Monte Rosa
Alpi Pennine / Walliser Alpen    Itálie / Švýcarsko
Jak na to:
Monte Rosa je nejmohutnější alpská horská skupina. Jde o 50km dlouhý pohraniční řetězec vrcholů mezi passo di Monte Moro na východě a colle del Teodulo - Theodulpass na západě. Z vrcholů nad 4000 metrů leží mimo italsko - švýcarskou hranici pouze švýcarský hlavní vrchol Dufourspitze, na italském území jsou to Naso del Lyskamm, Punta Giordani, Piramide Vincent, Balmenhorn a Corno Nero. Vhodných východisek pro výstupy v této horské skupině se nabízí mnoho. Pro oblast Breithornu je využívána italská Cervinia s lanovkou na Testa Grigia a švýcarský Zermatt
Gressoney la Trinité - Stafal
s lanovkou na Klein Matterhorn. Pro oblast Castor - Lyskamm West je vhodnou základnou rifugio Quintino Sella (3585m, CAI Biella). Největší část vrcholů nad 4000m se v této horské skupině nachází mezi vrcholy Lyskamm Ost a Nordend. Horolezečtí zájemci o Dufourspitze(4634m) a Nordend(4609m) volí coby východisko povětšinou švýcarskou Monte Rosa Hütte (2795m). Nevýhodou této chaty je její malá nadmořská výška. Pro nehorolezce bezesporu ideálním východiskem pro výstupy na Piramide Vincent(4215m), Balmenhorn(4167m), Corno Nero(4321m), Ludwigshöhe(4341m), Parrotspitze(4436m), Signalkuppe(4554m) s nejvýše položenou chatou v Evropě, italskou capanna Regina Margherita (CAI Varallo), a Zumsteinspitze(4563m) je vysoko položená italská capanna Gnifetti Giovanni (3647m, CAI Varallo). Chata má gigantickou ubytovací kapacitu 177 lůžek, přesto však je při optimální předpovědi počasí nutno počítat s plnou obsazeností. Ubytovací jistotu získáte objednávkou na adrese Rifugi Monterosa Booking Centre ; pozor však, je vyžadován deposit ve výši 30% cílové částky nocležného. Nocleh v prostorech ekvivalentních Matratzenlageru stojí 14Euro (2009) pro členy CAI a všech partnerských klubů vč. OeAV, nečlenové platí 25Euro (2009).
Capanna Gnifetti
Při vyčerpané ubytovací kapacitě capanna Gnifetti se může návštěvník pokusit získat nocleh na rifugio Cittá di Mantova, která je jen několik set metrů vzdálená od capanna Gnifetti. Je však o 150 metrů níže, takže každý zamýšlený výstup se minimálně o půl hodiny protáhne. Nejsnažší přístup na capanna Gnifetti je z passo dei Salati(2936m) přes Stolemberg(3202m), colle delle Pisse(3112mnm), Punta Indren(3260m), ghiacciaio di Indren, skalní ostruhu Piramide Vincent a ghiacciaio Garstelet. Přechod Salati - chata Gnifetti trvá asi 3 až 4 hodiny a vesměs jde o chodecký terén. Tři skalní úseky, a to Stolemberg, ostruha Piramide Vincent a závěrečný výšvih pod chatou Gnifetti, nabízejí lehké lezení na osazených pomůckách, většinou podél silného lana. Přechod dvou ledovců je veden téměř vodorovně, ledovce jsou kompaktní, tudíž navázání na lano je zbytečné. A není-li ve zřetelné stopě vodní led, pak ani mačky nejsou zapotřebí. Passo dei Salati může být dosaženo lanovkou z Alagna Valsesia(1200m) přes mezistanici Pianalunga(2085m). A nebo lanovkou z Gressoney la Trinité - místní část Stafal(1800m) přes mezistanici Gabiet(2350m).
