Po třech krásných a úspěšných výstupech v Loferer Steinberge volíme jako další působiště Peter Wiechenthaler Hütte a blízký Persailhorn se zajímavou dvojicí zajištěných cest. Toto rozhodnutí podporuje skutečnost, že sebou máme ferratové soupravy. Tak si jich užijme. Den přesunu připadá na středu 31.8.2011. Se vstáváním do slunečného rána nespěcháme. Příprava snídaně a shledávání osobního majetku po celém Matratzenlageru, toť pro nás rutina. Schmidt - Zabierow Hütte opouštíme, tak jako každý den o čtvrt na deset. Odchází se těžce, za deset dnů a nocí zde strávených během dvou let nám chata i přívětivý personál přirostli k srdci. Pohodlný sestup za krásného počasí dává zapomenout na loučení s milým místem, chmury rozptyluje i přemýšlení nad nákupem, který uskutečníme v loferském Sparu. Auto na parkovišti v Loferer Hochtal nás vítá v dobrém stavu. Zastavujeme se v obchodě a kolem Saalachu pokračujeme na Saalfelden am Steinernen Meer. Mé přehlédnutí odbočky do Pabingu Petr v poslední chvíli napravuje a jsme na parkovišti v Bachwinklu. Následuje idylická lesní vycházka, seznamujeme se fyzicky se všemi lavičkami a jsme na chatě. Ada nás už očekává. Šikula, noclehy jsou zařízeny v Matratzenlageru Nr.6, konzumační lístek drží v ruce, nic nebrání tomu okamžitě začít doplňovat tekutiny. Vyhlídková terasa nás zaměstnává až do večera, výhledy jsou neskutečné. Zleva, v Hohe Tauern, výrazný Grosses Wiesbachhorn, Hofmannspitze zakrývající Grossglockner, Kitzsteinhorn, Rainerhorn, Grossvenediger, dále Birnhorn v blízkých Leogangerech, a Ochsenhorn v Lofererech. Žně fotografovy. Za chatou došlo na dospělou prověrku houpavosti dětské houpačky a zlezitelnosti dětské cvičné stěny. Těšíme se na zítřek, snad bude slušné počasí. Ráno má pro nás modré nebe. Vaříme, snídáme a v tradičním čase, kolem čtvrt na deset, jdeme na Persailhorn. Cesta k úpatí ubíhá rychle, na rozcestí volíme směr Wildentalklettersteig. Úvodní část zajištění vede po travnato skalnatém hřebínku a rozhýbá tělo před vlastní "zábavou". Ta přichází až před Wastl Promenade a vydrží nám až na vrcholový hřeben. Trochu se během výstupu kazí počasí. Aspoň máme dramatično mohutných a temných stěn a ne třešňový výlet po osluněných skalkách. Na hřebeni potkáváme sestupujícího rychlolezce, který nás předběhl v Klettersteigu. Prý to máme na vrchol ještě daleko. Nebylo to tak zlé, jsme tam za 20 minut (1.9.2011, 12:59). Wildentalklettersteig nám zabral od svého nástupu po vrchol Persailhornu 2 hodiny 25 minut, v pěti lidech se toho moc nenaspěchá. Kromě překvapení v podobě absence vrcholového kříže zde máme ještě jedno - masivní dřevěná lavice z půleného kmene. Buď ji sem vynesl nějaký místní Bivoj a nebo byla loni účastnicí helikoptérového transportu Madony. Sedí se dobře, daleké výhledy bohužel nejsou. Dohlednost vpravdě mizivá, což někteří považují za terno pro sestup. Po půl hodině odcházíme. Na horním rozcestí všech tří cest nahlížíme do "normálky". Hnusí se všem, jdeme tedy vlevo a sestoupíme Südwandklettersteigem. Začíná sice krokem do propasti, zaslouží si však pochvalu za zajímavý terén a perfektní stav. Ba se i najdou úseky, v nichž není nezbytné se jistit. Sestup z vrcholu Persailhornu až pod Südwand nám trvá 2:10, za dalších 25 minut jsme u chaty. I přes počasí na pokraji deště jsme s dosaženým výsledkem nadmíru spokojeni, v kapse máme Persailhorn i oba jeho Klettersteigy. Zítra, v pátek 2.září, ukončíme horský týden 2011 a pojedeme domů. Pozdní odpoledne trávíme na terase pozorováním dřevokazného psiska požírajícího své napajedlo i zábradlí terasy. Před západem slunce se protrhává oblačnost, fotografujeme pozlacený Persailhorn a červánky nad Leogangery a Loferery. A dopíjíme zbytky rozjařovadel. V pátek ráno vstáváme nejdříve z celého horského týdne, chatový řád velí opustit ubytování do 8:00. Za chatou připravujeme poslední snídani, platíme paní Hertě útratu a v devět hodin zahajujeme sestup do Bachwinklu. Na parkovišti jsme o půl jedenácté, Petr objevuje úsporný způsob nakládání batohů a jedeme. V poledne vstupujeme do Burger King u exitu Salzburg Flughafen. Chilli Cheese Nugets mají svůj tradiční říz, chce to dvě koly. Letos se cesta odvíjí díky našemu řidiči a novému úseku rakouských dálnic natolik svižně, že jsme U Bazalů v Lechovicích v 16:30, půl hodiny před uzávěrkou podávání hotových jídel. Poprvé si zde mohu dát hovězí guláš. Doma jsme letos mimořádně už večer.

Klady a zápory horského týdne 2011:
Na Schmidt - Zabierow Hütte stejně jako loni naprostý dostatek spánku, útulná chata, velmi milý personál. A k tomu navíc stoprocentní úspěšnost - na co jsme sáhli, to se povedlo. Na Peter Wiechenthaler Hütte rovněž naprostý dostatek spánku a útulná chata. Nikoliv však velmi milý personál. Vynahradil nám to milý Persailhorn, nechal nás bezpečně prostoupit své zajímavé cesty. Celkové skore: čtyři vrcholy a tři Klettersteigy.