Kudy tam:
Tento vrchol lze považovat za Hausberg Voisthaler Hütte, z jejíž terasy se na Karlmauer nastupuje.
Horolezec vápnomil jistě ochotně podstoupí cestování

Seewiesen, zde odbočte vlevo


Mikulov - Poysdorf - Wien - Wiener Neustadt - Pitten - Mürzzuschlag - Krieglach - Turnau - Seewiesen. Příjezd přes Turnau vyžaduje hlídat si levou odbočku těsně před výraznou skleněnou skulpturou. Po šotolinové cestě dolinou Seetal minete zděnou kapličku a po kilometru vás zastaví závora. Zde zaparkujte. Základní orientace viz turistická mapa centrovaná na Voisthaler Hütte.
Výstup:
Cesta na Voisthaler Hütte trvá od závory v dolině Seetal 2,5 hodiny při převýšení asi 750 metrů. Přibližně v polovině cesty

Voisthaler Hütte



Karlmauer od Voisthaler Hütte


První kroky výstupu na Karlmauer vám ochotně ukáže některý z bratrů Panhölzl.

Karlmauer 1938m



Fölzkogel 2023m


Vybavení:
Alespoň průměrné orientační schopnosti. A dobrá viditelnost!
Vrcholová pozitiva:
Zajímavá vysokohorská vycházka. Za příznivého počasí se můžete v klidu věnovat poznávání terénu pozoruhodných vápencových minihor Hochschwab.Upozornění:
Tato stránka dokumentuje osobní zkušenost, rozhodně není návodem. Bezpečí
spočívá ve vašich rukou, rozhodování musí vycházet ze stavu terénu,
povětrnostních podmínek, úrovně schopností a fyzického stavu všech účastníků akce.
Jak to bylo: ✔
Včerejší úspěšný výstup na Hochschwab byl překrásným zážitkem. S pocitem uspokojení volíme dnes, v úterý, nenáročný okružní výlet přes Fölzalm. Thomas Panhölzl nám včera ukázal neznačený chodník,
tak snad půjde o snadnou i příjemnou záležitost. Ranní stav oblačnosti není ideální, volíme tedy naši oblíbenou metodu pozdního nástupu a vyčkáváme.
V 10:10 vyrážíme se sluncem nad hlavou.
Asi příliš zprudka, přešli jsme levé odbočení, které začíná jen několik metrů od chatových schodů. Napodruhé už
jsme na zřetelně chozené stezce do sedla. Kleč, trávníky, kamzíci, suťový svah a jsme v sedle. Odsud stoupáme travnatým svahem doleva. Stezka se sice ztrácí,
stačí ale jen stoupat poblíž hrany stěny Karlmauer. Přes hranu se nabízejí efektní letecké pohledy na Voisthaler Hütte. Kříže Karlmauer dosahujeme v 11 hodin, 5.září 2017.
Osluněný, jižně orientovaný vrcholový trávník, toť pravé místo k dlouhému setrvání. Rozhledy jsou zde excelentní, vhodné místo na procvičení horopisu Hochschwab.
Kolem poledne pokračujeme v cestě. Jdeme obloukem k travnaté vyvýšenině, která nás oděluje od Fölzkogel. Za jejím vrcholem sestupujeme do sedla Windscharte. Širokým a oblým
úbočím snadno vystupujeme na vrcholovou skalku Fölzkogel(2023m). Zde jsme ve 12:30. Vrchol nás vítá nerezovou tabulkou. Nejbližší kříž stojí až na Fölzstein (1946m),
800 metrů od nás a 77 metrů pod námi. Tam nejdeme, možná příště. Fölzkogel nabízí podobné výhledy jako Karlmauer, jen máme v tuto chvíli méně slunečna a více větrna.
Vracíme se zpátky do Windscharte a pátráme po náznacích stezky dolů na Fölzalm s nasazením hodným indiánského zvěda.
Naštěstí nám opět přeje sluneční svit. Jít tudy v mlze a sněhové pokrývce by rozhodně nebylo nic radostného. Daří se úspěšně najít všechny průstupy klečí a
ve 14:15 vstupujeme do rázovité Grasserhütte.
Paní hospodyně stojí u sporáku pokrytého spoustou hrnců s jídlem, nás však láká jen náprava pitného režimu.
Venkovní posezení je velice příjemné, zrak přitahuje strmá a členitá západní stěna Mitteralm, v odpoledním slunci zářivě bílá. Radost zde pobýt.
Značenou cestou 860 vystoupáme 150 výškových metrů do travnatého a klečí porostlého sedla Fölzsattel. Zde odbočujeme vlevo na značený Ochsensteig, zajímavý traverz vedený
úpatím skalní stěny Edelspitzen. A v 16:20 docházíme kolem horní stanice nákladní lanovky na osluněnou terasu Voisthaler Hütte. Ač terasa není běžně obsluhována, chatař nám na uvítanou