Na Piramide Vincent
Je na zvážení každého, které východisko zvolí. Je-li některá z lanovek mimo provoz, větší šance poskytuje Stafal se svými 1800 metry nadmořské výšky. Lanovky z Alagna i Stafal jezdí v období konec června - začátek září od 7:30 do 13:00 a od 14:15 do 17:30. Pozor však, koncové časy obou intervalů znamenají zastavení provozu, poslední nástup do kabinky lanovky ve spodní a nebo horní stanici pro absolvování celé trasy, do nebo z passo dei Salati, je možný jen do 12:15 a 16:45 pro lanovku Alagna, pro lanovku Stafal pak do 12:30 a 17:00. Při pozdějším nástupu uváznete v mezistanici. Cena jízdenky Stafal - passo dei Salati a zpět s návratem ne tentýž den je v sezóně 2009 26Euro. Parkoviště Stafal je obrovské, neplacená parkovací místa však mohou být zaplněna. Doporučuji poptat se někoho z personálu, kde lze stát více dní bez poplatku, parkovací automaty poskytují stání jen do 20:00 téhož dne. Úsek lanovky ze Stafal na Gabiet je osazen podivně malými kabinkami s velmi nízkými dveřmi, při nastupování s vysokým batohem pozor na "zpětný ráz", manévr je ztížen neustálým pohybem kabinky.
Základní orientace v místopisu viz: KOMPASS 88 - Monte Rosa.
Detailní informace o Monte Rosa Group na http://www.summitpost.org/ a na http://en.wikipedia.org/. Lokální předpověď počasí pro rifugio Cittá di Mantova. Lokální předpověď počasí pro capanna Regina Margherita. Podrobná mapa oblasti Ludwigshöhe až Dufourspitze monterosa-swiss. Přehledová mapa oblasti capanna Gnifetti až Zumsteinspitze monterosa-ita-swiss.
Výstupy:
Lyskamm Ost, Dufourspitze a Nordend mohou ke svému výstupu zvolit pouze zájemci, mající dlouholeté lezecké zkušenosti z velehor. Pro ostatní horaly je zde následující nabídka výstupů z capanna Gnifetti:
  • Piramide Vincent - 570 metrů převýšení, 2 až 2,5 hodiny
  • Balmenhorn s bivakem Giordano Felice - 520 metrů převýšení, 2 až 2,5 hodiny
  • Schwarzhorn / Corno Nero - 680 metrů převýšení, 2,5 až 3 hodiny
  • Ludwigshöhe - 700 metrů převýšení, 2,5 až 3 hodiny
  • Parrotspitze / Punta Parrot - 800 metrů převýšení, 3,5 až 4 hodiny
  • Signalkuppe / Punta Gnifetti s capanna Regina Margherita - cca 950 metrů převýšení, 4 až 4,5 hodiny
  • Zumsteinspitze / Punta Zumstein - cca 950 metrů převýšení, 4 až 4,5 hodiny
Balmenhorn
Všechny uvedené výstupy začínají na terase chaty stoupáním po železných schodech a přechodem na severní stranu skály, na níž je chata postavena; zde je kratičké jištění, které usnadní sestup na ledovec Garstelet. Výstupy mají společný úvodní stoupající úsek ledovce Garstelet v délce 1500 metrů, přibližně ke spádnici colle Vincent, které zde máte po pravé ruce - další popisy se budou odvíjet od tohoto místa.

• • Tento úsek je jedinou nepříjemností výstupů, je zde velké množství trhlin, které je nutno překračovat v lanovém družstvu - sólový postup zde není dobrým rozhodnutím. A je z počátku dosti strmý, takže namáhavý. Tady se ukáže, jak jste na tom s fyzickým stavem a můžete zavčasu otočit k návratu na chatu. • •

Míříte-li na Piramide Vincent, začněte se zde stáčet po stopě odbočující vpravo,
Corno Nero, vlevo Zurbriggenjoch
ve směru výrazného sedla Vincent, zrušte lanové družstvo a stoupejte libovolně spádnicí monotónního oblého firnového svahu na široký vrchol se skvělými výhledy. Máte-li zájem o Balmenhorn, zamiřte místo k sedlu Vincent přímo ke skále, na níž je dobře patrná stavba bivaku a velká socha Krista. Pozor, kolem úpatí skály Balmenhornu jsou příbřežní trhliny. Na vrchol vede krátká skalní zajištěná cesta. Balmenhorn není nikterak omračující vrchol, docela se ztrácí mezi svými většími sousedy. Corno Nero je lákavý svým závěrečným, sice krátkým, avšak strmým firnovým výšvihem na skalní vrchol. Pro výstup na něj je nutno pokračovat po ledovci Garstelet ještě asi 500 metrů od místa, kde odbočuje výstupová stopa na Piramide Vincent. Minete skálu Balmenhornu tak, že ji necháte po pravé ruce a odbočíte do sedla Zurbriggenjoch(4279m). Odsud krátce strmým firnem na jih, na vrcholový hřebínek a po něm na vrcholovou skalku. Zamíříte-li naopak ze sedla Zurbriggenjoch na sever, vystoupíte rozlehlým firnovým svahem na
