Sněhy na Schmidt - Zabierow Hütte
Loferer Steinberge    Rakousko
Jak na to:
Nejsnažší výstup na Schmidt - Zabierow Hütte (1966mnm, majetek DAV Passau) nabízí parkoviště v Loferer Hochtal. Příjezd: Linz - Salzburg - Bad Reichenhall - Lofer. Kruhový objezd v Loferu opusťte druhou odbočkou
Nackter Hund
ve směru na Innsbruck. Po 1400 metrech, za autobusovou zastávkou, odbočte vlevo. Pozor nepřejet, jinak se ocitnete znovu na silnici 178, kterou jste opustili před Loferem. Po odbočení nedbejte zákazu vjezdu (pro zájemce o Schmidt-Zabierow Hütte zákaz neplatí) a pokračujte dva kilometry až k parkovišti - dál sjízdná cesta nevede. V závěru doliny se vpravo od cesty nachází rozsáhlý vojenský objekt. Za dobré viditelnosti můžete z Loferu a Loferer Hochtal při troše pozornosti zahlédnout chatu. Z parkoviště chata viditelná není. Výstup trvá 2,5 až 3 hodiny, převýšení 1150m. Dalšími výstupovými variantami jsou St. Martin, čas výstupu 3 až 3,5 hodiny, převýšení 1200m, Waidring, čas výstupu 4 až 5 hodin, převýšení 1450m a St. Ulrich, čas výstupu 4 až 5 hodin, převýšení 1300m. Základní orientace viz: KOMPASS 14 - Berchtesgadener Land, turistická mapa Rakouska a nebo mapa Loferer Steinberge. Lokální předpověď počasí pro Loferer Alm. Informace o aktuálním vývoji počasí můžete získat telefonicky v českém jazyce na ALPY-INFO.
Výstup:
Stoupání na chatu začíná nezáživným lesním úsekem podél chmurné skalní stěny Schwarzwand, který přechází ve vysoký a strmý práh s keři a stromy - Unteres Trett. Travnato hlinité pasáže se střídají s hladkými vápencovými úseky a neobyčejně kluzkou výdřevou. Ve 1280 mnm míjíte zbytky staré chaty Steinbergalm, před závěrem stoupání prahu stojí krásně situovaná lavička, za dobrého počasí nabízející efektní výhled na Lofer a protilehlé vápencové vrcholy. Nad prahem následuje pravý traverz travnatým terénem a stoupání skalními stupni Mittleres Trett a Oberes Trett. Nad Oberes Trett, pod Reifhorny, vás rozcestník postaví před volbu. Můžete vystupovat k chatě přímo, spádnicí členitého skalního hřbetu - po dvaceti minutách máte chatu po pravé ruce. Druhá výstupová cesta vede souběžně se stěnou Breithornu. Na úrovni chaty se tato cesta odpoutává nalevo a protisměrně od rokle Gr.Wehrgrube a vystoupá na Falzköpfl, přímo před schody do chaty - od rozcestí třicet minut. Obě varianty jsou značené.
Sněhy na Schmidt-Zabierow Hütte 1
Chata má za sebou zdařilou renovaci, zajímavá úprava prosklením termoskly dělá ze vstupní haly pohodlnou pozorovatelnu Loferu a hor za ním. Matratzenlager pojme 50 zájemců, Zimmerlager 14, což za dobrého počasí v pátek a v sobotu nemusí stačit. Je tedy na místě telefonická rezervace. Rezervace noclehů prostřednictvím mailu není vhodná. Elektrické osvětlení se z úsporných důvodů téměř všude ovládá časovými spínači, takže v noci pozor na náhlou ztrátu orientace. Umývárna nabízí pouze studenou vodu, a to velmi skromně tekoucí. Jde o povrchovou vodu, označenou jako nepitná. Zkušenosti s její konzumací jsou však dobré. Cena 7€ za 1,5l balení minerální vody českého návštěvníka nenadchne, naštěstí však jde o jediné negativum chaty. Nájemkyní je velmi příjemná a nad očekávání hodná Katharina Filzer, exotický člen usměvavého chatového týmu, Šerpa Pasang Gelu, je veselý, ochotný chlapík, zručný kuchař a zdatný horský vůdce. Sušárna se vytápí pouze při spuštěné elektrocentrále. Gaststube má ve svém středu krásně hřející kachlová kamna, u kterých se výborně sedí a suší promočené oblečení. Noc v Matratzenlageru stojí člena OeAV 8€, v Zimmerlageru 11€, nečlen platí dvojnásobek. Mobilní telefony mají k dispozici rakouskou i německou síť, nejlepší signál najdete na terase a u oken orientovaných k Loferu.
