Seekofel  2738 m
Lienzer Dolomiten - Laserz    Rakousko
Kudy tam:
Coby základna pro výstupy v Lienzer Dolomiten Laserz se nabízí jediná volba, a to Karlsbader Hütte (2260mnm, majetek DAV Karlsbad) u plesa Laserzsee, přístupná z parkoviště pod Dolomitenhütte.
Karlsbader Hütte, DAV, 2260m
a Laserzsee
Příjezd: Wien - Graz - Klagenfurt - Villach - Spittal an der Drau - Oberdrauburg - Lavant - Gasthof Kreithof - odsud mýtnou horskou silničkou na parkoviště pod Dolomitenhütte. Zájemcům o jednodenní výstupy samozřejmě postačí dojet na parkoviště Dolomitenhütte. Výstup na každý ze zvolených vrcholů však tato volba ztíží o 640 výškových metrů a dvě hodiny výstupu na úroveň Karlsbader Hütte. Pro návrat z vrcholu na parkoviště platí přibližně totéž. Nalezení silnice vedoucí strmě vzhůru k Dolomitenhütte není úplně snadné. Za Oberdrauburgem si musíte pohlídat levé odbočení na Lavant (nepokračovat na Lienz!), přejet železniční trať a řeku Drávu. Silnice míjí zprava golfové hřiště. Za ním odbočte opět vlevo na Gasthof Seewiese, před ním zase vlevo na Gasthof Kreithof. Pod Kreithofem vás zastaví závora a výběrčí mýta. Taxa je 7 Euro za auto. Následuje velice strmá, úzká vozovka, plná zpětných zatáček. Vyhýbání je možné jen místy a vyžaduje značnou dávku ohleduplnosti. Parkoviště má slušnou kapacitu, díky atraktivitě lokality však může být problém najít okamžitě po příjezdu volné místo. Trpělivost a časová rezerva vám umožní vyčkávání na odjezd výletníků. Na uvolněné místo musíte reagovat bystře, jinak vám ho jiný čekatel obsadí rovnou před nosem. Z parkoviště trvá výstup v závislosti na zvolené cestě 2 až 2,5 hodiny při převýšení 640 metrů. Základní orientace viz: KOMPASS 47 a nebo turistická mapa Rakouska.
Lokální předpověď počasí pro Lesachtal a nebo Lienz.
Výstup:
Na parkovišti pod Dolomitenhütte zvolte mezi pohodlím a námahou. Můžete jít po vozovce, kterou používá nájemce Karlsbader Hütte pro zásobování chaty. Výšku zde nabíráte díky množství zatáček pozvolna. Nedočkavec může použít příměji vedenou značenou stezku 12, která na mnoha místech protíná vozovku.
Seekofel, Ödkarscharte a Karlsbader Hütte
Zájemce s ryze sportovním duchem, či snad hloupý Honza, si jistě rád vybere cestu pod Laserzwandem, a to Klettersteigem Rudl Eller Steig obtížnosti B/C a připraví si tím výrazné ztížení přístupu na chatu. Převážná většina návštěvníků používá vozovku, která po 3 minutách míjí vzdušně situovanou soukromou Dolomitenhütte. Je-li hezky, je od ní zajímavý pohled na Grossvenediger. Dalších 200 metrů máte vlevo strmou skálu, z níž dle výstražné cedule padá kamení, a vpravo oplocenou propast. Nezapomeňte se včas ohlédnout, je odsud vidět Dolomitenhütte coby orlí hnízdo. Za 20 minut míjíte starou dřevěnici Insteinhütte, nad níž je zděná kaplička. Vozovka poskytuje díky stálým změnám směru nepřeberné množství výhledů. Nejen na vrcholy, za nimiž sem míříte, ale i na Schobergruppe a Hohe Tauern, které máte povětšinou za zády. První spatření Karlsbader Hütte je vám dopřáno hodinu a půl po odchodu z parkoviště. Na terasu chaty a ke shlédnutí plesa Laserzsee se třemi kajaky vám odsud zbývá ještě půl hodiny snadné chůze. Zvenčí je chata omšelá, interiér je však v perfektním stavu. Matratzenlager pojme 31 zájemců, Zimmern 59. Noc stojí člena OeAV 10€ v M-lageru a 13€ v Zimmer. Do ubytovacích prostor se vstupuje výhradně levými dveřmi při pohledu z čelní terasy, boty se odkládají v přízemí vlevo za rohem. Personál je střídmě přívětivý, asi jde o dopad německého vlastnictví chaty. Postřižinovské "Musíte se snažit, pane správče. Víte, my jsme správní rada, taky bychom vás mohli vyhodit..." visí ve vzduchu. Jenže chata má unikátní pozici, obklopuje ji to nejzajímavější i nejvyšší z Lienzer Dolomiten, případné negativní pocity musí jít stranou. Přímo z její terasy si můžete vybírat túry jako z jídelního lístku. Na rozdíl od Dolomit italských nejsou z dolomitu ale z vápence a dá se zde nehorolezecky vystoupit téměř na každý vrchol, všude jsou zajištěné cesty různých obtížností.
