Weissseespitze  3518 m
Ötztaler Alpen / Weisskamm    Rakousko
Jak na to:
Vhodných východisek pro výstup na tento vrchol je povícero, italská Weisskugelhütte,
Doris Grüner - Alpenrot
rakouská Rauhekopfhütte, nebo závěr doliny Kaunertal. Pozornost však nejvíce přitahuje pověstmi opředený Brandenburger Haus (3274mnm, majetek DAV Berlin, nájemce Thomas Pirpamer), druhá nejvýše položená obhospodařovaná chata Rakouska. Pro pobyt v dolině polohou a výbornou úrovní vyniká kemp Naturcamping v Hubenu (1200 mnm). Příjezd: Linz - Salzburg - Innsbruck, dále směr Imst a po 45km odbočit do Ötztalu. Kemp je příjemně levný, majitelé vlídní, perfektní sociální zázemí, celou noc přístupná společenská místnost. Jinou, sice dražší, avšak při deštivém počasí pohodlnější možností je použít některý levný Ferienwohnung v Längenfeldu a blízkém okolí z nabídky ubytování - šance je především po prázdninové sezóně. Námi byl použit Alpenrot, Huben 196, s kapacitou 3 x 2 osoby + 1 přistýlka. Velmi dobrá úroveň za přijatelnou cenu. Majitelka, Doris Grüner, reaguje vstřícně i na neohlášený příjezd. Základní orientace v místopisu viz: KOMPASS 43 - Ötztaler Alpen nebo turistická mapa Rakouska centrovaná na Längenfeld. Lokální předpověď počasí pro Längenfeld a Brunnenkogel. Informace o aktuálním vývoji počasí můžete získat telefonicky v českém jazyce na ALPY-INFO.
Výstup:
Máte-li zájem o velkolepý podnik, zvolte si za výchozí chatu Brandenburger Haus, stojící jako orlí hnízdo vysoko v úpatí skalnaté Dahmannspitze, která vyrůstá z ledovcového sedla Kesselwandjoch. Kesselwandjoch vytváří široký předěl mezi zajímavým ledovcem Kesselwandferner a pozoruhodným ledovcem Gepatschferner, druhým to největším ledovcem rakouských hor. B.Haus vám poskytne zkušenost nocování v nadmořské výšce téměř 3300mnm a možnost natlouct si už při snaze o dosažení jejího prahu. Chata sama o sobě představuje pro leckoho vrcholový cíl a nezapomenutelný zážitek.
Brandenburger Haus - 3274m
Přístup z Ventu na Brandenburger Haus je časově velmi náročný. Naštěstí má tři diametrálně odlišné etapy a je krajinově strhující, takže čas nevnímáte. První a nejkratší etapa Vent - Rofen má dvě varianty. Jednu pohodlnou po asfaltové vozovce a jednu po značené turistické cestě, končící v Rofenu zajímavým visutým mostem. Následuje dlouhý, mírně stoupající chodník dolinou Rofental. Je veden po levém břehu hlubokého kaňonu divoké horské řeky Rofenache. Místy je potřeba dívat se důsledně pod nohy, bystřina, která vás zleva a velmi hluboko pod vámi stále provází, budí respekt, případné zakopnutí a pád dolů nemá dobrou prognózu v následcích. Není co závidět příznivcům skialpu, kteří tudy procházejí v zimě a předjaří. Nejzajímavějším místem této etapy je přemostění strmého a dravého levého přítoku, kterým je Vernagtbach, odvodňující ledovec Vernagtferner, u obyvatel Ötztalu nemající historicky dobrou pověst. Možná se toto nádherné místo změní k nepoznání, dojde-li zde ke stavbě avizované přehrady s výškou hráze 170 metrů. Brzy po překročení Vernagtbachu se objeví pohostinná chata Hochjochhospiz (2412mnm, majetek DAV Berlin, nájemce Thomas Pirpamer). Její příjemná terasa poskytuje vynikající výhled na masiv Kreuzspitze, která předvádí vrcholový kříž více než 1000 metrů nad vámi. Zajímavý, ne však příliš estetický je pohled na vzdálený italský Berghotel Grawand, jehož krabicovité obrysy dominují horní partii ledovce Hochjochferner. Je vhodné pohovořit zde s Thomasem Pirpamerem o ubytovací situaci na Brandenburger Hausu, zejména v případě, nemáte-li zajištěnu rezervaci. Především