimních podmínek
• Velický štít (2319m) - 1x
• Východná Vysoká (2428m) - 5x
• Kupola (2414m) - 3x
• Studené sedlo (2360m) - 3x, jednou návrat na V. Vysokou, jednou sestup do Velické doliny, jednou sestup do Velké Studené doliny
• Veža nad Prielomom (2310m) - 2x
• Svišťový štít (2382m) - 3x, z toho jednou za zimních podmínek
• Hranatá veža (2260m) - 1x
• Slavkovský štít (2452m) - 5x, z toho dvakrát za zimních podmínek
• Kresaný roh (2290m) - 1x
• Javorový štít (2418m) - 1x
• Široká veža (2461m) - 5x, z toho dvakrát za zimních podmínek
• Malý Ladový štít (2602m) - 2x, z toho jednou za zimních podmínek
• Ladový štít (2627m) - 1x
• Baranie rohy (2526m) - 1x
• Čierny štít (2434m) - 1x
• Kolový štít (2418m) - 1x
• Belasá veža (2290m) - 1x, a to za zimních podmínek
• Jahňací štít (2229m) - 5x, z toho dvakrát za zimních podmínek
• Kozí štít (2107m) - 1x
• Malý Kežmarský štít (2513m) - 1x
• Kežmarský štít (2558m) - 2x
• Huncovský štít (2351m) - 1x
• Ždiarska vidla (2146m) - 3x

V rámci hřebenové cesty Orla Perć = Zawrat (2159m) - Krzyžne (2113m) byly v roce 2001 dostoupeny následující vrcholy polských Vysokých Tater:

• Maly Kozi Wierch (2226m)
• Zmarzle Czuby (2193m)
• Zamarla Turnia (2179m)
• Kozie Czuby (2263m)
• Kozi Wierch (2291m)
• Zadni Granat (2240m)
• Pośredni Granat (2234m)
• Skrajny Granat (2225m)
• Mala Buczynowa Turnia (2172m)

Praktická poznámka:
Vysoké Tatry jsou z Moravy jediné blízké a v minulém režimu rovněž jediné přístupné hory velehorského rázu. Jsou výbornou školou pro dlouhodobé získávání návyků nutných pro činnost ve velkých evropských horách. Lze jen litovat podivného systému zákazů a sankcí, který vládne v Tatrách od minulého režimu po dnešek. Správa TANAPu, orgány místní správy, HS a horští vůdci s licencí, ti všichni staví vysokohorského turistu v Tatrách do pozice psance bez práva na samostatnost - zaplať vůdce nebo pokutu. To se v ostatních evropských velehorách nikde nevidí. Polemiky na horských webových stránkách, které se zabývají touto situací, vedou povětšinou k národnostním nesmyslům, ne však k pochopení monopolu "pánů Tater", skrytého za proklamacemi o ochraně přírody a bezpečí návštěvníků hor. Ze zvědavosti, týden před trvalým uzavřením hřebene, byl 24.6.1978 absolvován přechod značené části Belanských Tater, a to z Tatranské Kotliny po Ždiarsku vidlu s návratem přes Široké sedlo, Kopské sedlo a kolem chaty Plesnivec. Nejzajímavější vrchol, Ždiarska vidla (2142m), absolvována 3x. Při dobré viditelnosti jde o vrchol vhodný pro vizuální osvěžení horopisu Vysokých Tater.