Kudy tam:
Coby základna pro výstupy v Lienzer Dolomiten Laserz se nabízí jediná volba, a to Karlsbader Hütte
(2260mnm, majetek DAV Karlsbad) u plesa Laserzsee,
přístupná z parkoviště pod Dolomitenhütte.
Karlsbader Hütte, DAV, 2260m
a Laserzsee
a Laserzsee
Výstup:
Na parkovišti pod Dolomitenhütte zvolte mezi pohodlím a námahou. Můžete jít po vozovce, kterou používá nájemce Karlsbader Hütte pro zásobování chaty.
Výšku zde nabíráte, díky množství zatáček, pozvolna. Nedočkavec může použít příměji vedenou značenou stezku 12, která na mnoha místech protíná vozovku.
Seekofel,Ödkarscharte,Karlsbader Hütte
Klettersteig na Seekofel místy vede
po hladkých plotnách
po hladkých plotnách
Je-li hezky a vysedáváte na jižní terase chaty, Seekofel si vyhledá váš zájem sám. Už jen tím, že se tyčí přímo nad vámi a jeho přístupový hřeben se zdá být neprůstupným. Nástup není od chaty nikterak inzerován, jde o jednu z povícera podivností zdejšího značení. Stačí však upnout zrak a úsilí na nápadné sedlo Ödkarscharte vpravo od Seekofelu a po ovčích stezkách překonat morénu pod Laserzsee. Suťové stoupání do Ödkarscharte je snadné a pohodlné. Stoupající serpentina nabírá výšku pozvolna, podkluzování až na vyjímky nehrozí. V sedle vás očekává barevný návod k použití Klettersteigu na Seekofel. Chvilka studia a dále jde vše samo. Jen před věží Eggerturm musíte zmobilizovat své vnitřní pocity a rozhodnout se pro věž obtížnosti C a nebo pro snadný jižní traverz obtížnosti A, s jedním místem obtížnosti B/C.
Co na to říct. Zde si vybere každý dle své chuti.
Za věží Eggerturm končí zajištěné pasáže a následuje snadné lezení k vrcholovému kříži. Zánovnímu, blyštivému, oblému, hranatému, neskromnému. Máte za sebou 2,5 hodiny zajímavého výstupu. Sestup nepřináší žádné obtíže, jiná cesta než ta přesně zpátky, vás k chatě nepřivede. Případná zkratka slaněním jezerní stěnou rovnou k chatě vám nabídne 550 výškových metrů.
Eggerturm lze obejít snadno zprava
Vybavení:
Sedací úvazek, prsní úvazek, ferratový set, přilba.
Vrcholová pozitiva:
Ač nejde o nej... z Lienzer Dolomiten, návštěvník nemusí dlouze přemýšlet o doplňkovém výstupu po zdolání nejvyšší Sandspitze.
Stačí sednout na terasu chaty a zjistíte, že žádný z okolních vrcholů vás při obhlídce nepřinutí k tak namáhavému záklonu. Seekofel vyrůstá přímo nad chatou a věžičky západního hřebene budí zvědavost.
Jak přes ně. A což teprve načervenale žlutá věž Eggerturm. Tyto otázky zodpoví výstup na vrchol. Při výborné dohlednosti má Seekofel v nabídce totéž co Sandspitze, to jest
Hohe Tauern, Schobergruppe, Karnské Alpy, Julské Alpy, Dolomity, Zillertalské Alpy a jiná, méně zvučná horstva. Při omezené vyhlídce jde o vynikající pozorovatelnu nejvyšších vrcholů Lienzer Dolomiten.
Především však mohutného masivu Kl.a Gr.Sandspitze. Kříž svým pojetím nepotěší každého. Na druhé straně, ne každý sem stoupá kvůli uměleckým počinům křížových výtvarníků.
Upozornění:
Tato stránka dokumentuje osobní zkušenost, rozhodně není návodem. Bezpečí
spočívá ve vašich rukou, rozhodování musí vycházet ze stavu terénu,
povětrnostních podmínek, úrovně schopností a fyzického stavu všech účastníků akce.
Doporučení:
Nepodceňujte nutnost dlouhodobé technické přípravy před "velkou akcí" - výzbroj, s níž neumíte zacházet,
představuje zbytečnou zátěž a ještě vás ohrozí, terén vás zaskočí svými nároky na um.
Máte-li pocit dobrodružství, jste za hranicí svých schopností.
Jak to bylo: ✔
Nechtěně avantgardní hodinová lezecká vložka na Kl.Sandspitze obtížnosti II.UIAA a úspěšné dosažení Gr.Sandspitze vyvolává lezecký optimizmus. Asi zvládneme na co sáhneme. Nuže tedy, vyberme si u podvečerního piva,
z bezpečí chatové terasy, něco špičatého.
