Monte Coglians / Hohe Warte  2780 m
Alpi Carniche    Itálie
Kudy tam:
Pro nehorolezce nabízí Monte Coglians / Hohe Warte čtyři výstupové varianty. Kdo si přeje mrznout v severní stěně, absolvovat strmý firn, případně si strádání vystupňovat úvodní variantou "Weg der 26er Klettersteig" obtížnosti D/E , má k dispozici coby východisko rakouskou chatu Wolayerseehütte.
Plöckenpass - Passo di Monte Croce Carnico, 1357m. Zde lze zdarma parkovat
Z této chaty lze rovněž přejít kolem Rifugio Lambertenghi přes Passo di Volaia na italskou stranu a asi za dvě hodiny navázat na výstupovou cestu sentiero 143. Zájemce o horskou pohodu, příjemné prostředí a přívětivý personál zvolí jednoznačně za základnu útulnou Rifugio Giovanni e Olinto Marinelli
(CAI Udine, 2120m), přístupnou od Rifugio Tolazzi, k níž se dá dojet autem ze sedla Plöckenpass (60km) a nebo z parkoviště v sedle Plöckenpass - Passo di Monte Croce Carnico. Nájemci chaty jsou Giorgio a Caterina Tamussin. Chata má unikátní pozici přímo ve spádnici Monte Coglians. Z její dřevěné terasy jsou excelentní výhledy na italské i slovinské Julské Alpy, z dvacet metrů vzdáleného sedélka Forcella Morareet jsou k dispozici výhledy na Dolomity.
Příjezd: Wien - Graz - Klagenfurt - Villach - Hermagor - Kötschach - Mauthen - Plöcken Pass. V místě, kde začíná klesat silnice na italskou stranu, vás upoutá vpravo umístěná stará dřevěná směrovka s nápisem Rifugio Marinelli, viz foto níže. Odsud stačí bedlivě sledovat sentiero 146, ev. v závěru přejít na pohodlnější sentiero 148. Výstup na chatu trvá 2,5 až 3 hodiny, převýšení asi 800 metrů.
Základní orientace viz: Kompass 47, Tabacco 09.
Nejbližší důvěryhodnou lokální předpovědí počasí disponuje rakouský Lesachtal.
Výstup:
Stoupání na chatu začíná pohodlnou lesní stezkou, která vás zavede do strmých luk, mezi pasoucí se krávy mající dlouhou chvíli. Nutno vážit každý došlap a přemýšlet o kravím esperantu. Kravky nebezpečné nejsou, jejich zvídavost a hmotnost však převyšuje poutníkovy fyzické dispozice. Situaci lze řešit "fištrónem", hbitostí a nebo mocným hlasem.
Rifugio Marinelli, 2122m, sentiero nr.146
Travnato hlinité a kravincové pasáže se střídají s hladkými vápencovými úseky. Stejně tak se střídají stáda krav se stády ovcí s ojedinělým výskytem koz. Cesta na chatu nenudí, bdělost udržují bučící a běhající tvorové, výstupovou dřinu střídají odpočinkové ztráty výšky. Cesta sleduje po jižní, italské straně, hlavní hřeben Karnských Alp směrem na západ. Po hodině a půl, nad krátkým výšvihem, poprvé zahlédnete chatu Marinelli. Zde čeká překvapení v podobě strmě klesajícího, pomůckami vybaveného tunelu (ve skutečnosti spíš průrvy). Následuje kopřivový traverz a za další půlhodinu volba mezi strmým stoupáním sent.146 zprava kolem strmého travnatého vršku Plotta a nebo přechodem levým mělkým sedélkem na pohodlnou sent.148. Obě cesty vedou k cíli, obě dají nahlédnout na mnohotvará malá plesa za Plottou a v délce se nijak významně neliší. Závěrečné serpentiny k chatě jsou pro obě varianty společné a snadné. Jakkoliv se v tuto chvíli zdá, že chata je v nebetyčnu, není to pravda, poslední desítky výškových metrů jsou nejpříjemnější a odmění vás oku lahodící bílá rifugio Marinelli s červenou střechou a přívětivou Caterine Tamussin, vládnoucí mimo italštinu i angličtinou a němčinou. Vkusně renovovaná chata disponuje 50 lůžky v jednotné cenové kategorii. Ubytování sestává z mnoha pokojů s různým množstvím lůžek (2, 4, 6 atd). Drobnou nevýhodou pokojů je jejich nevyváženost ve vybavení odkladnými prostory a zavěšovacími prvky. Noc stojí člena OeAV 10€. Ubytovací možnosti v pátek a v sobotu za dobrého počasí nemusí stačit, jde o oblíbené výletní místo Italů. Doporučuji telefonickou rezervaci. Objednání noclehů prostřednictvím mailu není během sezóny možné. Elektrické osvětlení má chata úsporné, chata je odkázána na baterie dobíjené elektrocentrálou. Baterie zřejmě mají své nejlepší
CAI rifugio Giovanni e Olinto Marinelli.