Upozornění pro zimní zájemce: Winterraum u chaty se zamyká, přístup pouze přes AV-Schlüssel.
Vybavení:
Pro cestu na chatu postačuje trpělivost, jde o cíl vyhledávaný množstvím výletníků různých národností. Pokud však na chatu nesměřujete za procházkou, hodí se následující vybavení: sedací úvazek, prsní úvazek, ferratový set a přilba.
Pozitiva chaty:
Schmidt-Zabierow Hütte, jediná to chata v rozlohou malém vápencovém pohoří Loferer Steinberge, je situována na vyvýšenině Falzköpfl, a to velmi šťastně, přímo uprostřed prstence nejatraktivnějších vrcholů pohoří. Nejvyšší vrchol, Grosses Ochsenhorn (2513mnm) se dá i s návratem na chatu zvládnout za 4,5 až 5 hodin. Krásná zajištěná
Rozcestník pod Reifhorny
cesta Nackter Hund ze sedla Wehrgrubenjoch na Grosses Hinterhorn (2506mnm) a sestup sedlem Waidringen Nieder k chatě trvá 4,5 až 5 hodin - fotogalerie viz zde. Ve stupnici obtížnosti zajištěných cest má Klettersteig Nackter Hund klasifikaci C/D - D; stupnice viz anglicky / německy. Grosses Reifhorn (2485mnm) a Kreuzreifhorn (2460mnm) spolu sousedí a lze je tudíž absolvovat v rámci jedné túry, s návratem na chatu za 4 až 4,5 hodiny - místy expozice. Nemá-li návštěvník zájem o zajištěnou cestu "Nackter Hund", může vrcholu Grosses Hinterhorn dosáhnout snadněji přes sedlo Waidringen Nieder. A nebo cestou 613 do sedla Wehrgrubenjoch s přechodem na cestu 612 - Nuaracher Höhenweg. V rámci této varianty výstupu na Hinterhorn se nabízí blízký dvouvrchol Östliches (2402mnm) a Grosses (2409mnm) Rothorn. Málokterá horská chata má ve svém bezprostředním okolí tolik výstupových možností. Se dnem odpočinku a nebo sestupu do doliny za účelem doplnění zásob, zabere horská zábava téměř celý týden. Horolezec ocení nepatrnou vzdálenost mezi dekami Matratzenlageru a Hüttenwandem. Stačí pouhá čtvrthodinka a má k dispozici "Hüttenstress", "Invalidentrip", "Inflagranti" a jiné prima možnosti před ranní hygienou. Terasa Schmidt-Zabierow Hütte a zasklená vstupní hala nabízejí "letecký" pohled na městečko Lofer o 1200 metrů níže; velmi efektní záležitost, zejména v nočním osvětlení. Na východě, napravo od Loferu, přitahuje pohled bílá hradba blízkých Berchtesgadener Alpen, a to včetně velmi známého a vyhledávaného vrcholu Watzmann.
