Po pondělním sestupu z Hochkönigu nocujeme ještě jednou na neobyčejně příjemné soukromé chatě Mitterfeldalm. Našemu mladému marodovi se během dvou dnů odpočinku navrátil jiskrný zrak i veselá mysl, takže po snídani chutě sestupujeme na parkoviště horského hotelu Arthur Haus. Placená závora neumí zjistit délku parkování a vyžaduje i po třech dnech stání jen jednodenní poplatek 2,50 Euro - příjemné to zjištění. Spouštíme se do Mühlbach am Hochkönig a vydáváme se přes Saalfelden am Steinernes Meer, Lofer a Steinpass do Ramsau am Berchtesgaden. Při hledání parkoviště Wimbachbrücke poněkud tápeme, zajíždíme zbytečně do Ramsau, nakonec jsme úspěšní a zabíráme poslední volné místo na horním parkovišti přímo na značené cestě č.441. V parkovacím automatu pořizujeme za 5 Euro lístek na 48 hodin stání, přebalujeme batohy a okolo 14. hodiny vyrážíme za slunečného počasí na Watzmannhaus. Na malebném Stubenalmu pauza, fotografování koní a jiných pozoruhodností. Další pauzu volíme na Falzalmu. Zde fotografování malého Watzmanna a Watzmannových dětí. Závěrečný "dřevěný" chodník nás svižně zvedá až na travnaté sedélko před chatou, ještě jedno zakopnutí před zraky vysedávajících pozorovatelů a jsme na terase Watzmannhausu. Lidí jako máku, chata je však bezedná. U horní stanice nákladní lanovky zakládáme horolezeckou kuchyňku a večeříme. Následuje pracné získávání míst u stolu a obvyklé večerní hraní karet. Ráno si pospíme do 7:00 a v 8:30 zahajujeme výstup na Hocheck. Zde jsme v 10:30. Z okna dřevěného přístřešku se vyklání postarší člen klubu přátel Watzmanna a hlásí: "já su ze Šumperka a su tu s Josefem ze Salzburgu už podruhé". Počasí máme skvělé, času habaděj. A tak hodinu vysedáváme a pozorujeme nástup této přívětivé dvojice do hřebenovky na Mittelspitze. Orientálně vyhlížející Josef obratně mizí v úvodní propasti, Šumperák bodře oznamuje: "du na to, trochu se bojim". V 11:30 se vydáváme na Mittelspitze. Úvodní úsek je exponovaný a členitý, jištění má však v perfektním stavu. Následující hřebenové partie jsou již snažší, přesto však vzdušné. Ve 12:15 (středa 10.9.2008) jsme bez výraznějších těžkostí na vrcholu a pozorujeme lodní ruch na hladině Königssee. Příchozí, sympaticky ochotný klučina, nám pořizuje vrcholová fota všemi fotoaparáty, co máme. Na Südspitze pokračovat nehodláme, s ohledem na další nocleh na Watzmannhausu by to nebylo praktické. Ve 12:45 zahajujeme návrat, za 45 minut jsme zpátky na dřevěné rampě Hochecku. Počasí nám stále přeje, času máme stále habaděj a tak zase hodinu vysedáváme. A dáváme si dodatečnou vrcholovku za Mittelspitze, tam se to z bezpečnostních důvodů nehodilo. Protilehlý Kehlstein (Orlí hnízdo) máme 800 metrů pod sebou. Blízké Steinernes Meer jsou jako na dlani, dominují Schönfeldspitze, kterou jsme z časových důvodů museli odložit na jindy, a oblíbená hřebenovka Saalfeldener Höhenweg = Peter Wiechenthaler Hütte + Persailhorn + Mitterhorn + Docken + Breithorn + Riemannhaus. Daleké výhledy jsou lehkým oparem omezeny na vzdálenost asi 30 km, přesto však spolehlivě rozeznáváme Matras Haus na vrcholu Hochkönigu. Ve 14:30 zahajujeme sestup a okolo čtvrté jsme na Watzmannhausu. Místa na hraní karet a zakázanou konzumaci přinesených pochutin včetně