Watzmann  2713 m
Berchtesgadener Alpen    Německo
Jak na to:
Nejvhodnější základnou pro výstup je chata Watzmannhaus (1930 mnm,DAV München).
Zatím evidentně nebloudíme
Příjezd: Linz - Salzburg - Berchtesgaden, dále směr Ramsau bei Berchtesgaden. Pozor: Nezajíždět až do samotného Ramsau, sledovat nalevo od silnice tekoucí Ramsauer Ache až do místa, kde se do ní vlévá mléčný potok Wimbach, přejet po mostě Ramsauer Ache a skončit na parkovišti Wimbachbrücke / Wimbachklamm, které leží nad potokem v ústí doliny Wimbachtal. Zde začíná nejkratší přístup na Watzmannhaus po značené cestě č.441. Nezapomeňte však před odchodem na parkovné 2,50Euro / 24hod, parkovací automat vydává i vícedenní parkovací lístky za odpovídající násobek 2,50 Euro. Pro pobyt v dolině se polohou (10 minut pěší chůze od přístaviště jezera Königssee) a dobrou úrovní nabízí Camping Grafenlehen v Schönau am Königssee. Základní orientace v místopisu viz: KOMPASS 794 - Berchtesgadener Land, Königssee. Lokální předpověď počasí pro Berchtesgaden. Informace o aktuálním vývoji počasí můžete získat telefonicky v českém jazyce na ALPY-INFO.
Výstup:
Dosažení Watzmannhausu velice usnadní a urychlí bedlivé sledování občasných směrovek, výstup se dlouho odvíjí
Pozdní odpoledne,Watzmannhaus dosažen
po spleti lesních cest sjízdných autem a lze snadno chytit faleš. Přibližně za hodinu dorazíte na idylickou pastvinu koní a krav, Stubenalm. Jste-li tu výrazně dříve než za hodinu, doporučuji znesnadnit si další postup pivem, které vám majitel stavení na Stubenalmu ochotně prodá. Další cesta už se odehrává v příjemných půlhodinových taktech. V prvním minete spodní stanici nákladní lanovky Watzmannhausu a v zápětí následuje Mitterkaseralm, zdaleka už ne tak idylický jako Stubenalm. Zde si můžete dát další pivo, pozor však na přilehlá Boží muka, majitelka Almu je velice citlivá na vysedávání v jejich blízkosti. V dalším taktu následuje Falzalm. Tady můžete v případě nouze přespat ve zdejším jednoduchém dřevěném útulku. Pokud je dobré počasí, nezapomeňte na Falzalmu zvednout zrak, jste totiž pod velmi atraktivním seskupením Klein Watzmann + 5 Watzmannkinder. Starý Watzmann byl věru plodný otec. Poslední půlhodinová epizoda se vine v serpentinách výšvihu k chatě. Ve chvíli čelního vizuálního kontaktu vás chata překvapí svými obřími rozměry, Matratzenlager nabízí 164 míst, což je dobré zjištění - určitě vás ubytují. Dalším překvapením, tentokrát neradostným, je stoupající terén k zápraží. Zdá se, že stavitelé horských chat trpěli stejným
Horolezecká kuchyňka založena
zlozvykem, a to situovat před své dílo závěrečný trhák. Jste tedy pod Watzmannem a nezbývá než vzít na vědomí jeho stavbu. Jde o hřebenový útvar se třemi dominantami. První je Hocheck (2651mnm), následuje nejvyšší Mittelspitze (2713mnm) a hřeben z jihu uzavírá Südspitze (2712mnm). Pokud jste si ráno přivstali a jste zdatní horalé, můžete chatu vynechat a zamířit rovnou do nekonečných suťových zákrut Hochecku a vzdušných hřebenových partií. Tato varianta, šetřící čas (nikoliv však vás), je znesnadněna 1300 výškovými metry, které už máte z parkoviště za sebou. Varování pro horaly běžných parametrů: Pokud míříte na nejvyšší vrchol, Watzmann - Mittelspitze, máte před sebou díky hřebenovým ztrátám výšky ještě přibližně 900 výškových metrů. Nejjižnější vrchol, Watzmann - Südspitze, vám svým hřebenem dalších dobrých 100 metrů převýšení přidá. Doporučeníhodná strategie spočívá v podvečerním příchodu na chatu a přespání zde. Příští den budete svěží a Watzmann bude tou pravou radostí, kterou si vychutnáte.
