V úterý 3.září 2019, o půl desáté, opouštíme náš dešťový útulek, chatu Edelrautehütte. Po dešti je veta, polojasno by přálo výstupům. My však budeme tento den věnovat výměně chat. Středa má nabídnout slunečno a ideální podmínky pro výstup na Hochhaide. V Rottenmannu snadno nacházíme odbočení do Burgtor Siedlung. Pak se dostavuje zabloudění. Místní sedláci nás zahrnují informacemi o správné cestě k parkovišti pod Rottenmanner Hütte. A povedlo se. Až při pátečním návratu zjišťujeme, že obdrženou radu doplňovala i patřičná dávka štěstí. Burgtor Siedlung je poněkud bludištního charakteru. Na parkovišti v závěru Franz Jaindl Weg přebalujeme batohy a přeléváme povzbudivé nápoje do PET lahviček. Jejich nedostatek vede ke vzniku nápojů typu "Staré tenisky", přímo v duchu Steinbeckovy novely Na plechárně. Máme štěstí, dva pánové mají právě v úmyslu přepravit sebe a nějaká prkna lanovkou nahoru na chatu. Nabídku vyvezení batohů nelze než přijmout. Máme zanechat batohy na místě a vyrazit vzhůru. Čtyřicetiminutová procházka nalehko vede kolem profesionálně vyvedených dřevěných náboženských skulptur. Ve 14:21 se dostavuje efekt prvního spatření chaty. Po dřevěných schodech vystupujeme na rovněž dřevěnou terasu a okamžitě prověřujeme kvalitu jedněch Starých tenisek z mého podružného baťůžku s doklady a cennostmi. Veselý chatař na dotaz, zda nevadí, že jsme dorazili o den dříve, reaguje slovy "No problem" a přináší radlery a piva. K ubytování přidělený Winterraum v sobě skrývá nepochopení chatařovo. Zřejmě nás považuje za staré horské pardy milující stísněnost a nepohodlí. Naše nejmladší účastnice zájezdu obratem dosahuje výrazné změny. Máme sami pro sebe prostorný, dobře větratelný a světlý Matratzenlager s kapacitou 10 osob. A těch schodů k němu. Jistě prospívají horské formě ubytovaných. Chata je vestavěna do svahu, takže jakkoliv se to zvenčí nezdá, centrální schodiště chaty spojuje čtyři podlaží. Seznamujeme se s důležitými detaily chaty jako jsou WC, Waschraum, Trockenraum, místa výskytu použitelného mobilního signálu. A jdeme do Gaststube. Stůl ozdobený kovovým profilem cyklisty opouštíme po upozornění na rezervaci stolu pro tradiční posezení rottenmannských cyklist(ek)ů. Volných stolů je v podvečerní době dostatek. Ve středu ráno, v 8:47 zahajujeme výstup na Hochhaide přes Singsdorfer Alm. Za chatou se chodník vine kolem elektrického ohradníku. Uhýbaje mokré rostlině, kontaktuji rukou ohradník. Funguje. Za rozcestníkem na hřbetu Hirschriedel cesta 944a nemile ztrácí výšku. Předchozí stoupavá dvacetiminutovka přichází vniveč. Náladu spraví malebná Singsdorfer Alm. Zde se musíme věnovat nejen pozorování místní roubenky a jezírka ale taky pokračování trasy. Travní porost je jen neznatelně sešlapán, značení na kmeni vzdáleného stromu naštěstí napovídá správný směr. Kolem loveckého posedu stoupáme k zurčícímu potůčku doliny Bachspreng. Sklon výstupu poněkud nabývá na síle pod skalními srázy Moserspitz. Sedící turista, kterého míjíme, komentuje terénní vývoj slovem "steil". Nejde však o nic mimořádného, terén je stále chodecký. V 11:47 dosahujeme sedlo mezi Hochhaide a Moserspitz. Dle startovacího ukazatele za chatou jsme v této minutě měli stát na Hochhaide. Po čtvrthodinové pauze stoupáme zlomisky a trávníky k vrcholovému bloku. Pevné skalky rozhánějí únavu zábavnou lezeckou vložkou a ve 12:32, 4.září 2019 (za 3 hodiny a 45 minut) stojíme u kříže Hochhaide. Počasí je skvělé, dohlednost slušná, 60km vzdálený Dachstein nabízí detaily. Turistky dorazivší z Edelrautehütte strastiplnou cestou přes Dreistecken nám pořizují vrcholovou fotografii. Hochhaide patří k místům, z nichž se těžko odchází. Ve 13:20, ač neradi, zahajujeme sestup. Volíme hřebenovou cestu. Výstup na Moserspitz(2230m) dává zabrat, následuje strmý sestup do hlubokého sedla a výstup na Diewaldgupf(2125m), citelně snazší než na předchozí kótu. Ještě jedno sedlo a vystupujeme na nejnižší vrchol hřebene, Seegupf(2011m). Celý hřeben od Moserspitz nás provádí rozsáhlými porosty kvetoucího vřesu. I Seegupf hraje do fialova. U zdejšího rozcestníku volíme odbočení vpravo a sestup na Rottenmanner Hütte hřbetem Hirschriedel. Volba to nebyla příliš šťastná, strmý hlinitý chodník s minimem serpentin, za deště to musí být zážitek. Naštěstí je slunečno. Se zastávkou u ukazatele Rottermanner Hütte 15 min docházíme v 17:25 na terasu chaty. Chatař okamžitě přináší radlery a pivo. Má to něco do sebe, že má na starosti kromě svých dětí už jen nás. Chatař Clem je veselý a vstřícný chlapík, k večerním kartám nám přináší ve vlastní režii místní kořaličky. Předpověď počasí na příští den není příliš jednoznačná - dopoledne hezky, po poledni možnost deště. Snad se nám zítra podaří vyrazit zavčasu.
