Monte Rosa je nejmohutnější alpská horská skupina. Jde o 50km dlouhý pohraniční řetězec vrcholů mezi Passo di Monte Moro na východě a Colle del Teodulo - Theodulpass na západě. Z vrcholů nad 4000 metrů leží mimo italsko - švýcarskou hranici pouze švýcarský hlavní vrchol Dufourspitze, na italském území jsou to Naso del Lyskamm, Punta Giordani, Piramide Vincent, Balmenhorn a Corno Nero. Vhodných východisek pro výstupy v této horské skupině se nabízí mnoho. Pro oblast Breithornu lze využít italskou Cervinii s lanovkou na Testa Grigia a švýcarský Zermatt s lanovkou na Klein Matterhorn. Pro oblast Castor - Lyskamm West představuje vhodnou základnu rifugio Quintino Sella (3585m, CAI Biella). Největší část vrcholů nad 4000m se v této horské skupině nachází mezi vrcholy Lyskamm Ost a Nordend. Horolezečtí zájemci o Dufourspitze(4634m) a Nordend(4609m) volí coby východisko povětšinou švýcarskou Monte Rosa Hütte (2795m). Nevýhodu této chaty představuje její malá nadmořská výška. Pro nehorolezce bezesporu ideálním východiskem pro výstupy na Piramide Vincent(4215m), Balmenhorn(4167m), Corno Nero(4321m), Ludwigshöhe(4341m), Parrotspitze(4436m), Signalkuppe(4554m) s nejvýše položenou chatou v Evropě, italskou Capanna Regina Margherita (CAI Varallo), a Zumsteinspitze(4563m) je vysoko položená italská Capanna Gnifetti Giovanni (3647m, CAI Varallo). Chata má gigantickou kapacitu 177 ubytovaných, přesto však při optimální předpovědi počasí počítejte s plnou obsazeností. Ubytovací jistotu získáte objednávkou na adrese Rifugi Monterosa Booking Centre ; pozor však, v roce 2009 vyžadují depozit ve výši 30% cílové částky nocležného. Nocleh v prostorech ekvivalentních Matratzenlageru stojí 14Euro pro členy CAI a všech partnerských klubů vč. OeAV, nečlenové platí 25Euro. Při vyčerpané ubytovací kapacitě Capanna Gnifetti se může návštěvník pokusit získat nocleh na rifugio Cittá di Mantova, která se nachází jen několik set metrů od Capanna Gnifetti. Má však o 150 mnm méně, takže každý zamýšlený výstup se minimálně o půl hodiny protáhne. Nejsnadněji vystoupíte na Capanna Gnifetti z Passo dei Salati(2936m) přes Stolemberg(3202m), Colle delle Pisse(3112mnm), Punta Indren(3260m), Ghiacciaio di Indren, skalní ostruhu Piramide Vincent a Ghiacciaio Garstelet. Přechod Salati - chata Gnifetti trvá asi 3 až 4 hodiny a vesměs jde o chodecký terén. Tři skalní úseky, a to Stolemberg, ostruha Piramide Vincent a závěrečný výšvih pod chatou Gnifetti, nabízejí lehké lezení na osazených pomůckách, většinou podél silného lana. Přechod dvou ledovců vede téměř vodorovně, ledovce jsou kompaktní, tudíž navázání na lano není nutné. A není-li ve zřetelné stopě vodní led, pak ani mačky nejsou zapotřebí. Passo dei Salati může být dosaženo lanovkou z Alagna Valsesia(1200m) přes mezistanici Pianalunga(2085m). A nebo lanovkou z Gressoney la Trinité - místní část Stafal(1800m) přes mezistanici Gabiet(2350m). Každý nechť zváží, které východisko zvolí. Je-li některá z lanovek mimo provoz, větší šance poskytuje Stafal se svými 1800 metry nadmořské výšky. Lanovky z Alagna i Stafal jezdí v období konec června - začátek září od 7:30 do 13:00 a od 14:15 do 17:30. Pozor však, koncové časy obou intervalů znamenají zastavení provozu, poslední nástup do kabinky lanovky ve spodní a nebo horní stanici pro absolvování celé trasy, do nebo z Passo dei Salati, nabízí jízdní řád jen do 12:15 a 16:45 pro lanovku Alagna, pro lanovku Stafal pak do 12:30 a 17:00. Při pozdějším nástupu uváznete v mezistanici. Cena jízdenky Stafal - Passo dei Salati a zpět s návratem ne tentýž den obnáší v sezóně 2009 26Euro. Parkoviště Stafal má obří rozměry, neplacená parkovací místa však mohou být zaplněna. Doporučuji poptat se někoho z personálu, kde lze stát více dní bez poplatku, parkovací automaty poskytují stání jen do 20:00 téhož dne. Úsek lanovky ze Stafal na Gabiet disponuje podivně malými kabinkami s velmi nízkými dveřmi, při nastupování s vysokým batohem pozor na "zpětný ráz". Manévr ztěžuje neustálý pohyb kabinky.
