Grosses Ochsenhorn  2511 m
Loferer Steinberge    Rakousko
Kudy tam:
Spěchající a fyzicky zdatný zájemce může vést výstup ze St. Martin bei Lofer, Parkplatz Maria
Marné vyhlížení modrého nebe.
Vzadu zamračený Ochsenhorn
Kirchental, cestou Schärdinger Steig. Kdo upřednostňuje horskou pohodu bez časových stresů, ten zvolí za základnu vynikající Schmidt - Zabierow Hütte (1966mnm, majetek DAV Passau), přístupnou z parkoviště v Loferer Hochtal. Příjezd: Linz - Salzburg - Bad Reichenhall - Lofer. Kruhový objezd v Loferu opusťte druhou odbočkou ve směru na Innsbruck. Po 1400 metrech, za autobusovou zastávkou, odbočte vlevo. Pozor nepřejet, jinak se ocitnete znovu na silnici 178, kterou jste opustili před Loferem. Po odbočení nedbejte zákazu vjezdu (pro zájemce o Schmidt-Zabierow Hütte zákaz neplatí) a pokračujte dva kilometry až k parkovišti - dál sjízdná cesta nevede. V závěru doliny se vpravo od cesty nachází rozsáhlý vojenský objekt. Za dobré viditelnosti můžete z Loferu a Loferer Hochtal při troše pozornosti zahlédnout chatu. Z parkoviště chata viditelná není. Výstup trvá 2,5 až 3 hodiny, převýšení 1150m. Základní orientace viz: KOMPASS 14 - Berchtesgadener Land, turistická mapa Rakouska a nebo mapa Loferer Steinberge. Lokální předpověď počasí pro Loferer Alm. Informace o aktuálním vývoji počasí můžete získat telefonicky v českém jazyce na ALPY-INFO.
Výstup:
Stoupání na chatu začíná nezáživným lesním úsekem podél chmurné skalní stěny Schwarzwand, který přechází ve vysoký a strmý práh s keři a stromy - Unteres Trett.
Rokle Kl.Wehrgrube
Travnato hlinité pasáže se střídají s hladkými vápencovými úseky a neobyčejně kluzkou výdřevou. Ve 1280 mnm míjíte zbytky staré chaty Steinbergalm, před závěrem stoupání prahu stojí krásně situovaná lavička, za dobrého počasí nabízející efektní výhled na Lofer a protilehlé vápencové vrcholy. Nad prahem následuje pravý traverz travnatým terénem a stoupání skalními stupni Mittleres Trett a Oberes Trett. Nad Oberes Trett, pod Reifhorny, vás rozcestník postaví před volbu. Můžete vystupovat k chatě přímo, spádnicí členitého skalního hřbetu - po dvaceti minutách máte chatu po pravé ruce. Druhá výstupová cesta vede souběžně se stěnou Breithornu. Na úrovni chaty se tato cesta odpoutává nalevo a protisměrně od rokle Gr.Wehrgrube a vystoupá na Falzköpfl, přímo před schody do chaty - od rozcestí třicet minut. Obě varianty jsou značené. Chata má za sebou zdařilou renovaci, zajímavá úprava prosklením termoskly dělá ze vstupní haly pohodlnou pozorovatelnu Loferu a hor za ním. Matratzenlager pojme 50 zájemců, Zimmerlager 14, což za dobrého počasí v pátek a v sobotu nemusí stačit. Je tedy na místě telefonická rezervace. Rezervace noclehů prostřednictvím mailu není vhodná, odpověď přicházívá i po návratu domů. Elektrické osvětlení se z úsporných důvodů ovládá časovými spínači, takže v noci pozor na náhlou ztrátu orientace. Umývárna nabízí pouze studenou vodu, mnohdy velmi skromně tekoucí.