Na Stein am Mandl vycházíme v 8:07. Jdeme cestou 944 traverzující jezerní stěnu Globuckensee do Seescharte. Šikovně vedený chodník je místy mírně exponovaný, převážně hlinitý, skalní úseky jsou vybaveny kovovými pomůckami a ocelovými lany. V 8:47 dosahujeme sedla a stoupáme na oblý vrchol Stein am Mandl. Sklon se neustále mírní, vrchol však stále v nedohlednu. Tato část výstupu připomíná terénem závěr stoupání na Ploskou ve Velké Fatře. Na rozdíl od Ploské nás zde, už od sedla, doprovázejí rozsáhlá vřesoviště. Na vrchol přicházíme v 9:06, 5.září 2019. Je označen pouze trigonometrickým kamenným sloupkem, kříž stojí z nějakého důvodu asi deset metrů mimo vrcholovou kótu. Asi aby nepřekážel zeměměřičům. Krásně a klid, nikde ani živáčka. Stein am Mandl je vynikající rozhlednový bod, kromě okolních hor nabízí zajímavé hloubkové pohledy na městečko Rottenmann. Provozujeme vrcholové lenošení. Silný mobilní signál velí náruživým uživatelům chytrých telefonů k odesílání obrazových dat. Příchozí turista nám pořizuje foto u kříže. V 10:40 zahajujeme sestup cestou 943, hřbetem Ostgrat. Na rozdíl od včera absolvovaného hřbetu Hirschriedel je zde radost ztrácet výšku. Ohleduplně vedený chodník, místy ve spádnici Ostgrat, místy krátkými traverzy, krásné prostředí a množství odpočinkových výhledů na Rottenmann a okolní hory. Ve 12:10 dorážíme na terasu Rottermanner Hütte současně s chatařem přinášejícím radlery a pivo. Správně pochopil mou dálkovou prosebnou gestikulaci. Počasí se drží, je rozhodnuto zaskočit k plesu Globuckensee, které jsme ráno míjeli. Ve dvě tedy jdeme na jezerní vycházku kolem krav a dřevěných skulptur Pilgerweg. Za 18 minut jsme u poloprázdného Globuckensee. Zajímavé místo pod vysokou jezerní stěnou. Odsud vidíme chodník, kterým jsme ráno stoupali do Seescharte. Jezero jde snadno celé obejít. Vracíme se na chatu a vyhlížíme zhoršení počasí. Večer si v Gaststube dáváme partičku karet, družný Clem opět přináší různé šnapsy gratis. Od Vojty dostává štamprli Tatratea, i chatařka Sophie ochutnává. Hanka objednává rundu i s panákem pro mile rozpovídaného chataře. Hezký večer, ale jen v Gaststube. Venku se konečně zkazilo počasí, chata se ponořila do nízké oblačnosti. Asi pojedeme zítra domů. Kombinace nepřízně počasí a vyčerpání horských objektů by přinesla jen zdlouhavý den plný zahálky a možná, díky nicnedělání, i trudnomyslnost. Rozjařující nápoje již došly, musel bych sestoupit k autu pro mou láhev Rossbacheru, zakoupenou v úterý v Trieben.
Noc i páteční ráno je šedivé, chvílemi prší. Balíme tedy a lelkujeme v Gaststube. Hanka se věnuje malému Leovi, ukazuje mu žertovná videa s vnučkami. Je to milý smíšek. Jeho máma potřebuje nutně vědět, co je to smíšek. My, co jsme obdařeni vnoučaty, se snadno necháme unést malými dětmi. Se Sylvií vyrovnáváme účet za pobyt a konzumaci. A o čtvrt na jedenáct, za občasného poprchání, opouštíme chatu. V 10:45 jsme u dolní stanice lanovky. Kolem Lince míříme domů. Zastavujeme se na Rastplatz Allhaming Süd a v osm jsme na Rusavě.
Děkuji Hance, Petrovi a Vojtovi za milou a spolehlivou společnost na krásných horách.