rozjařujících nápojů tentokrát získáváme poměrně snadno. Ráno si, jako ostatně vždy, pospíme, je vyzkoušen "mitgliederovský" Teewasser, v klidu posnídáme a jdeme dolů. Kávový dýchánek na Mitterkaseralmu musel být přesunut z důvodu hrozící inzultace na skrytý palouk u dolní stanice nákladní lanovky. Nic naplat, náboženské cítění nutno respektovat. A český horal s hořícím vařičem v národním parku má ve světě nevalné renomé. K autu docházíme půl hodiny před vypršením parkovacího limitu a přesouváme se do příjemného kempu Grafenlehen v Schönau am Königssee. Blízkost jezera velí k lodní vyjížďce s trumpetovou ozvěnou. Vystupujeme v přístavu St. Bartolomä. Zde návštěva minimuzea, jehož nejzajímavějším exponátem se jeví preparované mládě lidožravého písečného červa, známého pod názvem Olgoj Chorchoj. Bližší prozkoumání popisky exponátu však přináší rozčarování, jde o model jakési místní zelené žížaly 40x zvětšené. Kromě efektního kostela svatého Bartoloměje si obhlížíme v lesíku skrytou Watzmann-Ostwand-Hütte s těmito parametry:
Schlafplätze Matratzenlager - 40
Sommersaison - April bis Oktober, nur für Watzmann Ostwand Begeher
Wintersaison - nur einmalige Nächtigung
Schlüssel beim Wirt von St. Barth.
Pátek, poslední den týdenní akce, věnujeme výstupu na blízký Kehlstein (1837 mnm) s horní, originálně zachovanou částí nechvalně proslulého Orlího hnízda - Kehlsteinhausem. Z kempu jedeme do Berchtesgadenu, držíme směr Salzburg, u kostela odbočujeme vpravo a stoupáme k autobusovému stanovišti Abfahrtsstelle Kehlstein. Míjíme stanoviště i přilehlé placené parkovací plochy a zastavujeme po několika stech metrech na parkovišti neplaceném, nad nímž se nachází mýtnice horské silnice Hohenringstrasse. Tady drobná, ale temperamentní diskuse o směru výstupu. Nad cestou přes Ofner Boden s převahou vítězí využití úvodní části Fahrstrasse zum Kehlstein. Vracíme se tedy k mostu, přes který jezdí autobusy a přes příkop vybíháme vzhůru. Po necelé půlhodince se setkáváme s cestou od Ofner Boden. Úzká asfaltová silnice strmě stoupá a spoustou vratných zatáček zdolává zdánlivě nepřekonatelnou vysokou vápencovou stěnu, na níž stojí Kehlsteinhaus. Po hodině a půl jsme na horní točně autobusů. Viditelnost se rychle zhoršuje, spěšně tedy fotografujeme prapodivný hotel dole na Obersalzbergu, postavený v místech, kde stávala spodní budova Orlího hnízda - Berghof. Osvěženi pivem snadno za čtvrt hodiny vybíháme na Kehlstein. Viditelnost téměř nulová, pořizujeme fota u vrcholového kříže s protěží a pociťujeme zadostiučinění z toho, jak bídně skončil jeden z největších světových dacanů. Kopec je to jinak pěkný, za padouchy nemůže, jen si to u nás trochu rozlil svým počasím. Sestupujeme a vydáváme se do Salzburgu. Na exitu Flughafen se tradičně posilňujeme v Burger King. Na exitu Nord podjíždíme dálnici směrem na Braunau a vjíždíme do kempu Kasern. Zde se zahledíme zkoumavě na deštivé nebe, zamyslíme se nad hloubkou kaluží na ploše pro stany a po zralé úvaze vyrážíme kolem šesté večer domů. Pestrý horský týden nám předložil situace vídané i neobvyklé. Vše jsme zvládli ku všeobecné spokojenosti. Skvělé byly zážitky i my. A nikdo nezlobil, dokonce ani já ne (skoro). Musime se pochválit, to za nás nikdo neudělá.