Typický terén Ochsenhornu
Jde o povrchovou vodu, označenou jako nepitná. Zkušenosti s její konzumací jsou však dobré. Nájemkyní chaty je velmi příjemná a nad očekávání hodná Katharina Filzer, exotický člen usměvavého chatového týmu, Pasang Gelu Sherpa, je veselý, ochotný chlapík, zručný kuchař a zdatný horský vůdce. Sušárna se vytápí pouze při spuštěné elektrocentrále. Gaststube má ve svém středu krásně hřející kachlová kamna, u kterých se výborně sedí a suší promočené oblečení. Noc v Matratzenlageru stojí člena OeAV 10€. Mobilní telefony mají k dispozici rakouskou i německou síť, nejlepší signál najdete na terase a u oken orientovaných k Loferu.

Výstup na nejvyšší vrchol Loferer Steinberge, Grosses Ochsenhon, začíná od chaty pravým sestupem po skalkách k nejbližšímu rozcestníku. Po chvilce následuje další rozcestník, který rozvětvuje výstup na Ochsenhorn a Reifhorny. Následuje zdlouhavý sestup do rozsáhlé rokle Kl.Wehrgrube - za snížené viditelnosti pozor na všudypřítomné hluboké závrty velkých průměrů. Chodník překračuje rokli a zvedá se k poslednímu rozcestníku na ostruze vrcholového masivu Ochsenhornu. Zde se vyplatí trocha pozornosti, zvláště za nevlídného počasí, či sněhové pokrývky. Jde o rozbočení výstupu na Ochsenhorn a sestupu do Maria Kirchental cestou Schärdinger Steig. Nepozorný může lehce přijít o pracně získanou výšku.
Na vrcholu a lavičce současně
Další výstup je pestrou směsicí suťových chodníků a snadného skalního lezení obtížnosti maximálně I UIAA. Pozor na občasné labilní kameny překvapivých rozměrů. Poslední metry pod vrcholem jsou okořeněny exponovaným traverzem nad načervenalou roklí. Toto místo je jediným zajištěným místem výstupu, zajištění je však bídné, pět metrů prověšeného horolezeckého lana pochybné kvality. Lépe je spoléhat na skálu. Závěrečné kroky výstupu jsou odměnou - krátký kompaktní stupeň a vzdušný hřeben ke kříži s protěží.
Vybavení:
Žádné speciální vybavení není nutné, může se hodit přilba.
Vrcholová pozitiva:
V celých Loferer Steinberge není nic vyššího, toť první, zájem vyvolávající vlastnost. Při pohledu od Schmidt - Zabierow Hütte vyniká svou mohutností a efektní stavbou, připomínající vrcholy Julských Alp. Drobnou nepříjemností je ztráta výšky při překračování rokle Kl.Wehrgrube, a to tam i zpět. Je to však zanedbatelná daň za pestrou a nápaditě vedenou cestu na vrchol. Po fádních kovových křížích na Kreuzreifhornu a Hinterhornu oko spočine na vrcholovém kříži se zalíbením. Poctivé dřevo je doplněno plastikou protěže. Mile překvapí dřevěná lavice s opěradlem, posezení na Ochsenhornu je za příznivého počasí idylické.
Jak to bylo:
Včera večer jsme zaléhali v Matratzenlageru s informací, že má následovat deštivý den. Představa pozdního vstávání a odpočinkového dne bere za své při prvním ranním vyhlédnutí z okna. Oblačnost rozdělená do dvou hladin, s mezerou na úrovni chaty, nevypadá beznadějně. A neprší. Nedá se nic dělat, odpočinek se ruší, půjdeme na Gr.Ochsenhorn. Po tomto rozhodnutí následuje každodenní rituál vaření
Jediný "háklivý flek" - traverz