ochotně přináší Radlery. Milá túra, milý závěr. Večer v Gaststube probíhá v obvyklé režii; hraní kostek, karet, konzumace přinesených pochutin i lihovin, místní Haselnussschnaps.
Předpověď, kterou jsme si přivezli z domu, stále platí. Zítra, tedy ve středu, bude pršet.Mrzuté, ale představa lenošného dne taky není k zahození.
Ve středu máme opravdu deštivo. Vstáváme před osmou, a to jen kvůli uzavření hygieny v 8:15. V Gaststube si dáváme obvyklé ranní dva litry Teewasser na přípravu snídaně. Čeká nás dlouhý a pohodlný den. Pozorujeme jediného příchozího člověka s podivnou výbavou. Dozvídáme se, že jde o technika revidujícího stav nákladní lanovky. Před třetí odpoledne ustává déšť, jdeme se tedy provětrat. Kousek nad chatou odbočujeme na Jägermayrsteig a jdeme nahlédnout do členitého kotle Kühreichkar. Počasí nás brzy vrací a za necelou hodinku jsme zpátky v chatě. Dáváme si jablečnou buchtu. Do večera nikdo nepřichází. Z okna Gaststube pozorujeme asi patnáctihlavé stádo kozorožců na blízkém protilehlém svahu; dvě dvojice kozlů svádějí souboje. Protože jsme na Voisthaler Hütte jedinými hosty,
má chatař Thomas dostatek času a nabízí se, že nám připraví Kaiserschmarrn. Vítáme nabídku. Kaiserschmarrn má obří rozměry a hezkou úpravu. Velice chutná krmě.
O půl desáté jde chatař zalehnout, zůstáváme sami. Po desáté se objevuje nečekaný host, mladý český jeskyňář a horolezec Krásný Ota, který po krátkém odpočinku vyráží tmou na Schiestlhaus.
A my jdeme spát. Máme před sebou poslední den pobytu na chatě. Doufejme, že nám bude přát počasí, rádi bychom vystoupili na Ringkamp(2153m).
Čtvrtek nabízí souvislou oblačnost a vítr. Čekání nepomáhá a tak o půl desáté jdeme zkusit štěstí. Cestou Jägermayrsteig stoupáme kotlem Kühreichkar k rozcestí v sedle nad rozsáhlým kotlem Ochsenreichkar. Mírně prší. Pod sedlem mi silný náraz vichru odhazuje čepici daleko do kleče a tak mám o zábavu postaráno. Na rozcestí odbočujeme vlevo, v mracích a drobném dešti stoupáme k rozcestníku na Weichselboden. Kousek za ním se pokoušíme o nalezení odbočky na Ringkamp. Při panující neviditelnosti by šlo o velké orientační riziko, navíc bez vrcholového kochání. Vracíme se tedy zpátky na rozcestí nad kotlem Ochsenreichkar a jdeme cestou 853 na hřeben Aflenzer Staritzen. Ochsenreichkar má dno poseto množstvím vápencových závrtů. Zde není radno procházet se za omezené viditelnosti. Přesto tak činí tajuplná trojice.
Později se od nich Petr dozvídá, že jsou sběrateli semínek do semenné banky. Vystupujeme na začátek hřebenovky. Kolem propasti s firnovým miniledovcem jdeme neznačeným úbočím
na první vrchol Aflenzer Staritzen, a to Hutkogel(2035m). Dohlednost proměnlivá, občas útržkovitě vidíme srázy i vrchol protilehlého Ringkampu. Vrchol Hutkogel dosažen
7.září ve 13:15. Pořizujeme vrcholová fota. Sem tam zahlédneme i naši milou Voisthaler Hütte. Po půlhodině opouštíme poslední letošní vrchol zdejších pozoruhodných hor.
Chodníkem Jägermayrsteig procházíme za lepšícího se počasí Kühreichkar. V jeho spodním okraji odbočujeme na horní hranu cvičné skály za výhledem na chatu.
V 15:45 už popíjíme Radler na mírně osluněné terase chaty. Čeká nás poslední večerní posezení v Gaststube.
V pátek se vracíme domů. Balíme, platíme útratu, na terase pořizujeme rozlúčkové foto s Thomasem a Mathiasem a v deset odcházíme z Voisthaler Hütte. Na odchodnou máme polojasno. A hlavně, na rozdíl od neděle. neprší! Před jednou jsme u auta, o čtvrt na dvě odjíždíme. V Bille u Krieglachu nakupujeme Rossbacher. Průjezd Vídní nám naděluje několik Stau. O půl sedmé se zastavujeme na večeři v motorestu U Husára a kolem deváté jsme na Rusavě.