Ludwigshöhe, vlevo Piodejoch
Ludwigshöhe. Na tento vrchol lze vystoupit snadno i jeho firnovým pohraničním hřbetem. Parrotspitze můžete zdolat namáhavě v přechodu z Ludwigshöhe přes Piodejoch a nebo při míjení Balmenhornu pokračovat výraznou stopou dále na sever až za pohraniční hřbet Ludwigshöhe, do místa, kde italský ledovec Garstelet přechází na italsko - švýcarské hranici ve švýcarský ledovec Grenzgletscher. Odsud vpravo k sedlu Piodejoch(4285m) a jižním firnovým úbočím Parrotspitze na vrchol. Tento vrchol má ještě jednu výstupovou možnost - při návratu ze Signalkuppe lze přejít ze sedla Seserjoch(4299m) přes vrchol do sedla Piodejoch. Patříte-li k těm návštěvníkům capanna Gnifetti, kteří mají zájem především o Signalkuppe, její capanna Regina Margherita a blízkou Zumsteinspitze, musíte minout skálu Balmenhornu tak, že ji necháte po pravé ruce a pokračovat mocně vyšlapanou stopou severním směrem pod výšvih pohraničního hřbetu Ludwigshöhe.
Parrotspitze, uprostřed Seserjoch
Odsud následuje mírně klesající úsek vedoucí k téměř vodorovnému traverzu pod séraky Parrotspitze. Jste již na švýcarském ledovci Grenzgletscher a před sebou máte firnovou pláň, stoupající do širokého sedla colle Gnifetti. Odsud vpravo vzhůru a po půl hodině stojíte u capanna Regina Margherita, která je sice evropskou kuriozitou, zabraňuje však fyzickému kontaktu návštěvníka s vrcholovou skalkou Signalkuppe / Punta Gnifetti - ta slouží coby základy chaty. Zvolíte-li návrat stejnou cestou a ne avantgardní a namáhavou variantu přes Seserjoch a Parrotspitze, ocitnete se opět v colle Gnifetti. Odsud máte jako na dlani vzdušný firnový hřebínek, vedoucí k skalnímu vrcholu Zumsteinspitze. Pustíte-li se do něj, jste do půl hodiny u vrcholové skalky a po chvilce snadného lezení stojíte na vrcholu pokrytém firnem. Vyplatí se překonat únavu z výstupu na Signalkuppe a zdolat tento vrchol, zde máte to nej celé Monte Rosy, Dufourspitze a Nordend, na dosah ruky - velmi působivý zážitek.
Capanna Margherita na Signalkuppe
Žádný z popisovaných výstupů nepřináší technické obtíže, jde však o ledovcové velehorské túry, vedené ve výškách nad 4000 metrů, takže lehkomyslnost a podceňování je zde velkým omylem a může přinést osudové potíže. Víceletá zkušenost s ledovcovými výstupy nad 3500 metrů je žádoucí. Je nutné nastupovat jen za stálého a přívětivého počasí. Je-li viditelnost výrazně omezena a stopa zapadává sněhem, ztráta orientace bez GPSky s kvalitní mapou je prakticky jistá a vyjímečnou zdejší scenerii neoceníte. Samozřejmě vždy existuje možnost investovat do horského vůdce a koupit si tak relativní bezpečí (ani zdaleka ne stoprocentní), opravdového příznivce hor však výstup s vůdcem nemůže potěšit. I za slunečného a zdánlivě teplého dne je potřeba mít po ruce dostatek oblečení, teplotní rozdíly mohou být dramatické a případná vichřice zničující. Pokud se chcete vyhnout projevům výškové nemoci, dbejte na přiměřenou aklimatizaci. Bolesti hlavy, nevolnost a dýchací obtíže jsou na chatě Gnifetti běžné.
Vybavení:
Pro cestu na capanna Gnifetti je postačující dobrá nálada a trpělivé, ba až zdlouhavé počínání, které vám zvýší šanci vyhnout se horské nemoci. Pro výše uvedené výstupy je nutný sedací úvazek s karabinou, 9mm lano, mačky, cepín; přilba není nezbytná - ta závisí na vašich zvyklostech. Nezapomenout dobré tmavé brýle a krém s velkým ochranným faktorem, nemáte-li dlouhé vlasy, natřít krémem i uši. Nutné je ošetřit krémem rty a spodní část nosu, slunce pálí ze všech stran, a to i zespodu.