Základní orientace viz turistická mapa centrovaná na Capanna Gnifetti.
Detailní informace o Monte Rosa Group na http://www.summitpost.org/ a na http://en.wikipedia.org/. Lokální předpověď počasí pro rifugio Cittá di Mantova. Lokální předpověď počasí pro Capanna Regina Margherita. Podrobná mapa oblasti Ludwigshöhe až Dufourspitze monterosa-swiss. Přehledová mapa oblasti Capanna Gnifetti až Zumsteinspitze monterosa-ita-swiss. Lyskamm Ost, Dufourspitze a Nordend mohou ke svému výstupu zvolit pouze zájemci, mající dlouholeté lezecké zkušenosti z velehor. Pro ostatní horaly nabízí Capanna Gnifetti následující cíle:

• Piramide Vincent
  - 570 metrů převýšení,
  2
  až
  2,5
  hodiny
• Balmenhorn
  s bivakem Giordano Felice - 520 metrů převýšení,
  2
  až
  2,5
  hodiny
• Schwarzhorn / Corno Nero
  - 680 metrů převýšení,
  2,5
  až
  3
  hodiny
• Ludwigshöhe
  - 700 metrů převýšení,
  2,5
  až
  3
  hodiny
• Parrotspitze / Punta Parrot
  - 800 metrů převýšení,
  3,5
  až
  4
  hodiny
• Signalkuppe / Punta Gnifetti
  s C.
  Regina Margherita
  - cca 950 metrů převýšení,
  4
  až
  4,5
  hodiny
• Zumsteinspitze / Punta Zumstein
  - 950 metrů převýšení,
  4
  až
  4,5
  hodiny

Všechny uvedené výstupy začínají na terase chaty stoupáním po železných schodech a přechodem na severní stranu skály, na níž se chata nachází. Kratičké fixní jištění vám usnadní sestup na ledovec Garstelet. Výstupy mají společný úvodní stoupající úsek ledovce Garstelet v délce 1500 metrů, přibližně ke spádnici Colle Vincent, které zde máte po pravé ruce - další popisy se budou odvíjet od tohoto místa.

• • Tento úsek představuje jedinou nepříjemnost výstupů. Nachází se zde velké množství trhlin, které musíte překračovat v lanovém družstvu - sólový postup zde není dobrým rozhodnutím. A je z počátku dosti strmý, takže namáhavý. Tady se ukáže, jak jste na tom s fyzickým stavem a můžete zavčasu otočit k návratu na chatu. • •

Míříte-li na , začněte se zde stáčet po stopě odbočující vpravo, ve směru výrazného sedla Vincent, zrušte lanové družstvo a stoupejte libovolně spádnicí monotónního oblého firnového svahu na široký vrchol se skvělými výhledy. Máte-li zájem o , zamiřte místo k sedlu Vincent přímo ke skále, na níž vidíte bivakovou boudu a velkou sochu Krista. Pozor, kolem úpatí skály Balmenhornu jsou příbřežní trhliny. Na vrchol vede krátká skalní zajištěná cesta. Balmenhorn není nikterak omračující vrchol, docela se ztrácí mezi svými většími sousedy. láká svým závěrečným strmým firnovým výšvihem na skalní vrchol. Pro výstup na něj musíte pokračovat po ledovci Garstelet ještě asi 500 metrů od místa, kde odbočuje výstupová stopa na Piramide Vincent. Minete skálu Balmenhornu tak, že ji necháte po pravé ruce a odbočíte do sedla Zurbriggenjoch(4279m). Odsud krátce strmým firnem na jih, na vrcholový hřebínek a po něm na vrcholovou skalku. Zamíříte-li naopak ze sedla Zurbriggenjoch na sever, vystoupíte rozlehlým firnovým svahem na . Na tento vrchol lze vystoupit snadno i jeho firnovým pohraničním hřbetem. můžete zdolat namáhavě v přechodu z Ludwigshöhe přes Piodejoch a nebo při míjení Balmenhornu pokračovat výraznou stopou dále na sever až za pohraniční hřbet Ludwigshöhe, do místa, kde italský ledovec Garstelet přechází na italsko - švýcarské hranici ve švýcarský