Hochkönig  2941 m
Berchtesgadener Alpen    Rakousko
Jak na to:
Tento vrchol má čtyři základní výstupové varianty. Nejkratší je cesta přes Birgkar. Je zpestřená padajícími kameny a v časném létě strmými firnovými poli - ideálním východiskem je Erichhütte
Hochkönig z Mühlbachu
(1546 mnm, OeAV Lend-Dienten) nad Dientner Sattel. Pro skalní vyznavače zajištěného lezení, je zde k dispozici ještě jedna výstupová možnost, a to velmi obtížný Klettersteig Königsjodler. Ve stupnici obtížnosti zajištěných cest je klasifikován stupněm D; stupnice viz anglicky / německy. Maria Alm - Hinterthal je výchozím místem pro obtížnou variantu výstupu přes neobhospodařovanou chatu Bergtenhütte (1845 mnm, ÖTK) a pověstné Teufelslöcher. Jde o obtížnou strmou cestu, jištěnou jen místy, nejedná se o Klettersteig s průběžným jištěním; v počátku léta bývá jištění pod sněhem. Lehký, avšak dlouhý je výstup z Werfenu přes Ostpreussenhütte (1625mnm, DAV München), napříč bludištěm zbytků náhorního ledovce Übergossene Alm. Snadný a rovněž dlouhý je výstup ze směru Mühlbach am Hochkönig, přes horský hotel Arthur Haus (1502 mnm) a soukromou chatu Mitterfeldalm (1670 mnm). Příjezd: Linz - Salzburg - Werfen. Nebo Linz - Salzburg - Bischofshofen - Mühlbach am Hochkönig. Parkoviště u Dientner Sattel je několik km za Mühlbachem, po několika dalších km následuje Maria Alm. Základní orientace v místopisu viz: KOMPASS 15  Tennengebirge - Hochkönig a turistická mapa Rakouska. Lokální předpověď počasí pro Mühlbach am Hochkönig. Informace o aktuálním vývoji počasí můžete získat telefonicky v českém jazyce na ALPY-INFO.
Výstup:
Nejsnažší a zřejmě nejfrekventovanější výstupová varianta začíná v Mühlbach am Hochkönig
Vápnomilnými horolezci vyhledávaný
lezecký terén - Mandlwand
ostrým odbočením vpravo u směrovky Arthur Haus. Strmá a úzká horská silnice vás vyvede na parkoviště horského hotelu Arthur Haus, nad nímž se zvedají fotogenické věže Mandlwandu. Parkoviště je placené, automat u vjezdu vám vydá parkovací lístek a zvedne závoru. Platí se až při výjezdu z parkoviště. Výjezdní závora neumí zjistit délku parkování a vyžaduje po libovolné době stání jen jednodenní poplatek 2,50 Euro. Jde o příjemný důsledek nedodržení zákazu parkování v noci. Výstup na chatu Mitterfeldalm je jednoznačný a krátký, za 35 minut volné chůze jste tam. Chatu provozuje Johann Holzmann z Werfenu s celou svou rodinou. I přes zarputilý vzhled je to milý chlapík. Velení však evidentně drží ve svých rukou teperamentní a věčně usměvavá manželka. Oficiální nabídka míst v Lageru je malá, Holzmannovic web uvádí pouhých 20 míst (na místě samém vizuální kontrolou zjištěna kapacita o dost větší), je tedy vhodné rezervovat si telefonicky místa. Kritický je pátek a sobota večer, zájemců o víkendové aktivity v rozlehlém masivu Hochkönigu je mnoho. Nocleh stojí 16 Euro, v částce je však obsažena snídaně, která se podává od 6:00 do 8:00. Sice každé ráno stejná, ale chutná - chléb, máslo, džem, salám a sýr vlastní výroby. Nápojem je káva, kakao a různé čaje. Bez příplatku si můžete
Mitterfeldalm v sobotním podvečeru
nechat přinést ještě jeden hrnek s obsahem dle chuti. Chata je krásně zrenovovaná. Příjemnou vlastností chaty je dokonalé osvětlení interiéru, podpořené velmi světlým dřevěným obložením, radost pohledět, posedět i poležet. Dokonce i přilehlá hospodářská dřevěnice s ustájenými kravami lahodí oku. Kdo nemá doma králíky, tady si jich užije. Ze zastřešené terasy je skvělý panoramatický výhled na masiv Dachsteinu, vzdálený odsud něco málo přes 30 km - markantní jsou Torstein, Hoher Dachstein a špice Dirndln. Výstup na Hochkönig lze zvládnout i s návratem během jednoho dne, nedostaví se však ta správná horská pohoda. A připravíte se o poměrně vzácný zážitek nocování na vrcholu zdolané hory v pohodlí Matratzenlageru. Chata Franz Eduard Matras Haus (2941 mnm, ÖTK) totiž stojí v těsném sousedství vrcholového kříže. Výstup začíná za chatou Mitterfeldalm otevřením branky, která vás přivede mezi pasoucí se krávy nájemce chaty. Značená cesta č. 430 míjí trávníky a sutí úbočí Vierrinnenköpfe. Chodník zvolna nabírá výšku a traverzuje ústí široké doliny Ochsenkar. Je-li slušné počasí, můžete v této fázi zahlédnout výraznou věž Torsäule (2588 mnm) vysoko nad sebou. V suťovém a skalním terénu následuje rychlé nabírání výšky kolem Ochsenkaru, jehož dno zdobí nesčetné závrty. Minete jižní úbočí Torsäule a chodník vás dovede do Schrammbachscharte v závěru Ochsenkaru. Zde se dostáváte do jiného světa, do bludiště skal a skalek, suťových pasáží a firnových polí.