Je ráno, jdeme na to
Obvykle jsou udávány tyto časové relace: Watzmannhaus - Hocheck 2,5 hodiny, Hocheck - Mittelspitze 1hodina, Mittelspitze - Südspitze 2 hodiny. Výstup na Hocheck je veden chodeckým terénem, jde jen o zkoušku trpělivosti, neboť má dva předvrcholy. Těsně za vrcholem Hochecku je k dispozici zbrusu nový dřevěný přístřešek; v případě náhlé nepřízně počasí se do něj vejde odhadem 20 západoněmeckých soudruhů. Následuje dřevěná startovací rampa, která vás vrhne do úvodní propasti vzdušného a rozeklaného hřebene na Mittelspitze. Tady přijde místy vhod sedací úvazek a ferratový set. Pozor však, u přístřešku je jasné varování, že nejde o klasický Klettersteig, tedy o cestu s průběžným jištěním. Časté jsou velmi exponované úseky bez možnosti jištění. Charakter se podobá některým hřebenovým partiím slovenských Roháčů, nebo polské tatranské hřebenovky Orla perč, obtížnost díky pomůckám nepřesahuje stupeň I UIAA. Přechod Mittelspitze - Südspitze má stejný stupeň obtížnosti, je však dvakrát delší. Mimozemšťana zaujme možnost absolvovat Watzmanna okružně a v jednom dni, tedy s výstupem přes Watzmannhaus, sestupem přes Wimbachgrieshütte a návratem dolinou Wimbachtal na parkoviště Wimbachbrücke. Při trvání sestupu ze Südspitze na Wimbachgrieshütte 4 až 5 hodin a průchodu dolinou Wimbachtal další 2 hodiny jde o "třešňový výlet", trvající od auta k autu 14 hodin.
Praktická poznámka: Celý masiv je vápenec, takže velký pozor na mokrou skálu!!
Hocheck. Následovat bude vzdušná Mittelspitze
Vybavení:
Sedací úvazek, ferratový set, může se hodit přilba.
Vrcholová pozitiva:
Seskupení Hocheck - Mittelspitze - Südspitze - Kl. Watzmann - Watzmann Kinder je impozantní při pohledu ze všech stran, nejvíce však zaujme z hladiny Königssee při relaxační projížďce po úspěšném výstupu na některého z Watzmannů. Hradba Ost Flanke Watzmann, která se zvedá nad kostelem St. Bartolomä, je vyhledávaným horolezeckým oříškem s lezeckými cestami v délce 2 až 3 kilometry. Eldorádem pro vysokohorského turistu je však vrcholový hřeben, který nabízí hloubkové pohledy na Königssee a Obersee o 2100 metrů níže. Horizontálně nejvíce zaujmou přilehlé Steinernes Meer s matterhornskou Schönfeldspitze (2653 mnm) a 20 km vzdálený rozlehlý masiv Hochkönig se zbytky náhorního ledovce Übergossene Alm.