Pozitiva chaty a vrcholů z ní dosažitelných:
Capanna Gnifetti díky své poloze a nadmořské výšce zpřístupňuje celý vějíř vrcholů nad 4000 metrů, které by bez
Zleva Dufourspitze a Zumsteinspitze
ní byly dosažitelné jen pro vyjímečně fyzicky disponované zájemce. A nebo ty, kterým se podařilo uchytit na refugio Cittá di Mantova, jejíž kapacita by byla pro zdejší nádhernou lokalitu zcela nedostačující (eventualitu stanování na ledovci, či okupace bivaku na Balmenhornu ponechávám labužníkům). Za to je nutno "gnifettce" odpustit i mírně nižší úrověň sociálního příslušenství - zdejší WC s tágem potěší jen znalce bulharských plážových kempů nebo hráče biliáru. To je samozřejmě dáno polohou a výškou této chaty. Snaha stavitelů chaty zpřístupnit lákavý terén co největšímu počtu zájemců, vedla k mírnému ubytovacímu nepohodlí - třípatrové postele bez odkládacích prostor. Zato však mysleli na méně movité nebo romantické hosty a vedle sušárny je malá oplechovaná místnost, sloužící coby ohnivzdorná horolezecká kuchyňka. Působivý je večerní výhled z terasy a časný pohled do ranního šera na souvislého hada lanových družstev na ledovci Garstelet, ve stínu Piramide Vincent. Horolezce zde nejvíce potěší blízkost východního vrcholu Lyskammu, obr Dufourspitze je trochu z ruky a vyžaduje velice brzký nástup a nezničitelnou fyzičku. Většina ostatních nekompromisně zvolí Signalkuppe s vyhlášenou capanna Margherita - zjednodušeně řečeno, stačí 4 hodiny trpělivosti a jste na pátém nejvyšším vrcholu Evropy /viz **/. To se vám nikde jinde v Alpách nepoštěstí. Když přidáte trochu sebezapření a zvídavého ducha, stanete během zpáteční cesty na Zumsteinspitze, čtvrtém v pořadí evropských velikánů, s fantastickou nabídkou velevýznamných okolních vrcholů. S kouzlem prostředí se můžete seznámit vizuálně ve fotogalerii, přístupné z této textové stránky.

** Evropská geografie většinou definuje hranici mezi Evropou a Ásií následovně: pohoří Ural, řeky Emba nebo Ural, severní pobřeží Kaspického moře, Kumo-Manyčská sníženina (dolní tok řeky Kumy, jezero Manyč a řeka Manyč), ústí řeky Don, Azovské moře, Kerčský průliv, Černé moře, úžina Bospor, Marmarské moře, úžina Dardanely, Egejské moře. Americká geografie posouvá Kumo - Manyčský úsek hranice do hlavního hřebene Kavkazu, čímž dochází k rozporu v nejvyšší kótě evropského kontinentu (Mont Blanc vs. Elbrus). Americkou definici euroasijské hranice respektují členové klubu Seven Summits.