Typický terén za Schrambachscharte
Firnová pole vypadají solidně, doporučuji však opatrnost. Některá firnoviska jsou výplní hlubokých závrtů, ve styku s okolní skalou odtávají a vytvářejí nebezpečné okrajové dutiny, shora málo patrné. Červené značení na skále je četné, za výrazně omezené viditelnosti je však nutná soustředěnost, terén je nepřehledný, stálé nabírání a ztrácení výšky, časté změny směru, strmá suť, nepřekročitelné průrvy ve skalkách. Stačí kombinace mlhy a pár centimetrů čerstvě napadaného sněhu a je zaděláno na orientační problém. Barevné značení na terénu je doplněno dvoubarevnými tyčemi, umístěnými na vysokých skalkách tak, aby zůstaly co nejdéle nad sněhem. Tyče sice nahradí sněhem přikryté značky, místy však v silné mlze nelze dohlédnout od jedné k další a jejich sledování vede ke zbytečným výškovým ziskům a následným ztrátám. Přímý postup od tyče k tyči je často znemožněn skalními průrvami, které zřejmě v zimní sezóně zaplní sníh, umožňující skialpinistům efektivní postup. Pod Bratschenkopfem se pod vámi zprava objeví zbytky náhorního ledovce Übergossene Alm. Zde musíte zvolit variantu dalšího postup,a to Gletscherweg nebo Felsenweg. Cesta po zbytcích ledovce je lákavá svou monotónností v nabírání výšky. Je-li ledovec pokryt vodním ledem, jsou mačky nezbytné. K ledovci je nutno sestoupit a tato počáteční ztráta výšky poněkud odrazuje. Skalní varianta nevyžaduje nic než trpělivost se stále se opakujícími výstupy a sestupy. Obě cesty se brzy znovu spojí. Tyče vyznačujíci cestu náhle mají svá čísla se sestupnou tendencí a signalizují blížící se chatu a vrchol. Závěrečný skalní výšvih Hochkönigu je vybaven nerezovými žebříky a roštovou rampou.
Nad ledovcem Übergossene Alm
Toto místo vás naplní radostnou úlevou z konce zajímavého, časově však nekonečného výstupu. Dosažení Matras Hausu a přilehlého vrcholu je odsud dílem čtvrthodinky. Na webových stránkách Matras Hausu je uváděn výstupový čas 4 až 5 hodin z Mitterfeldalmu. Na základě osobní zkušenosti považuji za přijatelnější časový interval 4 až 6,5 hodiny. Nepřízeň počasí (mlha a intenzivní déšť) dokáže postup v náhorním labyrintu významně zpomalit. Kapacita Matratzenlageru Matras Hausu je relativně velká - 99 míst. Za pěkného počasí o víkendu přesto zaostávají ubytovací možnosti chaty za zájmem. Aktuální ubytovací problém je avizován na ceduli dole u Mitterfeldalmu. Vrchol Hochkönigu má nouzi o vodu, jediným vodním zdrojem je vzdálený kotel s tajícím firnem. Ve Waschraumu vám poteče nepitná voda na umytí za 2,50 Euro. Pitná voda je dle webu chaty poskytována zdarma ráno před sestupem, nebylo však ověřeno.
Vybavení:
Pitné vody co unesete a velkou dávku trpělivosti, na Gletscherweg pro jistotu mačky.