snídaně pod terasou chaty. Promyslet obsah batohu do nejistého počasí dalo trochu zabrat, přesto jsme časově "v normě", vyrážíme v 9:15. Úvodní úsek nám jde výborně, je totiž s kopce, jako u všech výstupů ze Schmidt - Zabierow Hütte. Za druhým rozcestníkem nás mírně "rozhoupaný" chodník přibližuje kolem propastí ke dnu rokle Kl.Wehrgrube. Naštěstí není tak hluboká jak z nadhledu vypadá. Protisvah nás vyvádí na skalnatou ostruhu Ochsenhornu, k poslednímu rozcestníku. Značení cesty je ve výborném stavu, což kvitujeme s povděkem. Mnoho míst láká zdánlivou výhodností k průstupu, jsou to však slepé uličky, které pouštějí neochotně zpátky. Soustředěně stopujeme červenou a užíváme si střídavě lezení ve snadných ale strmých spárách i stupních a mírně stoupající chodníkové pasáže. Ve chvíli, kdy se zdá, že byl prolezen poslední obtížnější výšvih, stojíme před nemilým překvapením v podobě exponovaného traverzu nad načervenalou roklí, vyhlížející v panujícím mračném příšeří dosti chmurně. Místo budí respekt, blízkost vrcholu však povzbudí a traverz je úspěšně zdolán. Zbývá jen poslední stupeň v kompaktní skále, pak několik metrů vzdušného ale dostatečně širokého hřebínku a jsme u Ady, vylehávajícího na lavičce pod vrcholovým křížem (30.8.2011, 11:54). Máme štěstí, mraky slábnou a nabízejí průzory do dolin i na okolní hory. Slunce nám skrovně dávkuje své příjemno, k tomu slivovice z rukou lékaře, co víc si přát. Snad jen šťastné opětné překonání protivného traverzu v sestupu. Po loňském týdenním marném vyčkávání v zasněžené
Podvečerní Gr.Ochsenhorn
Schmidt - Zabierow Hütte se letos těšíme přízni osudu a máme za tři dny v kapse všechny tři plánované vrcholy. Hřejivý pocit a spravedlivá odměna za dvouletou trpělivost. Vrcholová kniha prozrazuje zajímavost, včera ráno tady byl Pasang Gelu Sherpa v pozoruhodných 6:30. Ještě pozoruhodnější informaci jsme získali po sestupu na chatě - Gelu zvládl výstup za 60 minut. Neuvěřitelné! Být Šerpou má něco do sebe. Slunce se schovává, krátce po jedné zahajujeme sestup. Nehezký traverz už máme "v oku i v ruce", nikdo v něm nemá problémy. Sestup je svižný až nad rokli Kl.Wehrgrube. Zde na všechny náhle padne prospektorská vášeň. Hrabeme se v suti a hledáme co nejkrásnější "památeční šutr". Je jich tady nepřeberně, červených, žlutých, strakatých. Vášeň je tak silná, že vede až k pádům. Nejhezčí jsou ty velké, rozum však velí nedávat si je do batohu. V nadšení z dosažení našich lofererských cílů se zdá být návratový protisvah rokle i výstup k chatě hračkou. Na chatě jsme krátce po šestnácté hodině. Poslední večer na Schmidt-Zabierow Hütte, mimochodem již desátý během dvou let, má stejnou režii jako v předchozích dnech. Navíc je jen rozumování nad zítřejším přesunem. Zvolíme Passauer Hütte, Riemannhaus? A nebo Peter Wiechenthaler Hütte? Vítězí varianta "a nebo". Wiechenthaler Hütte je nejsnáze dosažitelná a blízký efektní Persailhorn má ve své výbavě zajímavou dvojici zajištěných cest, Wildentalklettersteig a Südwandklettersteig. Jsou vedeny v kompaktní skále a neobsahují obtížná místa. Tuto volbu podporuje i skutečnost, že sebou máme ferratové soupravy. Tak ať přinesou užitek a mírný sportovní zážitek. Rozhodnuto, úspěchy zapity, jdeme spát. Nebude-li pršet, sestoupíme ráno k autu a pojedeme do Saalfelden am Steinernes Meer, místní část Pabing - Bachwinkl.
Upozornění:
Tato stránka je dokumentací osobní zkušenosti, rozhodně není návodem. Vaše bezpečnost spočívá ve vašich rukou, vaše rozhodování musí vždy vycházet ze stavu terénu, povětrnostních podmínek, úrovně vašich schopností a fyzického stavu.
Doporučení:
Nepodceňujte nutnost dlouhodobé technické přípravy před "velkou akcí" - výzbroj, s níž neumíte zacházet, je zbytečnou zátěží a ještě vás ohrozí, terén vás zaskočí svými nároky na váš um. Máte-li pocit dobrodružství, jste za hranicí svých schopností.