Klettersteig na Seekofel je místy veden
po hladkých plotnách
Jen značení by mohlo být lepší, kdejakou samozřejmost inzerují směrovky na každém kroku a přitom důležité odbočení na Gebirgsjägersteig, po zelených puntících, určuje snadno minutelný anonymní balvan. Po pár omylech si však zvyknete. Stejně tak si zvyknete na častou obsazenost WC v prvním i druhém podlaží. Lepší situace je v umývání, k dispozici je dokonce horká voda. Pití zdejší vody, pocházející zřejmě z plesa, nemělo žádné nežádoucí následky. Tak jako u většiny chat i zde najdete silný signál pro mobily na terase.
Je-li hezky a vysedáváte na jižní terase chaty, Seekofel si vyhledá váš zájem sám. Už jen tím, že se tyčí přímo nad vámi a jeho přístupový hřeben se zdá být neprůstupným. Nástup není od chaty nikterak inzerován, jde o jednu z povícera podivností zdejšího značení. Stačí však upnout zrak a úsilí na nápadné sedlo Ödkarscharte vpravo od Seekofelu a po ovčích stezkách překonat morénu pod Laserzsee. Suťové stoupání do Ödkarscharte je snadné a pohodlné. Stoupající serpentina nabírá výšku pozvolna, podkluzování až na vyjímky nehrozí. V sedle je barevný návod k použití Klettersteigu na Seekofel. Chvilka studia a dále jde vše samo. Jen před věží Eggerturm musíte zmobilizovat své vnitřní pocity a rozhodnout se pro věž obtížnosti C a nebo pro snadný jižní traverz obtížnosti A, s jedním místem obtížnosti B/C.
Co na to říct. Zde si vybere každý dle své chuti.
Za věží Eggerturm končí zajištěné pasáže a následuje snadné lezení k vrcholovému kříži. Zánovnímu, blyštivému, oblému, hranatému, neskromnému. Máte za sebou 2 až 2,5 hodiny zajímavého výstupu. Sestup je snadný, žádná jiná cesta než ta přesně zpátky, vás k chatě nepřivede. Případná zkratka slaněním jezerní stěnou rovnou k chatě vám nabídne 550 výškových metrů.
Eggerturm lze obejít snadno zprava
Vybavení:
Sedací úvazek, prsní úvazek, ferratový set, přilba.
Vrcholová pozitiva:
Ač nejde o nej... z Lienzer Dolomiten, návštěvník nemusí dlouze přemýšlet o doplňkovém výstupu po zdolání nejvyšší Sandspitze. Stačí sednout na terasu chaty a je zřejmé, že žádný z okolních vrcholů vás při obhlídce nepřinutí k tak namáhavému záklonu. Seekofel vyrůstá přímo nad chatou a věžičky západního hřebene budí zvědavost. Jak je zdolat. A což teprve načervenale žlutá věž Eggerturm. Tyto otázky zodpoví výstup na vrchol. Při výborné dohlednosti má Seekofel v nabídce totéž co Sandspitze, to jest Hohe Tauern, Schobergruppe, Karnské Alpy, Julské Alpy, Dolomity, Zillertalské Alpy a jiná, méně zvučná horstva. Při omezené vyhlídce jde o vynikající pozorovatelnu nejvyšších vrcholů Lienzer Dolomiten. Především však mohutného masivu Kl.a Gr.Sandspitze. Kříž svým pojetím nepotěší každého. Na druhé straně, ne každý sem stoupá kvůli uměleckým počinům křížových výtvarníků.
Jak to bylo:
Nechtěně avantgardní hodinová lezecká vložka na Kl.Sandspitze obtížnosti II.UIAA a úspěšné dosažení Gr.Sandspitze vyvolává lezecký optimizmus. Asi zvládneme na co sáhneme. Nuže tedy, vyberme si u podvečerního piva, z bezpečí chatové terasy, něco špičatého.