Volba máme snadnou, Seekofel je špičatý v celém svém hřebeni, to bude něco pro nás. Dnes nikdo nespadl, zítra bude výstup hračkou. Ráno vaříme na terase snídani a na nás nečekaně brzy, už kolem půl deváté,
začínáme stoupat ovčí stezkou a snadnou sutí. Raději zavčasu, hrozí zhoršení počasí. Míříme rovnou za nosem do sedla Ödkarscharte. Zde jsme za padesát minut. Následuje navlékání sedáků a nasazování přileb.
Úvodní, téměř vodorovný hřeben, se po chvíli mění v zajištěné výšvihy a následné ztráty výšky. Přichází zajímavé pasáže exponovaných skalních ploten bez členitosti. Krásné lezení na tření, perfektně zajištěné.
Příjemná horská zábava nás přivádí pod mohutnou věž Eggerturm. Všichni volíme jižní traverz věže. Za věží se setkáváme se sestupující dvojicí Rakušanů (snad), kteří nám sdělují, že zbytek výstupu "ist einfach".
Mají pravdu, čeká nás jen snadné lezení a chodecký závěr výstupu. V 11 hodin, 30.srpna 2012, jsme na vrcholu Seekofelu. Nerezový kříž působí fotogenicky, tvary má však poněkud nestřídmé. Vkus máme každý
jiný, takže dosti stran kříže. Výstup byl zajímavý, s několika mírně silovými úseky, kvalita zajištění perfektní. Škoda jen, že mraky nenabízí mnoho rozhledů. Blízká Sandspitze se objevuje a mizí, její mohutnost
však vnímáme. Odsud vidíme, že včerejším výstupem na oba její vrcholy jsme rozhodně přinesli krásný dárek svým vzpomínkám.
Podmračený Seekofel opouštíme po půl hodině. Sestup probíhá snadněji, silových úseků ubylo, slunce s námi koketuje jako při výstupu. Máme štěstí, zatím žádná dramatická změna počasí nehrozí.
Na opalování to sice není, odpočinkové posezení v Ödkarscharte však uspěchávat nemusíme. Před třetí hodinou jsme na terase chaty. Dle předpovědi počasí má být zítra hnusně. Někteří nenapravitelní optimisté
hledají v itineráři další objekt zájmu. Solidárně beru účast na beznadějné tvorbě výstupového plánu pro následující den. Matratzenlager zeje prázdnotou, jídelnu personál pro nedostatek hostů zavřel.
Večerní kostky tedy hrajeme v Gaststube, paní chatařka nám pro ten účel přináší speciální podnos s plstěnou výstelkou. Seznamujeme se, dnes již podruhé, s likérem "Paracelsus". Venku prší,
jdeme si tedy užít poslední spaní v Matratzenlageru. Celou noc prší, ráno se otevřeným oknem dovnitř dere mrak. Pátek, 31.srpna a psí počasí. Nezbývá než ukončit zdejší úspěšný pobyt a jet domů.
Předtím však musíme zdolat několik nepříliš radostných nezbytností. Shledat se se svými věcmi, pokusit se dostat všechny do batohu, zaplatit účet a sestoupit mezi kapkami na parkoviště u Dolomitenhütte.
Vyúčtování přináší rozpaky chatařčiny a náš údiv. Protože jsme si vařili sami a nebrali chatový "Verpflegung", musíme zaplatit za užívání infrastruktury 2,5€ na osobu a den.
Co už teď, vyvlastnit německým majitelům Karlovarskou chatu, na to je dnes pozdě. Taková pitomost nám nemůže pokazit krásné zdejší zážitky. V dešti sestupujeme mezi stády ovcí k autu
na téměř prázdném parkovišti. V tomto nečasu by se dalo vyjet na parkoviště zdarma, závoru u Gasthofu Kreithof mají nahoře, v mýtné budce nikdo není. Míříme na Spittal an der Drau. Po cestě nakupujeme ve venkovské Bille
likér Paracelsus, který nás zaujal na Karlsbader Hütte. Další cesta se odvíjí bezpečně jen díky našemu výbornému řidiči. Místy prší natolik intenzivně, že se nad silnicí
vznáší neprůhledná vrstva vodní tříště z kol aut. Petr svým umem a postřehem všechna nebezpečenství odvrátil.
V lijáku přebíháme spletité parkoviště Raststation Wörthersee a dáváme si pozdní oběd v Burger Kingu. Chilli Cheese Nugets mají svůj tradiční říz, chce to dvě porce.
Ve Vídni ztrácíme dobrou půlhodinu kvůli Stau. Mikulovem projíždíme za tmy a kolem deváté se zastavujeme na večeři ve Spálené hospodě, kousek před
Novomlýnskými nádržemi. Hospoda naštěstí není na uhel a večeře ještě podávají. Mezi Brnem a Vyškovem opravují dálnici, několik kilometrů se jen popojíždí. Poslední cestovní nástrahu, a to půlnoční, představuje stádo daňků
před Rusavou.
Seekofel nabízí před vrcholem zdánlivě obtížný, ve skutečnosti však lehký terén
Zpátky v sedle Ödkarscharte