Jak to bylo:
Vyjíždíme v sobotu 28.srpna 2010 krátce po šesté a vezeme si velice nepříznivou předpověď počasí. Zatím netušíme, že realita bude mnohem horší nežli prognóza. Ve znojemském Intersparu nakupujeme pečivo, makovce, pršut, pivo a jiné horalovy nezbytnosti a hurá do Rakous. Na 182. kilometru dálnice A1 zastavujeme na oblíbeném Rastplatz Allhaming s plodinovou výzdobou a rumunskými Cikány, vracejícími se po vyhoštění zpět do Francie. Míjíme Salzburg, oko spočine na poutači Burger King a jsme v Německu. U Bad Reichenhall vzdorujeme navigační paní TomTom a za trest bloudíme. Naštěstí všechny cesty vedou buď do Říma a nebo do Loferu. Kruhový objezd v Loferu projíždíme ve vytrvalém dešti, parkoviště v dolině Loferer Hochtal nás zlomyslně vítá lijákem a ponurým šerem. Za těchto okolností doplňujeme předbalené batohy znojemským nákupem poměrně chaoticky, což vyjde najevo až na chatě. Kolem třetí odpoledne vyrážíme jednotlivě podél směrovky s údajem Schmidt-Zabierow Hütte 3,5 Std. na nekonečné putování deštěm. Na co padne krok, to klouže jako mýdlo, pietní připomínka mrtvých pod Schwarzwandem na náladě nepřidá. Intenzivní hodinová bolest ramen mě přinutila, kaluž nekaluž, shodit batoh. Není se čemu divit, batoh se nedávno rekreoval na Spiši s malou Ájou a já jsem zapomněl vrátit popruhům původní délku. Monotónní beznaděj mírně polevuje až na horní hraně Oberes Trett, u rozcestníku pod Reifhorny. Jedna směrovka na Schmidt-Zabierow Hütte nabízí 20min, druhá 50min. Volba je jasná. I když náplast na čísle 20 budí pochybnosti. Krátce před 18. hodinou, důkladně promoklí, vstupujeme do chaty. Vstupní hala, plná lidí čekajících na večeři, nás vítá chladem. V sušárně se obtížně hledají volné pozice na promočené pohorky a oblečení. Schody do podkrovního Matratzenlageru jsou strmé, hlava a vysoký batoh dostávají zabrat - milé to připomenutí chaty pod Borišovom. Sedáky, přilby a bundy na věšáky, oblečení a ručníky na horolezecké lano natažené kolem všech matrací. Kam s proviantem? Jedině ho zastlat pod nápis Fussende. Lidičkové už se navečeřeli, jdeme tedy do Gaststube na něco k snědku. Nudelsuppe za 3€, téměř litr horké, silné a lehce pálivě kořeněné polévky, zahřeje na mnoho způsobů. Pak trocha hraní karet, nějaký alkohol a jde se na kutě. V neděli ráno se téměř všichni hosté chaty balí na sestup. Vyleháváme tedy, umývárny jsou stejně plné, nač stát frontu a pak ještě dlouze čekat na čaj. Venku nehezky, nízká oblačnost, neprší však. Chatu opouští i nájemkyně Katharina.
Grosses Ochsenhorn
Horolezecká kuchyňka založena Alenou v šutrech pod vstupní terasou. Odpoledne se loudáme roklí Gr.Wehrgrube směrem k sedlu Wehrgrubenjoch za účelem seznámení se s terénem. U velkého sněhového pole pod sedlem se obracíme. Ukazuje se, že nejmenovaní jedinci si vyrazili v "pyžamu". Výstup do sedla si tedy necháme na den, kdy půjdeme na Nackter Hund. Rozhodnutí padá snadno, ještě totiž nevíme, že si za celý pobyt "ani nevrznem". Za hodinu přicházíme k chatě za libých tónů Amazing Grace, velebně znějících mezi všemi těmi okolními "Horny". U chaty stojí impozantní trubač v širáku a duje na Parforcehorn. Jde o jednoho z účastníků narozeninového výstupu. Večer karty, popíjení černého piva a bílého rumu, u vedlejšího stolu panuje narozeninové veselí saarbrückenských s ohnivým gejzírem pyrotechniky. A to je, prosím, chata celá dřevěná! V noci hlučný vichr naráží do střešní krytiny, chvílemi není slyšet vlastního chrápání. Pondělní ráno přináší velice nemilé překvapení, sněží. Sníh leží všude kolem. A netaje. Předpověď počasí přitom nabízela sněhové srážky až od úrovně 2500mnm a my jsme v pouhých 1966 metrech. Na výstup to není, terén klouže, viditelnost mizerná, značení na skále zmizelo a