Jak to bylo:
Vyjíždíme v neděli 16.srpna 2009 krátce po šesté, dnes nás čeká 780km. Po obvyklém proviantním intermezzu ve znojemském Intersparu jedeme Rakouskem směr Brennerský průsmyk. V poledne pauza na odpočivadle s výhledem na Grosser Priel,
Brixenská ulička
kolem 16. hodiny přejíždíme na italské území. A nastal problém. Jsme zadrženi italskou policií, za dohledu nepřívětivého samopalníka čekáme neskutečně dlouho na kontrolu našich dokladů. Před pátou přijíždíme do předem zvoleného campingu Löwenhof ve Vahrn/Brixen. Stavíme stan, popíjíme Magistra a v šest večer se vydáváme na procházku do blízkého Brixenu, poohlédnout se po stopách Karla Havlíčka Borovského. Hotel Elephant, v němž Havlíček svůj zdejší pobyt zahájil, nacházíme snadno. Casa Havlíček na ulici Kachleraustrasse trochu vzdoruje, je však také nalezen. Pak zmrzlina ve starém centru Brixenu, prohlídka brixenské katedrály a ve večerním šeru, podél řeky Isarco, návrat do kempu. Přichází bouře, takže ráno (pondělí 17.srpna) balíme mokrý stan. Kolem osmé zahajujeme 485km dlouhý přejezd Brixen - Verona - Bergamo - Milano - Novara - Ivrea - Pont Saint Martin - Gressoney la Trinité - Stafal. Zde jsme před 14. hodinou, nacházíme jedno z posledních parkovacích míst, v horku sušíme na zábradlí stan, přebalujeme batohy a jdeme si koupit za 26Euro vícedenní zpáteční jízdenku na lanovku do passo dei Salati. Nástup do kabinky s podivně nízkými dveřmi a mikroprostorem uvnitř, za neustálé pomalé jízdy kabinky a s těžkým batohem v ruce, si žádá groteskní, ba i bolestivé aktivity. Na mezistanici Gabiet se jdeme podívat k rifugio Lys, lago Gabiet je poněkud z ruky, takže ho musíme oželet. Pokračujeme další lanovkou, tentokrát už s patřičně dimenzovanými dveřmi i interiérem, do passo dei Salati. Zde už rozhodně není vedro - pouhých 6°C, není se čemu divit, jsme nad 2900 metry. Tady někde záhadně přichází Petr o svou, zřejmě zbrusu novou, hip hop "bejsku". Ale zatím o tom neví, smutný bude až zítra ráno. Sestupujeme k rifugio Cittá di Vigevano, kde hodláme strávit jednu noc v nadmořské výšce skoro 2900 metrů ve snaze o mírnou aklimatizaci. Chata je téměř vylidněná, má perfektní sociální zázemí, mladého, ochotného a veselého nájemce, který mě, dezorientovaného, trpělivě několikrát po sobě navádí k pokoji. S OeAV Mitgliedskarte platíme za nocleh 8,50Euro (2009). Večer střídmá ochutnávka z nepřeberné nabídky grappy s různými ochucovadly, kupodivu s CAI soci slevou. Z chaty odcházíme v sedm hodin ráno (úterý 18.srpna) přes passo dei Salati, Stolemberg, colle delle Pisse, Punta Indren, ledovec Indren, skalní ostruhu Piramide Vincent a ledovec Garstelet na chatu Gnifetti.
Sestup ze Signalkuppe
Počasí je perfektní, takže nespěcháme a často vysedáváme. Na "Gnifettku" dorážíme o půl dvanácté. Nájemce chaty zasedá ke svému PC. Rezervace zabrala. To je dobře, neb je narváno, očekává se ideální počasí. Díky odhodlání vykonat vše pro zdar zítřejšího výstupu na Signalkuppe, souhlasí všichni s vyhlídkou trmácení se po svahu ledovce Garstelet tak dlouho, dokud budeme moci. Toť další snaha o aklimatizaci - nabrat výšku, chvíli v ní setrvat a sestoupit k noclehu na chatě. Po ubytování a s lehkými batohy nastupujeme ve 14:15 na Garstelet. Za necelé dvě hodiny jsme na úrovni Balmenhornu. Zde pauza a otáčíme k sestupu z úrovně asi 4150 metrů - jsme 500 výškových metrů nad chatou, což by mělo, jak všichni doufáme, snížit riziko nočních bolestí hlavy. Vaříme v kuchyňce, poté hraní karet, konzumace vynesených dobrot v jídelně a jdeme spát. Zítra bude středa 19.srpna, den D naší akce. V rukávu máme meteoesa s jakými se neprohrává, zde jsou uschovány ty naše naděje - viz Zermatt, rif.Mantova a c.Margherita. Většina spolunocležníků vstává kolem páté, za tmy, my čekáme rozumně na konec chaosu a rozednění. Vstáváme v šest, v 7:25 zahajujeme výstup. Jsme jedni z posledních, jak však den