Sestup z Windscharte



Fölzalm


Ve středu máme opravdu deštivo. Vstáváme před osmou, a to jen kvůli uzavření hygieny v 8:15. V Gaststube si dáváme obvyklé ranní dva litry Teewasser na přípravu snídaně. Čeká nás dlouhý a pohodlný den. Pozorujeme jediného příchozího člověka s podivnou výbavou. Dozvídáme se, že jde o technika revidujícího stav nákladní lanovky. Před třetí odpoledne ustává déšť, jdeme se tedy provětrat. Kousek nad chatou odbočujeme na Jägermayrsteig a jdeme nahlédnout do členitého kotle Kühreichkar. Počasí nás brzy vrací a za necelou hodinku jsme zpátky v chatě. Dáváme si jablečnou buchtu. Do večera nikdo nepřichází. Z okna Gaststube pozorujeme asi patnáctihlavé stádo kozorožců na blízkém protilehlém svahu; dvě dvojice kozlů svádějí souboje. Protože jsme na Voisthaler Hütte jedinými hosty,

Hutkogel 2035m


Čtvrtek nabízí souvislou oblačnost a vítr. Čekání nepomáhá a tak o půl desáté jdeme zkusit štěstí. Cestou Jägermayrsteig stoupáme kotlem Kühreichkar k rozcestí v sedle nad rozsáhlým kotlem Ochsenreichkar. Mírně prší. Pod sedlem mi silný náraz vichru odhazuje čepici daleko do kleče a tak mám o zábavu postaráno. Na rozcestí odbočujeme vlevo, v mracích a drobném dešti stoupáme k rozcestníku na Weichselboden. Kousek za ním se pokoušíme o nalezení odbočky na Ringkamp. Při panující neviditelnosti by šlo o velké orientační riziko, navíc bez vrcholového kochání. Vracíme se tedy zpátky na rozcestí nad kotlem Ochsenreichkar a jdeme cestou 853 na hřeben Aflenzer Staritzen. Ochsenreichkar má dno poseto množstvím vápencových závrtů. Zde není radno procházet se za omezené viditelnosti. Přesto tak činí tajuplná trojice.

Hutkogel - vrchol


V pátek se vracíme domů. Balíme, platíme útratu, na terase pořizujeme rozlúčkové foto s Thomasem a Mathiasem a v deset odcházíme z Voisthaler Hütte. Na odchodnou máme polojasno. A hlavně, na rozdíl od neděle. neprší! Před jednou jsme u auta, o čtvrt na dvě odjíždíme. V Bille u Krieglachu nakupujeme Rossbacher. Průjezd Vídní nám naděluje několik Stau. O půl sedmé se zastavujeme na večeři v motorestu U Husára a kolem deváté jsme na Rusavě.