silně fouká. Hledání výstupové trasy v neznámém terénu "pohmatem" by bylo riskantní. Den je dlouhý. Karty, křížovky, čtení, vyhlížení ze všech chatových oken i větrné terasy. Den se přímo vleče. Zpestření přináší věkovitý horský vlk samotář, dle oblečení stará škola. Přišel se však jen nabaštit a napít a mizí do sloty. Zkoušíme různé značky rozjařovadel: černé pivo, rum, slivovice. Já ostudně ztroskotávám hned v prvním kole hry Město, jméno, ... - již nikdy více! Nemám na to palici. V noci zase vichr lomcuje střechou. Dle předpovědi má být úterý nejhnusnějším dnem týdne. A taky že ano. Sněží a sněží, venku už leží kolem třiceti centimetrů sněhu. Vlažný vztah ke vstávání odpovídá danému stavu věcí. Ani nevíme, že jsme byli na chatě úplně sami, bez personálu. Než jsme vstali, pilný
Sněhy na Schmidt-Zabierow Hütte 2
Šerpa Gelu už měl za sebou zdárnou záchrannou akci. Mladí studenti, zaměstnaní na chatě, se po ránu pokusili sestoupit do Loferu. V hlubokém sněhu a mizivé viditelnosti ztratili orientaci i odvahu pokračovat sami. Telefonicky přivolali Gelu, který své kolegy vyvedl na hranici sněhu a vrátil se za námi na chatu. Dobře, že se vrátil, co bychom si na chatě sami počali. Pěkně se o nás staral, tu uvařil čaj, tu polévku, tu zase zatopil. Nakonec nám ten nejhnusnější den slušně utíkal. Petr se navečer rozhodl podrobit svůj organizmus zkoušce nepálskou specialitou. Gelu měl radost a předvedl kuchařský koncert. Následovala odvážlivcova konzumace, naštěstí nás nenutil do ochutnávky. Ať je, když tak, bídně jen jemu. Dostalo se i na obvyklé večerní černé pivo a hraní kostek. Šerpa byl učenlivým žákem, hned napoprvé urval skvělé druhé místo. V noci konečně klid, vichr nás opustil. Středa má být dle meteorologů zlomovým dnem. A opravdu. Venku pere slunce, sníh se třpytí jedna radost, hned se o něco lépe vstává. Sněhu po kolena, další však nepadá. Přichází tedy na řadu proházení cestiček kolem chaty. Pomocníkem Pasangovým se stává mladý a fyzicky zdatný Adam, ostatní se věnují okounění, fotografování pracujících a fotogenicky vysněžených "Hornů". Pak skládání hlavolamu Pyramida a kávový dýchánek v hale. Kávu poskytl Gelu coby odměnu za pomoc se sněhem. Odměna nespravedlivě připadla zevlounům a pilný Adam nedostal nic, neb kávu nepije - mrzuté. Počasí krásné, na výstup to ale není. Značení ukrývá hluboký sníh, navíc padají laviny. Snad budou vhodnější podmínky zítra. Odpoledne jdeme na nealkoholickou "eine Runde". Sestupujeme podél stěny Breithornu k rozcestníku na horní hraně Oberes Trett a na chatu se vracíme cestou "20min". Přesně v 15:00 fotografuji setkání Hany s Katharinou, vracející se po třech dnech na svou chatu. Už tedy víme, proč Gelu tak intenzivně luxoval. Šerpa navečer sestupuje, Katharině přicházejí dva společníci. Venku se zatahuje, mraky jsou těsně nad chatou, vidíme pouze dolů, do Loferu. V bezvětrné noci spánek narušuje hloubání nad naší situací. Umožní stav terénu nějaký výstup? Zbývají pouhé dva dny! Ve čtvrtek ráno jsem apatický, čekání na zlepšení situace trvá
Matratzenlager, teplota +5°C
už příliš dlouho. Máme sice krásný, slunečný den, sněhu však neubylo. V noci bylo pod nulou, sníh zmrzl. Mačky sebou nemáme, na výstup to znovu není. Zbývá jediná šance. Bude-li svítit celý den slunce, sníh snad do zítřka trochu odtaje a odhalí alespoň částečně značení cest. A přestanou padat laviny. Co dnes podnikneme? Názorově se dělíme v poměru 3 : 2. Ve třech sestupujeme nádhernou zimní scenérií k hraně Oberes Trett. Ubývajícím sněhem pokračujeme k Mittleres Trett, sníh se mění v travnatý svah se spoustou kvetoucích hořců. Za hodinu a půl jsme na parkovišti v Loferer Hochtal. Dle pokynů na chatě setrvavších a své chuti překládáme z auta do batohů jídlo