Nájemci jsou Giorgio a Caterina Tamussin
časy za sebou, ztichne-li kouřící centrála za chatou, následuje po chvíli pohasnutí světel. Umývárna nabízí pouze studenou vodu. Jde o povrchovou vodu, označenou jako nepitná. Její konzumace neměla negativní dopad na zdravotní stav. Mobilní telefony mají k dispozici dvě italské sítě, nejlepší signál najdete na terase. Kapacita WC a umýváren je velice skromná, při větším množství nocležníků není v souladu s kapacitou ubytovací. Výletníci, směřující za terasovými výhledy, jídlem a pitím, mají k použití toaletu za chatou. Pohorky se odkládají přímo naproti vchodu do chaty, ve výklenku mezi schodištěm do ubytovacích prostor a jídelnou. Jídelna je příjemná, pohodlná a občas vytápěná. Poněkud na překážku je absence jídelního lístku. Pětiminutová recitace nabídky jídel a nápojů stran personálu by snad uspokojila Alberta Einsteina, našinci ale nabízí mizivou šanci k zamyšlení nad svou případnou konzumací a její finanční protihodnotou.
Chatu střeží velké psisko jménem Cek, polehávající na terase. Nahodile vybrané příchozí se pokouší otestovat štěkotem a svými zubisky, nikdy však nedotáhne svůj manévr ani k roztržení nohavice. Věk mu znatelně ubírá na razanci.
Výstup na Monte Coglians začíná v sedélku Forcella Morareet vlevo od stožáru s vlajkami Itálie, Norska a Friuli, u rozcestníku zvoucího na sentiero 143. Chodník traverzuje trávníky a stoupá přes travnatý Pic Chiadin(2302m). Následuje mírná ztráta výšky. Pak chodník vstupuje do strmého suťového kuloáru, který vás zaměstná hodinovou podkluzující dřinou. Poslední třetina výstupu vás zavede do zábavných skalek vrcholového bloku. Pro závěrečných dvacet výškových metrů můžete zvolit pravou cestu k vrcholovému kříži a nebo levou ke zvonu "Campana della pace". Obé vyjde nastejno, vrcholové artefakty spojuje krátký a snadný hřebínek. Z rif.Marinelli zabere dosažení vrcholu Monte Coglians 2 až 2,5 hodiny chůze a snadného lezení.
Vrchol Monte Coglians je přesně uprostřed
Vybavení:
Výstup za letního počasí nevyžaduje žádné speciální vybavení.
Vrcholová pozitiva:
Vrcholový kříž má M.Coglians malý a decentní. A zvon s mocným a jasným hlasem na sousední vyvýšenině, to se jen tak nevidí a především neslyší. Jste na nejvyšším vrcholu Karnských Alp. Žádný ze sousedů neomezuje výhledy, panorama obsáhne 360°. Na jihovýchodě Mangart, Jalovec, Triglav, Monte Nabois Grande, Fuart, Montasio, Canin, na jihu Udine a Jadran. Západ nabízí Marmoladu a Sorapis, severozápad Grossvenediger a Grossglockner, sever Hoher Sonnblick, Hochalmspitze. Znalec či majitel tištěných panoramat zde může trávit celé hodiny identifikací stovek zajímavých objektů. Samozřejmě jen za ideálního počasí.
Jak to bylo:
Na horský týden 2012 vyjíždíme v sobotu 25.srpna krátce po páté a vezeme si "sympatickou" předpověď počasí, která nám slibuje odpočinkový den hned na úvod akce, neb v neděli bude pršet. Na parkoviště v sedle Plöckenpass přijíždíme o půl druhé. Následuje kontrola správnosti lokality, dobalení batohů a ve dvě se stáváme šťastnými uživateli sentiero nr.146. S kravami si rozumíme, vzdálenost i výšku nabíráme bez jediného incidentu. Za hodinu a půl navazujeme první vizuální kontakt s rifugio Marinelli, následuje sestup "tunelem", kopřivový traverz, za další půlhodinu si lámeme hlavy nad podivným rozcestím před travnatým kopcem Plotta - sent.146 vede evidentně vlevo i vpravo. Volíme levou, mnohem pohodlnější cestu. Následující přibližování
Vrcholový kříž Monte Coglians
k chatě absolvujeme po vozovce téměř vodorovné a sjízdné autem. Pohled na závěrečné nabírání výšky serpentinami k chatě nepovzbudí, o svižnost výstupu se však starají těžké mraky a voda ve vzduchu. Na terasu Marinelli vstupujeme s prvními kapkami deště. Hančina telefonická objednávka noclehů funguje, dostáváme pokoj "per quattro". Je hezký, nemá však odkládací prostory ani věšáky a jeho okno vede do travnatého svahu s elektrocentrálou, což ztěžuje větrání. Na terase hlučí víkendová skupina Italů, veselí povzbuzují popíjením všeho možného, především však piva z chlazené bečky. Nedělní ráno přináší v souladu s meteopředpovědí deštivou šeď. Víkendoví Italové vyrážejí na Monte Coglians. Nic jiného jim nezbývá, na rozdíl od nás musí odpoledne domů. Déšť se stupňuje, přidává se bouřka, z mraků a lijáku se vynořují první navrátilci z Monte Coglians. Těžko říct, zda se jim podařilo dosáhnout vrcholu. Nicméně jsou stále v dobrém rozmaru a chystají se na "velkou žranici". Teplota neustále klesá, k dešti se přidává mokrý sníh. Nuceně odpočinkový den se poněkud vleče - spaní, čtení, luštění. Navíc mysl zaměstnává hloubání, zda přijde slibované pondělní krásno. Podvečerní posezení v jídelně nás málem ošidilo o velkolepou světelnou podívanou, kterou připravil závěr přechodu studené fronty s ostrým rozhraním mezi mraky a jasnou oblohou. Sedélko Morareet zaplnili pobíhající a fotografující diváci, zapadající slunce, odcházející oblačnost a doznívající déšť přínáší nevídané světelné efekty. I personál chaty je u vytržení, prý zde ještě nikdy nic takového nezažili. Fotografování poněkud ztěžují nárazy vichru, příroda nám však nabídla neskutečné představení.
