Po nedělním, velmi zdařilém výstupu na Schrankogel (3497mnm), sestupujeme v pondělí 3.9.2007 dopoledne v krásném počasí z Amberger Hütte na parkoviště v Griesu, kde přebalujeme batohy, sumarizujeme utrpěné ztráty (spací pytel a j.) a loučíme se s odjíždějícím Vojtou kávovým dýchánkem. Následuje přejezd Gries - Vent, parkoviště pod Doppelsesselbahn Wildspitze. Buď máme štěstí, nebo se parkoviště stalo opět neplaceným, v každém případě k naší spokojenosti nikdo nepožaduje parkovné. S poledním sluncem nad hlavou doplňujeme obsah batohů na dva až tři dny a přidáváme sedací úvazky, karabiny, mačky, cepíny a lano. Máme v úmyslu prohlédnout si z blízka vrcholové partie Hochvernagtspitze, Fluchtkogelu a navštívit nedaleký Brandenburger Haus. V panujícím počasí se zdá být vše snadné a jasné. A na hezké počasí, nutnou to podmínku výstupové pohody, máme dlouholetý patent. Prvního drobného varování, že letos nebude vše dle našich představ, se nám dostalo u dolní stanice nákladní lanovky na Vernagthütte - lanovku mají sice dole, usilovné točení kličkou telefonu však zůstává bez odezvy. Číslo chatařova mobilu, zde nabízené, má podivný počet číslic. Vše řeší zjištění, že mobily nemají ani čárku. Takže batohy se nesvezou. Dobře jim tak, to mají za to, že jsou těžké! Mírně pokleslá mysl dostává další zátěž při pohledu na zatahující se oblohu. Kdybychom věděli, co nás čeká v dalších dnech, velice bychom si vážili pouhého zamračena. Ani takto získaný optimismus by nám však dlouho nevydržel. Při obkružování travnatého úbočí Platteibergu, stále ještě nalehko v tričku, potkáváme zdejšího Kukulína, který nemaje po ruce vrbu, sděluje své tajemství nám - bude sněžit a sněžit. A mrznout a foukat. Raději to neslyšet, naše smělé plány ztrácejí své jasné obrysy. Jedině představa, že snad nemá pravdu, umožňuje další postup, naštěstí snadný. První panorama za ohybem Platteibergu: Fluchtkogel + Vernagthütte + Hochvernagtspitze, to vše v posledních zbytcích slunečního svitu, posiluje přesvědčení - "určitě nás valil". Vernagthütte má asi jediné výrazné negativum, a to, že ji vidíte z velké dálky a chata nemá žádnou snahu přibližovat se k návštěvníkům. Příjemná partie téměř vodorovného traverzu k lávce přes Vernagtbach ubíhá pohodlně, nutí nás však svým studeným průvanem z Vernagtferneru ke změnám v oblečení. Závěrečný stoupák, tak zvaná "půlhodinka" od lávky k chatě, se řádně pronese. Batohy rychle těžknou, ať se stihnou pomstít za tu lanovku. Stihly to. Petr však mezitím pro nás získal ten nejlepší Lager z celé chaty, pět a pět matrací nad sebou plus terno místnosti - obývací kout s lavicemi a dvěma stoly. Tady se dá žít dlouho, ještě aby topili. Topí tak, až někteří chtějí větrat. Místnost se nachází zdánlivě ve sklepě, jde však jen o první dojem, druhé dveře Lageru totiž vedou přímo na boční terasu chaty. Dveře jsou dvojité a mezidveřní prostor, připomínající hlubokou niku, se ihned stává horolezeckou kuchyňkou, lepší než na Brnčalce. Po večeři krátce karty, zítra máme v plánu Fluchtkogel. V noci poprvé slyšíme intenzivní zvonivé zvuky, prý ovce. V úterý ráno za okny bílá tma a vichřice. Nezvoní ovce, to jen vichr vibruje lankem vlajkového stožáru. Na teploměru -7°C, barometr nehezky dole. Naštěstí máme svou nikovou kuchyňku, na terase by se vařič dlouho nezdržel. Začíná úterní karetní maraton, přerušovaný občas lovením mobilního signálu na blízké moréně. Náš pilný SMS meteozpravodaj, Oldřich, má pro nás setrvale jen to nejhorší. Venku čina, že by psa nevyhnal - obě místní psiska jsou daleka toho, aby vylézala z boudy. Až do večera dovolená typu - kupte si medvídka mývala. Ráno bude jistě hezky, zajdeme na ten Fluchtkogel a ve čtvrtek si dáme Hochvernagtspitze. Plán tedy pružně přizpůsobujeme okolnostem a jdeme spát. V noci zase zvoní stožár, to asi vichr přinese hezké počasí. Noc na to byla zřejmě krátká, ve středu ráno panuje venku stále hnusné počasí, a to -9°C, bílá mela a supervichr. Dva dny lenošení, toť poněkud příliš, dospěli jsme tedy k radikálnímu rozhodnutí - dopoledne vyrazíme na procházku směrem k Hochvernagtspitze, odpoledne si projdeme nástup na Guslarferner. Morénu směrem k Vernagtferneru lze sledovat i ve vířícím sněhu, potíže však dělají nárazové změny rychlosti větru, bojujeme s tím ve vzájemné součinnosti. Námraza v obličeji nás vrací do chaty. Jinovatku z nás spolehlivě odstraňuje horká polévka a čaj. Pak trocha lenošení a jdeme se podívat na Guslarferner. Moréna, po které jdeme tentokrát, je ukryta před nejhorším větrem masivem Hintergraslspitze, takže se poměrně lehce za hodinu dostáváme k výraznému orientačnímu bodu - ombrometru. Od něj pokračujeme ještě půl hodiny k okraji Guslarferneru. Pak se závějemi vracíme pod výraznou muldu v úbočí předvrcholu Hintergraslspitze a svižně na ni vystupujeme. Tato kóta, zřejmě beze jména, na úrovni 3000mnm, se pro nás stává náhradním vrcholem za Fluchtkogel. V panující bílé tmě a nárazovém vichru, bez výhledu do sedla Ob. Guslarjoch, se nelze pouštět do orientačních experimentů na Guslarferneru. Po návratu do tepla chaty zjišťujeme, že příští den ráno, tedy ve čtvrtek 6.9.07, musíme opustit Vernagthütte. Na tom nájemce chaty, Martin Scheiber, neochvějně trvá. DAV Würzburg, má zde od 6.9. do 9.9. Sektionsfahrt. Celou středu se chata gruntuje a já si představuji, že po příchodu výboru würzburgského oddílu dojde na postřižinovské "Musíte se snažit, pane správče. Víte, my jsme správní rada, taky bychom vás mohli vyhodit... A to uhlí ať se neuklízí. Ať je vidět, že na něj máme." Nucený odchod mírně komplikuje náš úmysl vyčkat, zda nám dá počasí v samotném závěru našeho pobytu výstupovou šanci. Možné řešení nabízí výstup na Fluchtkogel a sestup na Brandenburger Haus. Čtvrteční ráno nás vítá slunečním přísvitem shora, vichřice však neustává. Zvířený sníh neslibuje pro případný pokus o nalezení průstupu Guslarfernerem nic dobrého. Zahajujeme tedy sestup do Ventu. Sestup není obtížný, cesta je dobře patrná, jen místy jsou návěje. Na úbočí Platteibergu se k nám na chvíli přidává skupinka namrzlých ovcí. Nad Rofenem se naskýtá pohled na vystupující výpravu občanů města Würzburg. Jejich formace shora připomíná prospektory pod Chilkootským průsmykem, 100 let po vytěžení zlata na Klondike. Kvůli takové hrstce jsme museli odejít? DAV Würzburg asi nebude silný oddíl. No, chatu mají prázdnou, snad se jim jejich "sekční jízda" vydaří. Parkoviště ve Ventu nás vítá zasněženými auty a sychravým přítmím. Jaký to rozdíl ve srovnání s pondělním slunečnem. Krátká porada v duchu - co teď - a jedeme vyzkoušet ubytovací ochotu Doris Grüner. Stanování v kempu neláká nikoho z nás. Petr obratně přesvědčil paní domácí a jdeme do Naturcampingu. Ne však stavět stany, pro panující počasí a nový optimizmus zde nabízejí Glühwein v množství větším než malém. V útulném, novém interiéru Naturcampingu se na přípravu ubytování v Alpenrot čeká velmi snadno a ochotně. Večer teplá sprcha a konzumace všech pochutin, které nám tak často chyběly na chatách. A nezávazný závazek: již nikdy více slova typu "mám všeho hodně, jenže dole v autě". Bohatými zásobami se na chatě nepřízni počasí a dlouhé chvíli čelí snáze nežli kouskem okoralého chleba.