ukáže, o nic jsme nepřišli - námi zamýšlený výstup na Signalkuppe není zdaleka tak dlouhý, aby za stabilního počasí vyžadoval brzký nástup. Většina lanových družstev je už v nedohlednu, je víc klidu ve stopě a po časném nájezdu více než jednoho sta lidí jsou alespoň dobře patrné trhliny. Při předcházení jednoho z opozdilých družstev se ukazuje jak nepříjemný a vyčerpávající je to manévr. Pak už pohoda, zastávka "U sněhuláka", vše je v plném slunci, neskutečné prostředí. Míjíme hraniční hřbet Ludwigshöhe a ocitáme se na švýcarském Grenzgletscheru. Za Lyskammem se poprvé objevuje Matterhorn. Sestupujeme do traverzu pod Parrotspitze. Ve stínu Parrotspitze je sice poněkud chladno, těší nás však poklidný stav zdejších séraků a pohodlná stopa. Za Parrotspitze, k radosti všech zúčastněných, rozpouštíme lanové družstvo a stoupáme, každý dle svých fyzických rezerv, do širokého colle Gnifetti(4454m). Odsud vpravo k firnovému západnímu úbočí Signalkuppe, po něm výraznou stopou jižním směrem šikmo vzhůru až na vrcholový hraniční hřeben se zanedbatelným stoupáním, nad východními srázy lemovaný nevýraznou převějí. Zde se stopa stáčí téměř protisměrně na sever, přímo k chatě Margherita, kterou odsud již bez námahy, s krásnými pocity v sobě, v pravé poledne dosahujeme. Mačky dolů, odkládáme je na skalky před chatou. Pořizujeme záplavu vrcholových fotografií na terasách chaty i před chatou a vstupujeme do nejvýše položené chaty v Evropě. Interiér chaty se nijak významně neliší od všech horských chat, které jsme kdy navštívili. Snad je na zdech více vlaječek a nálepek hororezeckých oddílů, které zde zanechávají úspěšní návštěvníci. Chatu ozvláštňuje fakt, že italská královna
Sestup z Zumsteinspitze
Margherita Maria Teresa Giovanna di Savoia, se zde 18.srpna 1893 osobně zúčastnila slavnostního otevření chaty, nesoucí její jméno. Obdivuhodný to počin, lanovek a vrtulníků nemaje. Obdiv však zaslouží i dávní stavitelé chaty. Na oslavu úspěšného dne si dáváme chatařovu výbornou zeleninovou polévku. Málokdy se nám, mimo letadlo, poštěstí obědvat ve 4554 metrech. O čtvrt na dvě, neradi, zahajujeme sestup do colle Gnifetti. V sedle navrhuji výstup na blízkou Zumsteinspitze(4563m).

• • Prvovýstupce Zumstein s druhy zde byl 1.srpna 1820. Pravda omylem, neb až nahoře zjistil, že vedlejší vrchol je vyšší. Zumsteinova společnost se zde usnesla na názvu "Cima de la Belle Alliance". Zřejmě v upomínku pět let staré události, a to Napoleonovy porážky u Waterloo, kterážto byla zpečetěna v hostinci La Belle Alliance. Mazanému Zumsteinovi se však podařilo strhnout název na sebe. • •

Ve 13:40 jsme v sedle Gnifetti, ve 14:02 ve vrcholových skalkách. Zumsteinspitze nabízí krásný výhled na skály Dufourspitze(4634m), vzdálené odsud pouhých 600 metrů, a Nordendu(4609m). Efektní je odsud dvouvrcholový "lidožrout" Lyskamm(4527m a 4479m) a jeho severovýchodní srázy s gigantickými séraky. Láká i Matterhorn, jehož vrchol je sice v tuto chvíli příjemných 85 metrů pod námi, bohužel však 18 kilometrů daleko, kteroužto vzdálenost překročit nedokážeme. Nu což, tudy výstup, vlastně sestup, na Matterhorn nevede. Po čtvrt hodině intenzivního fotografování začínáme sestupovat vzdušným hřebínkem po nepříjemně rozměklém firnu nedržícím mačky, o půl třetí jsme zpátky v colle Gnifetti. V panujícím počasí a našem povzneseném rozpoložení je sedlo idylickým místem parametrů rozkvetlé horské louky v Beskydech. S chutí vysedáváme, kocháme se a nikterak nepociťujeme aktuálních 4454 metrů výšky. Ve 14:45 zahajujeme sestup. Traverz pod Parrotspitze je teď, na rozdíl od rána, příjemně osluněn, nebe nabízí stále nová efektní oblaka, takže fotíme a fotíme. V závěru traverzu zdoláváme mírný protisvah a jsme zpátky na italském území. Za Ludwigshöhe se stáčíme vlevo, míjíme Corno Nero a jdeme se podívat k Balmenhornu. Je zde poměrně rušno, takže na skálu nelezeme. Krátkým obloukem