je však záhodno připravit se intenzivním odpočinkem na následující zdolávání téměř 900 výškových metrů. Horal se srdcem sportovce každým coulem, či Honzy z pohádky, zvolí pro závěrečnou etapu přístupu na Brandenburger Haus cestu Reutherweg a prodere se masivem Mutspitze na horní patro Kesselwandferneru. Pro ostatní je jasnou volbou Deloretteweg. Kvalitní chodník mine pravou odbočku k Vernagthütte, nabídne vám výhled na mohutný splaz Hintereisferneru a nabírá rychle výšku travnatým úbočím Rofenbergu. V závěru travnatého úseku pozor. Je zde nová, vpravo odbočující značená cesta na Guslarspitzen, identifikovaná na rozcestí pouze červenými písmeny "GS"; tato cesta ve starších mapách není a mohla by vás odvrátit od správného cíle. Chodník dále stoupá, směle traverzuje jihozápadní skalnaté úbočí Guslarspitzen a vytrvale poskytuje nádherný vzdušný výhled na mohutný zlom ledovce Kesselwandferner; nad zlomem lze za dobré viditelnosti poměrně brzy rozeznat na úpatí Dahmannspitze váš cíl, B.Haus. V úrovni horního patra Kesselwandferneru se stoupání výrazně zmírní a rozlámaný skalní terén vás dovede k místu vstupu na ledovec. Zde nasaďte mačky a navažte se. Přechod ledovce je snadný, za omezené viditelnosti vám pomohou dvoubarevné plastové koule (známé vám jako značení el. vedení nad údolími), rozmístěné po trase personálem chaty. Pozor: jde jen o pomůcku, nikoliv o značenou cestu! Místy prověří vaši pozornost noha v trhlině a zakrátko jste na úpatí Dahmannspitze, u zaparkovaného sněžného skůtru. Drobnou nepříjemností tohoto radostného okamžiku je zjištění, že chata je z vašeho pohledu nadbytečně vysoko na skále a všichni její obyvatelé se nahoře těší, jak budete vadnout v závěrečných metrech výstupu. Na terase B.Hausu máte za sebou v závislosti na době relaxace na Hochjochhospizu 6 až 8 hodin cesty z Ventu.
Jdeme na to. V pozadí Fluchtkogel
V přízemní sušárně, přímo naproti hlavním dveřím, odložte lano, cepíny, mačky a vystoupejte jedno patro do jídelny za projednáním noclehů - cena v Matratzenlageru je 16Euro/noc. Chatař je přívětivý, je však citlivý na dodržení jím přidělených čísel postelí; tato zkušenost ostatně platí i v jiných rakouských chatách. Jediným energetickým zdrojem chaty jsou solární články, přesto však je všude slušné osvětlení, takže zapomenutá čelovka není žádným neštěstím. Matratzenlager je další dvě patra nad jídelnou, v polovině minete poslední odkládací místo pro pohorky. Máte-li je mokré, doporučuji odložit je dole v sušárně, v níž personál občas na noc zatopí. Voda v přízemní umývárně a WC současně je získávána z tajícího ledovce, je tedy bez převaření nepitná, její konzumace však jen s mírnými následky. Ráno si přivstaňte, pohled z terasy přes pláně Gepatschferneru na Weissseespitze vzbuzuje falešný dojem krátké a fyzicky snadné záležitosti, opak je však pravdou. Sestupte z chaty na ledovec a navažte se na lano. Levá stopa vede k Fluchtkogelu a Vernagthütte, prostřední je ta, kterou jste včera přišli, pravá, klesající, ta je správná. Po chvíli z ní odbočuje vlevo stopa k Hintereisspitzen, o něco později vpravo stopa vedoucí napříč nejrozlámanější částí Gepatschferneru k Rauhekopfhütte. Na dohled od osamělého skalního masivu Zinne, po asi 100 metrech ztráty výšky, vás opustí stopa vedoucí přímo k hraně Vernaglwandu a vy se začnete stáčet napravo k západu až severozápadu a pomalu a namáhavě zvlněným ledovcem nabírat výšku. Brzy začíná být patrný skalní vrchol Weissseespitze s výrazným křížem. Zleva se k vám přidá stopa z italské Weisskugelhütte a těsně před vrcholovou skalkou