Seekofel nabízí před vrcholem zdánlivě obtížný, ve skutečnosti však lehký terén
Volba je snadná, Seekofel je špičatý v celém svém hřebeni, to bude něco pro nás. Dnes nikdo nespadl, zítra bude výstup hračkou. Ráno vaříme na terase snídani a na nás nečekaně brzy, už kolem půl deváté, začínáme stoupat ovčí stezkou a snadnou sutí. Včasnost je dnes na místě, hrozí zhoršení počasí. Míříme rovnou za nosem do sedla Ödkarscharte. Zde jsme za padesát minut. Následuje navlékání sedáků a nasazování přileb. Úvodní, téměř vodorovný hřeben, se po chvíli mění v zajištěné výšvihy a následné ztráty výšky. Přichází zajímavé pasáže exponovaných skalních ploten bez členitosti. Krásné lezení na tření, perfektně zajištěné. Příjemná horská zábava nás přivádí pod mohutnou věž Eggerturm. Všichni volíme jižní traverz věže. Za věží se setkáváme se sestupující dvojicí Rakušanů (snad), kteří nám sdělují, že zbytek výstupu je lehký. Mají pravdu, čeká nás jen snadné lezení a chodecký závěr výstupu. V 11 hodin, 30.srpna 2012, jsme na vrcholu Seekofelu. Nerezový kříž je fotogenický, ve svých tvarech však poněkud nestřídmý. Vkus máme každý jiný, takže dosti stran kříže. Výstup byl zajímavý, s několika mírně silovými úseky, kvalita zajištění perfektní. Škoda jen, že mraky nenabízí mnoho rozhledů. Blízká Sandspitze se objevuje a mizí, její mohutnost je i přes oblačnost patrná. Odsud je zřejmé, že včerejším výstupem na oba její vrcholy jsme rozhodně přinesli krásný dárek svým vzpomínkám. Podmračený Seekofel opouštíme po půl hodině. Sestup probíhá snadněji, silových úseků je méně, slunce s námi koketuje jako při výstupu. Máme štěstí, zatím žádná dramatická změna počasí nehrozí. Na opalování to sice není, odpočinkové posezení v Ödkarscharte však uspěchávat nemusíme. Před třetí hodinou jsme na terase chaty. Dle předpovědi počasí má být zítra hnusně. Někteří nenapravitelní optimisté hledají v itineráři další objekt zájmu. Solidárně beru účast na beznadějné tvorbě výstupového plánu pro následující den. Matratzenlager je téměř prázdný, jídelna je pro nedostatek hostů zavřená. Večerní kostky tedy hrajeme v Gaststube, paní chatařka nám pro ten účel přináší speciální podnos s plstěnou výstelkou. Seznamujeme se, dnes již podruhé, s likérem "Paracelsus". Venku prší,
Zpátky v sedle Ödkarscharte
jdeme si tedy užít poslední spaní v Matratzenlageru. Noc je deštivá, ráno se otevřeným oknem dovnitř dere mrak. Je pátek, 31.srpna a psí počasí. Nezbývá než ukončit zdejší úspěšný pobyt a jet domů. Předtím však musíme zdolat několik nepříliš radostných nezbytností. Shledat se se svými věcmi, pokusit se dostat všechny do batohu, zaplatit účet a sestoupit mezi kapkami na parkoviště u Dolomitenhütte. Vyúčtování přináší rozpaky chatařčiny a náš údiv. Protože jsme si vařili sami a nebrali chatový "Verpflegung", musíme zaplatit za užívání infrastruktury 2,5€ na osobu a den. Co už teď, vyvlastnit německým majitelům Karlovarskou chatu, na to je dnes pozdě. Taková pitomost nám nemůže pokazit krásné zdejší zážitky. V dešti sestupujeme mezi stády ovcí k autu na téměř prázdném parkovišti. V tomto nečasu by se dalo vyjet na parkoviště zdarma, závora u Gasthofu Kreithof je nahoře, v mýtné budce nikdo není. Míříme na Spittal an der Drau. Po cestě nakupujeme ve venkovské Bille likér Paracelsus, který nás zaujal na Karlsbader Hütte. Další cesta se odvíjí bezpečně jen díky našemu výbornému řidiči. Místy prší natolik intenzivně, že se nad silnicí vznáší neprůhledná vrstva vodní tříště z kol aut. Petr svým umem a postřehem všechna nebezpečenství odvrátil. V lijáku přebíháme spletité parkoviště Raststation Wörthersee a dáváme si pozdní oběd v Burger Kingu. Chilli Cheese Nugets mají svůj tradiční říz, chce to dvě porce. Ve Vídni ztrácíme dobrou půlhodinu, je Stau. Mikulovem projíždíme za tmy a kolem deváté se zastavujeme na večeři ve Spálené hospodě, kousek před Novomlýnskými nádržemi. Hospoda naštěstí není na uhel a večeře ještě podávají. Mezi Brnem a Vyškovem opravují dálnici, několik kilometrů se jen popojíždí. Poslední cestovní nástrahou, a to půlnoční, je stádo daňků před Rusavou.
Upozornění:
Tato stránka je dokumentací osobní zkušenosti, rozhodně není návodem. Vaše bezpečnost spočívá ve vašich rukou, vaše rozhodování musí vždy vycházet ze stavu terénu, povětrnostních podmínek, úrovně vašich schopností a fyzického stavu.
Doporučení:
Nepodceňujte nutnost dlouhodobé technické přípravy před "velkou akcí" - výzbroj, s níž neumíte zacházet, je zbytečnou zátěží a ještě vás ohrozí, terén vás zaskočí svými nároky na váš um. Máte-li pocit dobrodružství, jste za hranicí svých schopností.