se vracíme na hlavní stopu. "U sněhuláka" se navazujeme, čekají nás garsteletovské trhliny. A v 16:30, po devíti hodinách zážitků všeho druhu, jsme šťastně u capanna Gnifetti. Poněkud se mračí, někde pod námi je bouřka. Večer vykonáváme všechny obvyklé činnosti - polehávání, vaření, pojídání, popíjení, karty. Po dnešním významném a úspěšném dnu si na zítřek připravujeme za odměnu třešňový výlet v podobě výstupu na Piramide Vincent, do "pouhých" 4215 metrů nadmořské výšky. Ráno (čtvrtek 20.srpna) nás budí spolubydlící už ve čtyři - asi mají v plánu dlouhý výstup na Dufourspitze. My vstáváme až po sedmé, v osm na terase snídáme z vlastních zásob a teprve kolem deváté začínáme pomýšlet na náš dnešní výlet. Není nebezpečí z prodlení, cesta je krátká, náš cíl je vlastně "hned za domem". O půl desáté jsme navázaní a vyrážíme k trhlinám ghiacciaio Garstelet. V jedenáct máme trhliny za sebou. Pod Balmenhornem, ve spádnici colle Vincent odbočujeme z hlavní stopy vpravo a odvazujeme se. Výstupové úbočí Piramide Vincent má přívětivý sklon, je široké a oblé, je chozeno kde tu. Takže libovolně vzhůru.
Pohoda na Piramide Vincent
Loudáme se, kocháme se, počasí je opět vzorové. Stejně jako včera jsme na vrcholu zase v pravé poledne. Je tady krásně. Za příznivého počasí je Piramide Vincent místem, které rozlehlostí vrcholu a výstupovým úbočím poněkud připomíná zimní fatranskou Ploskou. Je to však jen zdání vyvolané tím, že oblý svah a vrchol zcela zakrývají pohled na obrovské skalní stěny a pilíře, kterými Piramide Vincent oplývá. Rozhledy jsou fantastické, na jih od nás už v Itálii nic vyššího není. Velmi efektní je pohled na 24km vzdálený švýcarský Weisshorn(4505m), tyčící se přímo nad Balmenhornem, který máme pod sebou a na dosah. Na vrcholu se zdržujeme asi hodinu. I přes pálící slunce je bez pohybu docela zima, máme na sobě teplé oblečení. V jednu začínáme sestupovat, za dvacet minut jsme pod Balmenhornem. Zde další vysedávání, nemůžeme se odhodlat k loučení s tak krásným prostředím. Před půl třetí se navazujeme a scházíme po Garsteletu k capanna Gnifetti. U chaty jsme o půl čtvrté. Příští den se má zhoršit počasí, proto padá rozhodnutí, že zítra místo výstupu na Corno Nero a Ludwigshöhe opustíme capanna Gnifetti a přemístíme se do některého z kempů u Lago di Garda. Na pokoji mírně oslavujeme svůj zdejší mimořádně krásný úspěch a družíme se se sympatickým polským horolezcem Januszem z Varšavy. Trochu jsem se těšil, že budu v této části Monte Rosy se svými jednašedesáti lety nejstarším, Janusz mě však hravě svým věkem strčil do kapsy. Jdeme vařit, já se vracím dvě patra pro zapomenutou konvičku. Natahujíc se pro ni vleže za postel, nedopatřením jsem usnul. Naštěstí se budím ještě tentýž den. Ukazuje se, že mezitím bylo s chatařem úspěšně dojednáto zkrácení našeho pobytu a doplacena záloha. Hrajeme závěrečné karty. Pátek 21.srpna nás nermoutí ani tak okupací sovětskými vojsky jako spíš faktem, že končí náš pobyt v tak vyjímečném místě. Vstáváme každý trochu jindy, plus mínus kolem sedmé. Poslední pohled na lanová družstva na Garsteletu. Odcházejí do mraků, ideální počasí je pryč. Zdá se, že během tří dnů nikomu nic neubylo a navíc se zmenšily batohy, je to boj. Poslední snídaně v plechové kuchyňce, pozorování zásobovacího vrtulníku, rozlúčková fota s Januszem a v 9:15 odcházíme. Sestup jde svižně, jen na ostruze Piramide Vincent nás blokuje francouzský horský vůdce se dvěma bojácnými klienty - spouští je na laně stěnkou. Má při tom dlouhou chvíli a tak ode mne loudí cigáro. Klienti dole ani netuší, že během zapalování je jistí pouze anděl strážný. Kolem Stolembergu trochu prší. Krátce po poledni nasedáme v passo dei Salati do lanovky. Přijít o půl hodiny později by bylo mrzuté, čekali bychom do 14:15. Po jedné odjíždíme ze Stafalu směr Lago di Garda, čeká nás 300km. V centru Pont Saint Martin si dáváme lehký oběd.