Campana della pace
K objednané večerní sedmičce vína nám pro změnu obsluha nabídla nakrájený pršut coby pozornost podniku.
Pondělní ráno je plné slunce a chladu, dobré to znamení. Sic jsem uklouzl na ledem pokryté terase, je však zřejmé, že sluneční svit nám uklidí výstupovou cestu. Před výstupem pořizujeme na terase společná fota s milou a veselou chatařkou Caterine a jejími pomocníky. Výstup zahajujeme v příjemných 9 hodin. Užíváme si osluněných strmých trávníků hřebínku k Pic Chiadin i odpočinkového sestupu k suťovému kuloáru. V suti si každý hledá svou cestu. V horních partiích kuloáru leží včerejší sníh, potíže však nepřináší. Vrcholový skalní blok, teď už beze sněhu, slunečno a teplo, to vše dělá z této fáze výstupu velmi příjemný zážitek. U vrcholového kříže i zvonu jsme v 11:20, 27.srpna 2012, a to zcela sami. Dohlednost je minimálně 150km. Fotografování všech světových stran a zvonění nám nikdo nehatí. Po chvíli dochází samotář a staví si u kříže stativ. Za ním se objevuje malá skupinka Italů v čele s dvojníkem Jiřího Dienstbiera staršího a severní stěnou dolézají absolventi Klettersteigu od Wolayerseehütte. Z jakéhosi důvodu Italy zaujalo, že jsme Češi a přejí si mou přítomnost na jejich vrcholovém záběru. Díky skvělému počasí, výhledům a zajímavé společnosti zahajujeme sestup až po téměř dvou hodinách pobytu na M.Coglians. Cesta dolů, ve vrcholových skalách zajímavá, v suťovém kuloáru už méně, nepřináší žádné nesnáze. Před námi sestupující italský dvojník J.D. rozšiřuje mezi vystupující skupinou informaci o čtyřech sestupujicích Češích a stará se nám o nezasloužené, leč příjemné ovace. Mezi sutí a sestupovým výstupem na travnatý Pic Chiadin si dopřáváme odpočinkové posezení v doméně místních svišťů. Ve Forcella Morareet se rozhodujeme ke krátkému výstupu na travnatou vyvýšeninu jižně od chaty. K instantní večeři, připravené jako vždy za chatou, nám na terasu přináší personál grátis skleničky vína. Asi už se nemohou dívat na to naše zdejší "živoření". Večerní rozjímání nad úspěšným dnem a hrou v kostky nám v jídelně poněkud ruší německy mluvící, především však mocně zpívající skupina nově příchozích hostů. Nájemci chaty z nich mají radost, jde o hosty přistupující ke konzumaci všeho druhu velkoryse. Na rozdíl od nás. Tentokrát jsme sice neobdrželi k večerní sedmičce vína pršut, zato se před námi objevila grappa z rukou chataře. Před odchodem na kutě jsme se, pro jistotu, se všemi velmi slušně rozloučili, nevěda, kým jsme byli obdarováni. Ponocovat nelze, zítra nás čeká přesun na chatu Karlsbader Hütte v Lienzer Dolomiten.
Upozornění:
Tato stránka je dokumentací osobní zkušenosti, rozhodně není návodem. Vaše bezpečnost spočívá ve vašich rukou, vaše rozhodování musí vždy vycházet ze stavu terénu, povětrnostních podmínek, úrovně vašich schopností a fyzického stavu.
Doporučení:
Nepodceňujte nutnost dlouhodobé technické přípravy před "velkou akcí" - výzbroj, s níž neumíte zacházet, je zbytečnou zátěží a ještě vás ohrozí, terén vás zaskočí svými nároky na váš um. Máte-li pocit dobrodružství, jste za hranicí svých schopností.