ledovec Grenzgletscher. Odsud vpravo k sedlu Piodejoch(4285m) a jižním firnovým úbočím Parrotspitze na vrchol. Tento vrchol má ještě jednu výstupovou možnost - při návratu ze Signalkuppe lze přejít ze sedla Seserjoch(4299m) přes vrchol do sedla Piodejoch. Patříte-li k těm návštěvníkům Capanna Gnifetti, kteří mají zájem především o , její Capanna a blízkou , musíte minout skálu Balmenhornu tak, že ji necháte po pravé ruce a pokračovat mocně vyšlapanou stopou severním směrem pod výšvih pohraničního hřbetu Ludwigshöhe. Odsud následuje mírně klesající úsek vedoucí k téměř vodorovnému traverzu pod séraky Parrotspitze. Jste již na švýcarském ledovci Grenzgletscher a před sebou máte firnovou pláň, stoupající do širokého sedla Colle Gnifetti. Odsud vpravo vzhůru a po půl hodině stojíte u Capanna Regina Margherita, která je sice evropskou kuriozitou, zabraňuje však fyzickému kontaktu návštěvníka s vrcholovou skalkou Signalkuppe / Punta Gnifetti - ta slouží coby základy chaty. Zvolíte-li návrat stejnou cestou a ne avantgardní a namáhavou variantu přes Seserjoch a Parrotspitze, ocitnete se opět v Colle Gnifetti. Odsud máte jako na dlani vzdušný firnový hřebínek, vedoucí k skalnímu vrcholu Zumsteinspitze. Pustíte-li se do něj, jste do půl hodiny u vrcholové skalky a po chvilce snadného lezení stojíte na vrcholu pokrytém firnem. Vyplatí se překonat únavu z výstupu na Signalkuppe a zdolat tento vrchol, zde máte to nej celé Monte Rosy, Dufourspitze a Nordend, na dosah ruky - velmi působivý zážitek. Žádný z popisovaných výstupů nepřináší technické obtíže, jde však o ledovcové velehorské túry, vedené ve výškách nad 4000 metrů, takže lehkomyslnost a podceňování nepřipadá v úvahu, mohlo by přinést osudové potíže. Víceletou zkušenost s ledovcovými výstupy nad 3500 metrů doporučuji. Nastupujte jen za stálého a přívětivého počasí. Je-li viditelnost výrazně omezena a stopa zapadává sněhem, ztráta orientace bez GPSky s kvalitní mapou je prakticky jistá a vyjímečnou zdejší scenerii neoceníte. Samozřejmě vždy existuje možnost investovat do horského vůdce a koupit si tak relativní bezpečí (ani zdaleka ne stoprocentní), opravdového příznivce hor však výstup s vůdcem nemůže potěšit. I za slunečného a zdánlivě teplého dne mějte po ruce dostatek oblečení, teplotní rozdíly mohou být dramatické a případná vichřice zničující. Pokud se chcete vyhnout projevům výškové nemoci, dbejte na přiměřenou aklimatizaci. Bolesti hlavy, nevolnost a dýchací obtíže jsou na chatě Gnifetti běžné. Pro cestu na Capanna Gnifetti postačuje dobrá nálada a trpělivé, ba až zdlouhavé počínání, které vám zvýší šanci vyhnout se horské nemoci. Pro výše uvedené výstupy musíte mít sedací úvazek s karabinou, 9mm lano, mačky a cepín. Přilba není nezbytná - ta závisí na vašich zvyklostech. Nezapomenout dobré tmavé brýle a krém s velkým ochranným faktorem, nemáte-li dlouhé vlasy, natřít krémem i uši. Ošetřete krémem rty a spodní část nosu, slunce pálí ze všech stran, a to i zespodu. Capanna Gnifetti díky své poloze a nadmořské výšce zpřístupňuje celý vějíř vrcholů nad 4000 metrů, které by bez ní byly dosažitelné jen pro vyjímečně fyzicky disponované zájemce. A nebo ty, kterým se podařilo uchytit na refugio Cittá di Mantova, jejíž kapacita by byla pro zdejší nádhernou lokalitu zcela