Časné ráno u Lago di Garda
Začíná nám být horko, v Itálii je vlna veder. U Milána hlásí venkovní čidlo 38°C. Asi o půl šesté zajíždíme do druhého kempu, který se namanul - první jsme přejeli. Je to hogo fogo **** Bella Italia v Peschiera del Garda, lidí a mravenců požehnaně. No, hledat navečer levnější podnik tedy nebudeme. Nalézáme volné místo téměř na břehu jezera, stavíme stan a jdeme se koupat. Po gnifettské pseudohygieně je to opravdu terno. Dnes jsme během osmi hodin ztratili 3580 metrů výšky, dechová frekvence je pozoruhodně nízká a v noci se mi výborně spí. V sobotu 22.srpna vstáváme po rozednění. Vaříme snídani, ještě jedna jezerní koupel a kolem osmé zahajujeme 950km dlouhý přesun domů. Na předměstí Salzburgu nás očekává oblíbený Burger King se svými nuggets a jinými dobrotami. Rakousko projíždíme v trvalém lijáku. V Lechovicích, v restauraci u Bazalů, si dáváme první opravdovou večeři po týdnu provizorií. Do půlnoci jsme všichni doma.

Sumarizace aktiv:
Skvělé horské objekty pod sebou -
Signalkuppe + capanna Margherita 4554m    Zumsteinspitze 4563m    Piramide Vincent 4215m, životní zážitky, třídenní aktivity nad hranicí 4000mnm, dokonalé počasí, všestranně vyvážená společnost na laně, žádné problémy s výškou a milé navigační peskování paní TomTom.

Sumarizace ztrát:
Petrova čepice a zlomyslnými dveřmi mírně poškozený malíček.

P.S.:
Děkuji všem účastníkům za poctivou fyzickou přípravu před akcí, za odvahu vydat se tak vysoko, za jejich sebeovládání a ochotu snášet námahu přívětivě, byť bez dechu, za víru v proveditelnost připraveného plánu.
Upozornění:
Tato stránka je dokumentací osobní zkušenosti, rozhodně není návodem. Vaše bezpečnost spočívá ve vašich rukou, vaše rozhodování musí vždy vycházet ze stavu terénu, povětrnostních podmínek, úrovně vašich schopností a fyzického stavu. Popis akce a její fotogalerie mohou vzbudit zdání technicky snadné a bezpečné záležitosti. Není tomu tak. Zumsteinspitze ani Signalkuppe sice nevyžadují lezecké dovednosti, vrcholové partie Monte Rosy jsou však v Alpách to nejvyšší mimo Mont Blanc, takže každý zájemce nechť se vybaví respektem. Pro názornost je zde velice instruktážní foto autora Petra Drápalíka (http://www.supervht.com), pořízené z Lyskammu. A dále fotografie východní stěny hřebene Signalkuppe - Nordend z passo di Monte Moro, autor "Jackph" (http://commons.wikimedia.org/wiki/Special:Search/Jackph). Stačí dramatická změna počasí, sníh, omezená viditelnost. A z pohodové cesty ve vyšlapané stopě se po ztrátě orientace může stát životní problém.
Doporučení:
Nepodceňujte nutnost dlouhodobé technické přípravy před "velkou akcí" - výzbroj, s níž neumíte zacházet, je zbytečnou zátěží a ještě vás ohrozí, terén vás zaskočí svými nároky na váš um. Máte-li pocit dobrodružství, jste za hranicí svých schopností. U popisu každé ledovcové túry mějte na paměti, že aktuální stav trhlin ledovce se může v průběhu jediné sezóny zásadním způsobem měnit. Stav povrchu ledovce je závislý na výšce a kvalitě sněhové pokrývky, teploty nad 0°C rychle a výrazně degradují nosnost sněhových mostů.