Kudy tam:
Ideální východisko nabízí neobyčejně příjemná Schmidt Zabierow Hütte
(1966mnm, majetek DAV Passau),
Marné vyhlížení modrého nebe.
Vzadu zamračený Ochsenhorn
Vzadu zamračený Ochsenhorn
Výstup:
Stoupání na chatu začíná nezáživným lesním úsekem podél chmurné skalní stěny Schwarzwand, který přechází ve vysoký a strmý
práh s keři a stromy - Unteres Trett. Travnato hlinité pasáže se střídají s hladkými vápencovými úseky a neobyčejně kluzkou výdřevou.
Rokle Kl.Wehrgrube
Typický terén Ochsenhornu
Na vrcholu a lavičce současně
Vybavení:
Žádné speciální vybavení není nutné, může se hodit přilba.
Vrcholová pozitiva:
V celých Loferer Steinberge není nic vyššího, toť první, zájem vyvolávající vlastnost.
Při pohledu od Schmidt Zabierow Hütte
vyniká svou mohutností a efektní stavbou, připomínající vrcholy Julských Alp. Drobnou nepříjemností je ztráta výšky
při překračování rokle Kl.Wehrgrube, a to tam i zpět. Je to však zanedbatelná daň za pestrou a nápaditě vedenou
cestu na vrchol. Po fádních kovových křížích na Kreuzreifhornu a Hinterhornu oko spočine na
vrcholovém kříži se zalíbením. Poctivé dřevo je doplněno plastikou protěže. Mile překvapí dřevěná lavice
s opěradlem, posezení na Ochsenhornu je za příznivého počasí idylické.
Upozornění:
Tato stránka dokumentuje osobní zkušenost, rozhodně není návodem. Bezpečí
spočívá ve vašich rukou, rozhodování musí vycházet ze stavu terénu,
povětrnostních podmínek, úrovně schopností a fyzického stavu všech účastníků akce.
Jak to bylo: ✔
Včera večer jsme zaléhali v Matratzenlageru s informací, že má následovat deštivý den. Představa pozdního
vstávání a odpočinkového dne bere za své při prvním ranním vyhlédnutí z okna. Oblačnost rozdělená
do dvou hladin, s mezerou na úrovni chaty, nevypadá beznadějně. A neprší. Nedá se nic dělat,
odpočinek se ruší, půjdeme na Gr.Ochsenhorn. Po tomto rozhodnutí následuje každodenní rituál vaření
snídaně pod terasou chaty. Promyslet obsah batohu do nejistého počasí dalo trochu zabrat, přesto jsme časově "v normě",
vyrážíme v 9:15. Úvodní úsek nám jde výborně, je totiž s kopce, jako u všech výstupů ze Schmidt Zabierow Hütte.
Za druhým rozcestníkem nás mírně "rozhoupaný" chodník přibližuje kolem propastí ke dnu rokle Kl.Wehrgrube. Naštěstí není tak hluboká
jak z nadhledu vypadá. Protisvah nás vyvádí na skalnatou ostruhu Ochsenhornu, k poslednímu rozcestníku. Značení
cesty je ve výborném stavu, což kvitujeme s povděkem. Mnoho míst láká zdánlivou výhodností k průstupu, jsou to
však slepé uličky, které pouštějí neochotně zpátky. Soustředěně stopujeme červenou a užíváme si střídavě
lezení ve snadných ale strmých spárách i stupních a mírně stoupající chodníkové pasáže. Ve chvíli, kdy se zdá,
že byl prolezen poslední obtížnější výšvih, stojíme před nemilým překvapením
v podobě exponovaného traverzu nad načervenalou roklí, vyhlížející v panujícím mračném příšeří dosti chmurně.
Místo budí respekt, blízkost vrcholu však povzbudí a traverz je úspěšně zdolán.
Zbývá jen poslední stupeň v kompaktní skále, pak několik metrů vzdušného ale dostatečně širokého hřebínku
a jsme u Ady, vylehávajícího na lavičce pod vrcholovým křížem (30.8.2011, 11:54). Máme štěstí, mraky slábnou a nabízejí průzory
do dolin i na okolní hory. Slunce nám skrovně dávkuje své příjemno, k tomu slivovice z rukou lékaře, co víc si přát.
Snad jen šťastné opětné překonání protivného traverzu v sestupu. Po loňském týdenním marném vyčkávání v zasněžené
Schmidt Zabierow Hütte se letos těšíme přízni osudu a máme za tři dny v kapse všechny tři plánované vrcholy.
Hřejivý pocit a spravedlivá odměna za dvouletou trpělivost.
Vrcholová kniha prozrazuje zajímavost, včera ráno tady byl Pasang Gelu Sherpa v pozoruhodných 6:30.
Ještě pozoruhodnější informaci jsme získali po sestupu na chatě - Gelu zvládl výstup za 60 minut. Neuvěřitelné!
Být Šerpou má něco do sebe.
Slunce se schovává, krátce po jedné zahajujeme sestup. Nehezký traverz už máme "v oku i v ruce",
nikdo v něm nemá problémy. Sestup je svižný až nad rokli Kl.Wehrgrube. Zde na všechny náhle padne prospektorská vášeň.
Hrabeme se v suti a hledáme co nejkrásnější "památeční šutr". Je jich tady nepřeberně, červených, žlutých,
strakatých. Vášeň je tak silná, že vede až k pádům. Nejhezčí jsou ty velké, rozum však velí nedávat si je do batohu.
V nadšení z dosažení našich lofererských cílů se zdá být návratový protisvah rokle i výstup k chatě hračkou.
Na chatě jsme krátce po šestnácté hodině. Poslední večer na Schmidt Zabierow Hütte,
mimochodem již desátý během dvou let, má stejnou režii jako v předchozích
dnech. Navíc je jen rozumování nad zítřejším přesunem. Zvolíme Passauer Hütte, Riemannhaus? A nebo
Peter Wiechenthaler Hütte? Vítězí varianta "a nebo". Wiechenthaler Hütte je nejsnáze dosažitelná
a blízký efektní Persailhorn má ve své výbavě zajímavou dvojici zajištěných cest,
Wildentalklettersteig a Südwandklettersteig.
Jsou vedeny v kompaktní skále a neobsahují obtížná místa. Tuto volbu podporuje i skutečnost, že
sebou máme ferratové soupravy. Tak ať přinesou užitek a mírný sportovní zážitek. Rozhodnuto, úspěchy zapity, jdeme spát.
Nebude-li pršet, sestoupíme ráno k autu a pojedeme do Saalfelden am Steinernes Meer, místní část Pabing - Bachwinkl.
Jediný "háklivý flek" - traverz
Podvečerní Gr.Ochsenhorn