nedostačující (eventualitu stanování na ledovci, či okupace bivaku na Balmenhornu ponechávám "labužníkům"). Za to musíte "gnifettce" odpustit i mírně nižší úrověň sociálního příslušenství - zdejší WC s tágem potěší jen znalce bulharských plážových kempů nebo hráče biliáru. To samozřejmě vyplývá z polohy a výšky této chaty. Snaha stavitelů chaty zpřístupnit lákavý terén co největšímu počtu zájemců, vedla k mírnému ubytovacímu nepohodlí. Jsou zde třípatrové postele bez odkládacích prostor. Zato však mysleli na méně movité a nebo romantické hosty. Vedle sušárny se nachází malá oplechovaná místnost, sloužící coby ohnivzdorná horolezecká kuchyňka. Nenechejte si ujít večerní výhled z terasy a časný pohled do ranního šera na souvislého hada lanových družstev na ledovci Garstelet, ve stínu Piramide Vincent. Horolezce zde nejvíce potěší blízkost východního vrcholu Lyskammu. Obra Dufourspitze mají trochu z ruky a vyžaduje velice brzký nástup i nezničitelnou fyzičku. Většina ostatních nekompromisně zvolí Signalkuppe s vyhlášenou Capanna Margherita - zjednodušeně řečeno, stačí 4 hodiny trpělivosti a jste na pátém nejvyšším vrcholu Evropy /viz **/. To se vám nikde jinde v Alpách nepoštěstí. Když přidáte trochu sebezapření a zvídavého ducha, stanete během zpáteční cesty na Zumsteinspitze, čtvrtém v pořadí evropských velikánů, s fantastickou nabídkou velevýznamných okolních vrcholů. S kouzlem prostředí se můžete seznámit vizuálně ve fotogalerii, přístupné z této textové stránky.

** Evropská geografie většinou definuje hranici mezi Evropou a Ásií následovně: pohoří Ural, řeky Emba nebo Ural, severní pobřeží Kaspického moře, Kumo-Manyčská sníženina (dolní tok řeky Kumy, jezero Manyč a řeka Manyč), ústí řeky Don, Azovské moře, Kerčský průliv, Černé moře, úžina Bospor, Marmarské moře, úžina Dardanely, Egejské moře. Americká geografie posouvá Kumo - Manyčský úsek hranice do hlavního hřebene Kavkazu, čímž dochází k rozporu v nejvyšší kótě evropského kontinentu (Mont Blanc vs. Elbrus). Americkou definici euroasijské hranice respektují členové klubu Seven Summits. Tato stránka dokumentuje osobní zkušenost, rozhodně není návodem. Bezpečí spočívá ve vašich rukou, rozhodování musí vycházet ze stavu terénu, povětrnostních podmínek, úrovně schopností a fyzického stavu všech účastníků akce. Popis akce a její fotogalerie mohou vzbudit zdání technicky snadné a bezpečné záležitosti. Není tomu tak. Zumsteinspitze ani Signalkuppe sice nevyžadují lezecké dovednosti, vrcholové partie Monte Rosy jsou však v Alpách to nejvyšší mimo Mont Blanc, takže každý zájemce nechť se vybaví respektem. Pro názornost zde máte velice instruktážní foto autora Petra Drápalíka (http://www.supervht.com), pořízené z Lyskammu. A dále fotografii východní stěny hřebene Signalkuppe - Nordend z Passo di Monte Moro, autor "Jackph" (http://commons.wikimedia.org/wiki/Special:Search/Jackph). Stačí dramatická změna počasí, sníh, omezená viditelnost. A z pohodové cesty ve vyšlapané stopě se po ztrátě orientace může stát boj o život. Nepodceňujte nutnost dlouhodobé technické přípravy před "velkou akcí" - výzbroj, s níž neumíte zacházet, představuje zbytečnou zátěž a ještě vás ohrozí, terén vás zaskočí svými nároky na um. Máte-li pocit dobrodružství, jste za hranicí svých schopností.