Jak to bylo:
Po pondělním sestupu z Hochkönigu nocujeme ještě jednou na neobyčejně příjemné soukromé chatě Mitterfeldalm. Našemu mladému marodovi se během dvou dnů odpočinku navrátil jiskrný zrak i veselá mysl, takže po snídani chutě sestupujeme na parkoviště horského hotelu Arthur Haus. Placená závora neumí zjistit délku parkování a vyžaduje i po třech dnech stání jen
Lezeme "navážno"
jednodenní poplatek 2,50 Euro - příjemné to zjištění. Spouštíme se do Mühlbach am Hochkönig a vydáváme se přes Saalfelden am Steinernes Meer, Lofer a Steinpass do Ramsau am Berchtesgaden. Při hledání parkoviště Wimbachbrücke poněkud tápeme, zajíždíme zbytečně do Ramsau, nakonec jsme úspěšní a zabíráme poslední volné místo na horním parkovišti přímo na značené cestě č.441. V parkovacím automatu pořizujeme za 5 Euro lístek na 48 hodin stání, přebalujeme batohy a okolo 14. hodiny vyrážíme za slunečného počasí na Watzmannhaus. Na malebném Stubenalmu pauza, fotografování koní a jiných pozoruhodností. Další pauza je na Falzalmu, zde fotografování malého Watzmanna a Watzmannových dětí. Závěrečný "dřevěný" chodník nás svižně zvedá až na travnaté sedélko před chatou, ještě jedno zakopnutí před zraky vysedávajících pozorovatelů a jsme na terase Watzmannhausu. Lidí jako máku, chata je však bezedná. S OeAV Mitgliedskarte získáváme štandy v Matratzenlageru za 10 Euro / noc. U horní stanice nákladní lanovky zakládáme horolezeckou kuchyňku a večeříme. Následuje pracné získávání míst u stolu a obvyklé večerní hraní karet. Ráno si pospíme do 7:00 a v 8:30 zahajujeme výstup na Hocheck. Zde jsme v 10:30. Z okna dřevěného přístřešku se vyklání postarší člen klubu přátel Watzmanna a hlásí: "já su ze Šumperka a su tu s Josefem ze Salzburgu už podruhé". Počasí je skvělé, času máme habaděj, a tak hodinu vysedáváme a pozorujeme nástup této přívětivé dvojice do hřebenovky na Mittelspitze. Orientálně vyhlížející Josef obratně mizí v úvodní propasti, Šumperák bodře oznamuje: "du na to, trochu se bojim". V 11:30 se vydáváme na Mittelspitze. Úvodní úsek je exponovaný a členitý, je však perfektně jištěn.
Jsme na Mittelspitze a je prima počasí
Následující hřebenové partie jsou již snažší, přesto však vzdušné. Ve 12:15 (středa 10.9.2008) jsme bez výraznějších těžkostí na vrcholu a pozorujeme lodní ruch na hladině Königssee. Příchozí, sympaticky ochotný klučina, nám pořizuje vrcholová fota všemi fotoaparáty, co máme. Na Südspitze pokračovat nehodláme, s ohledem na další nocleh na Watzmannhausu by to nebylo praktické. Ve 12:45 zahajujeme návrat, za 45 minut jsme zpátky na dřevěné rampě Hochecku. Počasí je stále skvělé, času máme stále habaděj a tak zase hodinu vysedáváme. A dáváme si dodatečnou vrcholovku za Mittelspitze, tam se to z bezpečnostních důvodů nehodilo. Protilehlý Kehlstein (Orlí hnízdo) máme 800 metrů pod sebou. Blízké Steinernes Meer jsou jako na dlani, dominují Schönfeldspitze, kterou jsme z časových důvodů museli odložit na jindy, a oblíbená hřebenovka Saalfeldener Höhenweg = Peter Wiechenthaler Hütte + Persailhorn + Mitterhorn + Docken + Breithorn + Riemannhaus. Daleké výhledy jsou lehkým oparem omezeny na vzdálenost asi 30 km, přesto však spolehlivě rozeznáváme Matras Haus na vrcholu Hochkönigu. Ve 14:30 zahajujeme sestup a okolo čtvrté jsme na Watzmannhausu. Místa na hraní karet a zakázanou konzumaci přinesených pochutin včetně rozjařujících nápojů tentokrát získáváme poměrně snadno. Ráno si, jako ostatně vždy, pospíme, je vyzkoušen "mitgliederovský" Teewasser, v klidu posnídáme a jdeme dolů. Kávový dýchánek na Mitterkaseralmu musel být přesunut z důvodu hrozící inzultace na skrytý palouk u dolní stanice nákladní lanovky. Nic naplat,
Na výletě u sv. Bartoloměje
náboženské cítění nutno respektovat. A český horal s hořícím vařičem v národním parku má ve světě nevalné renomé. K autu docházíme půl hodiny před vypršením parkovacího limitu a přesouváme se do příjemného kempu Grafenlehen v Schönau am Königssee. Blízkost jezera velí k lodní vyjížďce s trumpetovou ozvěnou. Vystupujeme v přístavu St. Bartolomä. Zde návštěva minimuzea, jehož nejzajímavějším exponátem se jeví preparované mládě lidožravého písečného červa, známého pod názvem Olgoj Chorchoj. Bližší prozkoumání popisky exponátu však přináší rozčarování, jde o model jakési místní zelené žížaly 40x zvětšené. Kromě efektního kostela svatého Bartoloměje si obhlížíme v lesíku skrytou Watzmann-Ostwand-Hütte s těmito parametry:
Schlafplätze Matratzenlager - 40
Sommersaison - April bis Oktober, nur für Watzmann Ostwand Begeher
Wintersaison - nur einmalige Nächtigung
Schlüssel beim Wirt von St. Barth.