Vrcholová pozitiva:
Nadmíru zajímavé místo, za ideálního počasí výhledy na přilehlé vápencové Tennengebirge, masiv Dachsteinu, Grossglockner, Grosses Wiesbachhorn, Kitzsteinhorn, Grossvenediger. Hochkönig je výbornou pozorovatelnou sousedních Steinernes Meer s dominantní Schönfeldspitze. Nejpozoruhodnějším prvkem je bezesporu Watzmann, sice nižší než Hochkönig, přesto však exkluzivita Berchtesgadenských Alp. Je-li viditelnost omezena natolik, že jediným viditelným objektem je Matras Haus, nezoufejte a rychle si zaberte místo u kachlových kamen.
Jak to bylo:
Vyjíždíme v sobotu 6.září 2008 krátce po šesté. Po obvyklém proviantním intermezzu v Intersparu, tentokráte znojemském, ubíhá cesta příjemně rychle. Zvolený výjezd z dálnice A10 na
41m pod Matras Hausem,
9km od Arthur Hausu
Bischofshofen není ten pravý. Omylem se ocitáme na zajímavém vrchu Kreuzberg, zaplněném svatebčany. Odoláme svatební hostině a sjíždíme na místní komunikaci Werfen - Bischofshofen, projíždíme úhledným horským městečkem Bischofshofen a úspěšně odbočujeme na Mühlbach am Hochkönig. V něm již snadno nalézáme výjezd na parkoviště hotelu Arthur Haus. V pozdním odpoledni máme na dohled chatu Mitterfeldalm. Národa je zde požehnaně, naštěstí však funguje naše telefonická rezervace noclehů. Dav rozjařených hostů se brzy výrazně redukuje, je první zářiová sobota a většina zdánlivých výletníků žene po letní pastvě, tak jako každým rokem po celém Rakousku, své ovce do doliny. Idylický večer ztrácí se zapadajícím sluncem a zhoršujícím se zdravotním stavem nejmladšího účastníka akce, Adama, svou pohodu. Noc je neklidná, každý myslí na další vývoj situace, přededvším však na zdravotní stav našeho pacienta. U snídaně padá rozhodnutí. Odpočinek na chatě prospěje Adamovi i Petrově nedoléčenému kolenu, takže před devátou vyrážíme na Hochkönig ve třech. Počasí nic moc, zatím však sem tam modro a neprší. Cesta se pohodlně vine trávníky, Hanka provádí sčítání obyvatel Matras Hausu, kteří po přenocování nahoře houfně sestupují - statistika končí někde kolem čísla 110. Na malý okamžik se nám trhlinou v závoji mraků zjeví přízračně bílá Torsäule, ještě vysoko nad námi. Takto povzbuzeni se energicky prodíráme zástupy nocležníků a dosahujeme sedlo Schrammbachscharte. Pod sedlem míjíme jednu z posledních skupinek sestupujících. Panující šero neodpovídá denní době, mrholí. Z blízkosti efektní Torsäule nemáme nic, ani netušíme, kde je. Začíná tyčové značení a přináší nám významný poznatek - mezi kotvením a vlastní barevnou tyčí je velká vůle. Nejsou tedy k použití coby přitahovací element, takový nápad je na spadnutí s tyčí v ruce. Mrholení přechází
Hochkönig a Matras Haus
v pondělí dopoledne
v drobný déšť, v přítmí kličkujeme mezi skalkami přes rozmoklá firnoviska, skalka nahoru, skalka dolů. Na rozcestí skalní a ledovcové cesty volíme Felsenweg, skloněný ledovec pod námi je pokryt vodním ledem a prší - to je na brusle a deštník. Pokus o popolední pauzu nemá v psím počasí dlouhého trvání, voda teče za krk. Viditelnost se průběžně zhoršuje, orientace vázne, postup je pomalý, stále nahoru a dolů, déšť přechází v liják, přestáváme fotografovat. Jsme na cestě již šest hodin a sílí všeobecné přesvědčení, že už tam přeci musíme být. Mírním optimismus. Dokud neuvidíme první žebřík, jde o plané naděje. Naštěstí se objevuje klesající číslování tyčí, poté žebříky a pod nimi nápis LM 9000 HM 2900. Zbývá pouhých 41 výškových metrů. Radostně zdoláváme kluzký nerez a mokrou skálu výšvihu s rukavicemi na ždímání. Ještě pár desítek metrů, čísla tyčí jsou již jednociferná. Mlha je skoro černá, obrysy blízké chaty jsou však ještě tmavší. Míjíme chatu a v 15 hodin (7.září 2008) jsme u kříže Hochkönigu. K naší výstupové anabázi a