stopa z Rauhekopfhütte. Až pohled z vrcholu do závěru Kaunertalu prozradí, proč je tento vrchol oprávněn mít v názvu koncovku -spitze. V závislosti na stavu povrchu Gepatschferneru máte za sebou 2,5 až 3 hodiny cesty z B.Hausu. Parametry výstupové poloviny této svérázné túry: ztráta výšky 100 metrů, nabírání výšky 350 metrů, vzdálenost dle mapy asi 6km, údaj GPSky téměř 7km. Návrat není o nic snažší, sestup z vrcholu k nejnižšímu bodu popsané trasy je tak pozvolný, že v rozměklém sněhu vyžaduje stejné úsilí jako závěrečné mírné stoupání k chatě. Polední sluneční výheň navíc významně snižuje nosnost sněhových mostů přes trhliny. Gepatschferner trhlinami opravdu nešetří, takže prověří psychiku, um i fyzický fond každého zájemce o procházku. V některých jeho partiích vůbec nelze předvídat jejich polohu, orientaci, šířku. Výletníka "potěší a vzpruží" návštěva skryté trhliny, nalezení pevné "půdy" pod nohama vydá za celodenní dřinu. Přechod B.Haus - Weissseespitze a zpět je vhodnou a důstojnou alternativou pro ty z vás, kteří se z jakýchkoliv důvodů nemohou pustit do lahůdky zdejší lokality, obra jménem Weisskugel-Palla Bianca, jinak než pohledem zblízka.
Weisskugel-Palla Bianca 3738m.Vzadu trojice Gran Zebru 3851m,M.Zebru 3735m,Ortler 3905m
Vybavení:
Sedací úvazek s karabinou, 9mm lano, mačky, cepín; přilba není nezbytná - ta závisí na vašich zvyklostech. Nezapomenout dobré tmavé brýle a krém s velkým ochranným faktorem, nemáte-li dlouhé vlasy, natřít krémem i uši. Nutné je ošetřit krémem rty a spodní část nosu, slunce pálí ze všech stran, a to i zespodu. Je nezbytné vybavit se co největší dávkou trpělivosti, přechod Gepatschferneru si to žádá.
Vrcholová pozitiva:
Weisskugel 3738m. Tak tam letos ne
Síla tohoto výstupu-nevýstupu nespočívá ve zdolávání závratných svahů, je mimořádně v něčem jiném. Celodenní aktivita na náhorní pláni ve výškách nad 3200mnm a pohyb po gigantickém ledovci naplní radostí srdce každého horského nadšence. Okolní scenerie je skvostná, bezprostřední míjení masivu Weisskugelu zaměstnává vaši pozornost bez ohledu na skryté trhliny pod nohama. Jakkoliv se ranní pohled z terasy B.Hausu pokouší vás přesvědčit, že Weissseespitze je co by kamenem dohodil, opačná perspektiva nabízí vzdálenou miniaturu vašeho dočasného domova na úpatí Dahmannspitze v nekonečnu. To vše platí jen za příznivého počasí. Je-li viditelnost výrazně omezena, riziko ztráty orientace bez GPSky s kvalitní mapou je na Gepatschferneru velmi vysoké a scenerii neoceníte.
Jak to bylo:
Po úterním sestupu z Winnebachseehütte nocujeme v Hubenu u Doris Grüner. Ve středu ráno přejíždíme do Ventu a zahajujeme nekonečný pěší přesun na Brandenburger Haus. Dlouhá cesta nádherným Rofentalem ubíhá ve skvělém počasí příjemně, čas jako by neplynul, přesto však je z ničeho nic poledne. Naštěstí jsme v tu chvíli už na terase pohostinné chaty Hochjochhospiz. Množství návštěvníků nalehko napovídá leccos o oblíbenosti této chaty mezi výletníky; vzdálenost z Ventu včetně návratu je sice velká, Rofental je však pozoruhodný. Zde si dopřáváme mimořádně dlouhou relaxaci. Obracím se na Thomase Pirpamera s kopií mé mailové rezervace noclehů na Brandenburger Hausu. Říká, že vše je OK a telefonicky
Fotogenický Weisskugel