a pití. Svačíme a vydáváme se zpět na chatu. Výstup jde některým i přes krásné počasí a lehké batohy docela bídně (mně). Vyhlídková lavička u hrany Unteres Trett dává na chvíli zapomenout na výstupovou mizerii, fotogenické výjevy plní paměťovou kartu. O půl čtvrté završujeme svůj druhý výstup na Schmidt - Zabierow Hütte, tentokrát v plném slunci, po sobotním dešti ani památka. Chatová dvojice mezitím odvedla obří lopatové dílo. Sníh z dřevěné terasy za chatou zmizel, lavičky jsou suché. Zaslouženou odměnou je jim oběd od vděčné Kathariny a tříska v dlani. Večerní kostky jsou poznamenány mým pesimistickým rozpoložením, cítím, že ani sázka na poslední výstupovou šanci nevyjde. Nepomáhají ani optimizmus navozující nápoje. Od Loferu se zvedá oblačnost až k chatě. V noci se slyšitelně horší počasí, vrátil se silný vítr, se střechy sjíždí lavinky odmrzajícího ledu. Páteční ráno naplňuje negativní očekávání. Na okna se lepí mokrý sníh, oblačnost visí nad chatou. Nezbývá než odejít. Poslední návštěva umývárny a jde se na čaj. Každé ráno jsme si odnášeli čaj přes chodbu do druhé, nevytápěné Gaststube, ať nezatěžujeme ostatní hosty a personál sociálním soucítěním při pohledu na naši konzumaci vlastních zásob. Katharina tentokrát rezolutně staví podnos s čaji na náš oblíbený stůl u kamen. Jako by tím chtěla říct - neschovávejte se a snídejte v teple. Jak skoro řekla, tak se i stalo. Po snídani platíme týdenní účet. Na to, jak dlouho jsme na chatě nuceně setrvávali, nejde o žádnou horentní částku.
Zamrzlé Šerpovy modlitební praporky
Jdeme balit. Díky včerejší vynášce batoh přetéká stejně jako na začátku akce. Mrzí nás, že nemáme společné foto s Gelu. My o Šerpovi a Šerpa za humny. Vše zachráněno, přišel za pět minut dvanáct. Skupinové foto s navrátilcem a Katharinou nám pořizuje malý fotograf, asi Filzer junior. Pózujeme na vstupní terase chaty, k pobavení chatařky přímo u dveří dámských toalet. Srdečně se loučíme a za drobného mrholení zahajujeme sestup na parkoviště. U auta jsme za dvě a půl hodiny. Petr nasazuje nepálskou čepici a do kufru s kapacitou 4 batohy zručně ukládá batohů pět. A jedeme domů. Tankstelle SHELL, těsně za značkou "konec Loferu", nabízí naftu za příjemných 1,109€ a coby bonus poslední pohled na naše týdenní působiště, Loferer Steinberge. Za hodinu vstupujeme do Burger King u exitu Salzburg Flughafen. Chilli Cheese Nugets mají sílu, tak jako každý rok. Další pokračování cesty domů se odvíjí natolik zdárně, až to budí podezření. A je to tady. Tma na krku, my v Rakousku a potkávací světla ani mrk. Naštěstí hranice jsou blízko. Zastavujeme na čerpací stanici OMV Hatě. Petr nakupuje náhradní žárovky a vrhá se na záhadu hlavolamu. Ježek v kleci by byl hračkou ve srovnání s výměnou žárovky. Za cenu tělesných útrap a zdravotních následků Petr nesnadný úkon, k radosti všech zainteresovaných čumilů, úspěšně zvládá. Ještě aby na nás U Bazalů v Lechovicích počkali s večeří. Počkali. A kolem půlnoci jsme šťastně doma.

Sumarizace aktiv:
Naprostý dostatek spánku, útulná chata, velmi milý personál a nechtěná zimní idyla.

Sumarizace ztrát:
Nechtěná zimní idyla a nula na kontě dosažených vrcholů.

P.S.:
Děkuji všem účastníkům za trpělivost se mnou i přírodou.
Upozornění:
Tato stránka je dokumentací osobní zkušenosti, rozhodně není návodem. Vaše bezpečnost spočívá ve vašich rukou, vaše rozhodování musí vždy vycházet ze stavu terénu, povětrnostních podmínek, úrovně vašich schopností a fyzického stavu.
Doporučení:
Nepodceňujte nutnost dlouhodobé technické přípravy před "velkou akcí" - výzbroj, s níž neumíte zacházet, je zbytečnou zátěží a ještě vás ohrozí, terén vás zaskočí svými nároky na váš um. Máte-li pocit dobrodružství, jste za hranicí svých schopností.