vrcholovému rozpoložení v tomto nedělním odpoledni se ideálně hodí pohodové Buty - "Cesta byla suchá, místy mokrá, viditelnost byla celkem dobrá, na strmých svazích hor pěstovali pšenici, ve volných chvílích hráli golf. Cesta byla suchá, místy mokrá a je mi tak jak může být spokojenému jen. Máš oči jako dvě pomněnky v trávě, přes kterou přejel parní válec právě a pak se vzdálil někam k horám, tam kde až slunce zapadá a je mu tak jak může být spokojenému jen." Panoramata žádná, jsme rádi, že alespoň tušíme, kde se nachází patnáct metrů vzdálený Matras Haus, do něhož v zápětí s úlevou vstupujeme. Hybaj do sušárny, pohorky dolů a převlečení vstupujeme do Gaststube. Počet hostů je v přímé úměře k panujícímu nečasu, je nás celkem 8 a na večeři už nikdo další nepřijde. Veselá Vídeňačka nás okamžitě zve k posezení přímo u rozehřátých kachlových kamen. Volná místa kolem kamen rychle zaplňujeme mokrým oblečením a dáváme si polévku na zahřátí. Následuje ubytování, hra v karty, popíjení zakoupeného čaje s doneseným rumem. Od partnera veselé Vídeňačky máme před sebou náhle po panáku Obstlera. Nechápeme. Dostali všichni hosté chaty, jestli to budeme po hospodsku točit, zřídíme sebe i peněženky. Happy Birthday vše objasňuje a jdeme připít oslavenci. Jeho finanční situace měla štěstí, že si k narozeninám nevybral včerejšek se 110 lidmi na palubě Matras Hausu. U okna v sušárně zakládáme telefonní stanici (interiér chaty je oplechováním dokonale odstíněn od signálu) a následuje úspěšný pokus o navázání SMS kontaktu s našimi mitterfeldalmskými. V deset večer zjišťuji, že venku sněží a jdeme spát. V noci nás budí ledové střešní lavinky. Ráno získáváme zaručenou informaci z druhé ruky, že v 10:05 se zlepší počasí. Dáváme si čaj a platíme s průkazem OeAV v ruce
Ranní slunce na Mitterfeldalmu
10,20 Euro za nocleh v Matratzenlageru. Částečné modro je jen nad námi, výhledů se nedočkáme. Noční sníh se na štěstí neudržel, můžeme tedy dolů. Sestup jde rychle, hodinku nad Mitterfeldalmem si dopřáváme kávový dýchánek zpestřený mrholením a kolem běžícím nájemcem Matras Hausu. Situace se mění v náš prospěch - Adam má zdravou barvu a počasí se radikálně lepší. Plánovaný přesun na Riemannhaus však nelze do večera stihnout. Odložíme tedy aktivity ve Steinernes Meer na některou z příštích sezón a dopřejeme si ještě jednu noc v útulném Mitterfeldalmu. Využívám blízkosti parkoviště Arthur Hausu a sbíhám s prázdným batohem k autu za účelem doplnění tenčících se zásob. V dobrém rozmaru pokouším svou formu. Ke svému příjemnému překvapení završuji svou zásobovací misi během čtyřiceti minut. Sice zpocený, ale bez náhlé srdeční příhody. Všeobecně panuje dobrá nálada, nájemci jsou rádi, že nás mají v jinak prázdné chatě. A místní moravský kuchař Vojta využívá naplno nečekané příležitosti k dalšímu večernímu rozprávění v češtině. Úterní ráno nás vítá jasnou oblohou, pořizujeme společné foto s paní a panem Holzmannovými, fotografujeme panorama Dachsteinu v protisvětle a opouštíme krásný Mitterfeldalm. Čeká nás přesun přes Saalfelden am Steinernes Meer, Lofer, Steinpass na parkoviště Wimbachbrücke a výstup na Watzmannhaus. Vysoký král nám toho moc nenabídl, snad bude Watzmannovic početná rodina vstřícnější.
Upozornění:
Tato stránka je dokumentací osobní zkušenosti, rozhodně není návodem. Vaše bezpečnost spočívá ve vašich rukou, vaše rozhodování musí vždy vycházet ze stavu terénu, povětrnostních podmínek, úrovně vašich schopností a fyzického stavu.
Doporučení:
Nepodceňujte nutnost dlouhodobé technické přípravy před "velkou akcí" - výzbroj, s níž neumíte zacházet, je zbytečnou zátěží a ještě vás ohrozí, terén vás zaskočí svými nároky na váš um. Máte-li pocit dobrodružství, jste za hranicí svých schopností.