avizuje náš podvečerní příchod personálu B.Hausu. Pro další postup volíme Deloretteweg. Cesta trávníky Rofenbergu sice stoupá razantně, je však kvalitní. Mírně matoucí je novotou zářící červená odbočka na Guslarspitzen - odolali jsme a za stálých pohledů na protilehlý fantastický splaz Kesselwandferneru nabíráme dále rychle výšku skalami úpatí Guslarspitzen. Závěrečný, téměř vodorovný traverz nás přivádí ke vstupu na horní, jen mírně nakloněné patro ledovce Kesselwandferner, který snadno překračujeme podél barevných koulí k úpatí Dahmannspitze. Mačky dolů a následuje skalní "trhák" na terasu Brandenburger Hausu. Lidí je zde málo, v naší polovině Lageru jsme sami, poloprázdná jídelna je příznivě nakloněna večerním kartám. Seznamujeme se s příjemným a družným Ďurim z Liptovského Mikuláše, který na chatě pracuje se svou přítelkyní od začátku sezóny. S ohledem na složení naší skupiny a naprostý nedostatek sněhu v "ONO Flanke" Weisskugelu, volíme jako náplň příštího dne protilehlou Weissseespitze. Plán je hotov, venku tma a prší. Déšť naštěstí brzy ustává a noc vše uvádí do správných kolejí. Ráno je superjasné a optimistické, vidina snadné záležitosti nás však nevhodně ukolébala v časových proporcích, na ledovec sestupujeme až před osmou. Kromě nás má namířeno na stejný objekt dvojice vyrážející chvíli před námi. Brzy je potkáváme na zpáteční cestě, nelíbí se jim, že sníh nenese. Nám sice taky ne, vytrvalost v úmyslu nás však odměňuje skvělou scenérií a dosažením skalnatého vrcholu Weissseespitze ve čtvrtek 7.9.2006 v 10:55, po třech hodinách pobytu na pláních Gepatschferneru. Z Kaunertalu přichází krátce po nás postarší východní Němec, pořizuje nám vrcholové foto a posléze odchází se slovy "ich gehe nach dolina" zcela osamocen napříč trhlinami
Weissseespitze a my všichni
Gepatschferneru k Rauhekopfhütte - snad to zvládnul. Po hodině příjemného posezení na vyhřátých skalkách vrcholu zahajujeme návrat, který se díky nulové nosnosti sněhových mostů protahuje na tři hodiny ploužení na úmorném slunci, zpestřeného pod úpatím Dahmannspitze broděním vodou tekoucí po ledovci. Teď už je jisté, že jsme v tomto dni byli mezi obyvateli Brandenburger Hausu v aktivitě na Gepatschferneru osamoceni. Chata se během naší nepřítomnosti zcela zaplnila. Večerní vyúčtování pobytu nám přináší příjemnou záhadu v podobě 50% slevy nocležného. Počasí se horší, večer prší a v noci vyfukuje. Ráno někteří zvídavci otevírají okno v domnění, že jim zamlžené sklo brání ve výhledu do slunce. Není to ta pravá příčina, venku není vidět na krok. Vzdáváme se tedy plánovaného výstupu na blízký Fluchtkogel a odchodu přes Vernagthütte a Breslauer Hütte. Volíme sázku na jistotu a sestupujeme cestou, kterou jsme přišli. Kolem desáté se mlha zvedá, v plném slunci vstupujeme po dvou dnech opět na terasu chaty Hochjochhospiz. Na závěr alpského týdne si dávám k pivu šnaps Marille, kterýžto při placení Thomas Pirpamer označil za pozornost podniku. Hodný člověk. Asi byl rád, že se nám nic zlého nestalo.
Upozornění:
Tato stránka je dokumentací osobní zkušenosti, rozhodně není návodem. Vaše bezpečnost spočívá ve vašich rukou, vaše rozhodování musí vždy vycházet ze stavu terénu, povětrnostních podmínek, úrovně vašich schopností a fyzického stavu.
Doporučení:
Nepodceňujte nutnost dlouhodobé technické přípravy před "velkou akcí" - výzbroj, s níž neumíte zacházet, je zbytečnou zátěží a ještě vás ohrozí, terén vás zaskočí svými nároky na váš um. Máte-li pocit dobrodružství, jste za hranicí svých schopností. U popisu každé ledovcové túry mějte na paměti, že aktuální stav trhlin ledovce se může v průběhu jediné sezóny zásadním způsobem měnit. Stav povrchu ledovce je závislý na výšce a kvalitě sněhové pokrývky, teploty nad 0°C rychle a výrazně degradují nosnost sněhových mostů.
Weisskugel-Palla Bianca 3738m.Vzadu trojice Gran Zebru 3851m,Monte Zebru 3735m,Ortler 3905m