Pátek, poslední den týdenní akce, věnujeme výstupu na blízký Kehlstein (1837 mnm) s horní, originálně zachovanou částí nechvalně proslulého Orlího hnízda - Kehlsteinhausem. Z kempu jedeme do Berchtesgadenu, držíme směr Salzburg, u kostela odbočujeme vpravo a stoupáme k autobusovému stanovišti Abfahrtsstelle Kehlstein. Míjíme stanoviště i přilehlé placené parkovací plochy a zastavujeme po několika stech metrech na parkovišti neplaceném, nad nímž je mýtnice na horské silnici Hohenringstrasse. Tady drobná, ale temperamentní diskuse o směru výstupu. Nad cestou přes Ofner Boden s převahou vítězí využití úvodní části Fahrstrasse zum Kehlstein. Vracíme se tedy k mostu, přes který jezdí autobusy a přes příkop vybíháme vzhůru. Po necelé půlhodince se setkáváme s cestou od Ofner Boden. Úzká asfaltová silnice strmě stoupá a spoustou vratných zatáček zdolává zdánlivě nepřekonatelnou vysokou vápencovou stěnu, na níž stojí Kehlsteinhaus. Po hodině a půl jsme na horní točně autobusů. Viditelnost se rychle zhoršuje, spěšně tedy fotografujeme prapodivný hotel dole na Obersalzbergu, postavený v místech, kde stávala spodní budova Orlího hnízda - Berghof. Osvěženi pivem snadno za čtvrt hodiny vybíháme na Kehlstein. Viditelnost téměř nulová, pořizujeme fota u vrcholového kříže s protěží a pociťujeme zadostiučinění z toho, jak bídně skončil jeden z největších světových dacanů. Kopec je to jinak pěkný, za padouchy nemůže, jen si to u nás trochu rozlil svým počasím. Sestupujeme a vydáváme se
Kehlstein 1837 m
do Salzburgu. Na exitu Flughafen se tradičně posilňujeme v Burger King. Na exitu Nord podjíždíme dálnici směrem na Braunau a vjíždíme do kempu Kasern. Zde se zahledíme zkoumavě na deštivé nebe, zamyslíme se nad hloubkou kaluží na ploše pro stany a po zralé úvaze vyrážíme kolem šesté večer domů. Pestrý horský týden nám předložil situace vídané i neobvyklé. Vše jsme zvládli ku všeobecné spokojenosti. Skvělé byly zážitky i my. A nikdo nezlobil, dokonce ani já ne (skoro). Musime se pochválit, to za nás nikdo neudělá.
Upozornění:
Tato stránka je dokumentací osobní zkušenosti, rozhodně není návodem. Vaše bezpečnost spočívá ve vašich rukou, vaše rozhodování musí vždy vycházet ze stavu terénu, povětrnostních podmínek, úrovně vašich schopností a fyzického stavu.
Doporučení:
Nepodceňujte nutnost dlouhodobé technické přípravy před "velkou akcí" - výzbroj, s níž neumíte zacházet, je zbytečnou zátěží a ještě vás ohrozí, terén vás zaskočí svými nároky na váš um. Máte-li pocit dobrodružství, jste za hranicí svých schopností.